by 
Na druhý červencový víkend jsme si s Alešem z Myotisu naplánovali akci poznávací. Hlína nám z našich děr neuteče a proto jsme si vzali v Moravském krasu volno a vyrazili na sever Moravy do Jesenického krasu. Nikdo další se nepřidal, tak jsme nakonec jeli jen ve dvou. Neměli jsme nijak domluvené vstupy do veřejnosti nepřístupných jeskyní, v plánu bylo navštívit zatím jen ty přístupné a seznámit se s okolím.
V sobotu dopoledne přijíždíme vlakem do Jeseníku. Zdejší kontakt Honza (též z Myotisu) nás informuje o zajímavostech v okolí a co bychom měli vidět. Dnešní trasa tedy vede nejdříve na rozhlednu Zlatý Chlum. Na vrcholu rozhledny nás zastihl neskutečný vichr a s ním i pár dešťových kapek, které v té rychlosti docela bolely. Otočit se k větru zády znamenalo dostat do obličeje volnými přezkami z batohu. A když nahoru vystoupala i paní se dvěma ratlíky, těšil se Aleš, že uvidí létající psy:-) Sestup z hory vedl přes Čertovy kameny, kde správce skal zrovna navrtával nová kotvení pro horolezce.
Zjišťujeme, že se nám nepodaří dodržet časový plán a že nestihneme jeskyni Na Špičáku otevřenou. Přímou čarou sbíháme do údolí do České vsi, kde se snažíme chytit stopa směr jeskyně. Marně. Patrně ani jeden z nás nevzbuzuje u kolemjedoucích důvěru. Nakonec se Aldovi podaří přemluvit jednoho z místních k dobrému skutku a ten nás k jeskyni odvezl. Je 16:45 a na pokladně se dozvídáme, že jsme prošvihli dnešní poslední výpravu. Vedoucí se zdá být neoblomná, ale naše po strastiplné cestě zdrcené obličeje a Aldova kšiltovka s logem Myotisu nakonec zabraly a je nám dovoleno s průvodkyní Emilkou absolvovat zrychlenou návštěvu jeskyně. Průvodkyně s námi chtěla původně jeskyni jen proběhnout, ale protože byla ráda, že má o jeskyni někdo skutečně zájem (poslední výprava před námi se skládala ze dvou osob, navíc z Polska), tak nám stejně podala kompletní výklad a my měli splněný hlavní bod dnešního programu. Dobří lidé nevymřeli a že je člověk jeskyňář, to v některých zpřístupněných jeskyních stále něco znamená.
V jeskyni samozřejmě nejvíc zaujalo množství paralelních chodeb charakteristického srdcového tvaru vytvořených ledovcovými vodami v devonských mramorech. Prostory byly známé již v 15. století a o častých návštěvách jeskyně lidmi svědčí množství podpisů a letopočtů na stěnách. Jeskyně má o 6 m níže další patro, ze kterého jsou známy jen fragmenty a je trvale zatopené vodou. V současnosti zde další výzkum neprobíhá. Cestou zpět do Jeseníku jsme narazili na ranč Orel, kde jsme se chvíli zdrželi, přebrodili jsme potok Lubinu (někteří neúspěšně) a za šera pak dorážíme do nádherně zrekonstruovaného areálu Priessnitzových lázní a přes ně do města Jeseníku.
V neděli vyrážíme k jeskyni Na Pomezí, tentokrát je to naše první zastávka. Zde jsme na Myotisáckou kšiltovku lístky nedostali a museli jsme předložit i průkazky:-) Ve správní budově mají vystaveny krásné řezy pizolitama a jinýma sintrovýma patvarama. Jeskyně samotná je vytvořena ve dvou patrech, oplývá bohatou krápníkovou výzdobou a stále v ní probíhá speleologický výzkum. Objevitelský sestup byl proveden úzkým komínem, nyní do jeskyně vedou 2 uměle vyražené vchody. V blízkém okolí se nachází další jeskyně, snad cíl příští výpravy.
Dalším bodem na dnešní trase byly vodopády Stříbrného potoka. Romantické místo, škoda že zrovna došly baterky ve foťáku. A opět se brodilo potokem, v neúspěšném přechodu přes vodu jsme se tentokrát vystřídali. Následoval docela brutální výstup na hřeben u nejvyššího vrcholu Rychlebských hor a seběhnutí do údolí na vlak. Dnes nám to vychází na minutu přesně. Cestou zpět k domovu projíždí vlak Horní Lipovou, kde na náš vlak mávají u trati děti a mezi nimi i Fraňo Sabbath Travěnec. Ti jeskyňáři jsou prostě všude. A jestli to nebyl on, tak tam má dokonalého dvojníka. Ve vlaku u lahváčů Šeráka hodnotíme víkend. Je až neuvěřitelné, že ikdyž se nad námi neustále honily černé mraky, tak jsme ani jednou nezmokli. Prošli jsme obě veřejnosti přístupné jeskyně a poznali okolní terén, takže příští výprava sem může směřovat do podzemí ukrytého za zamčenými mřížemi a poklopy.
Autor fotografií: Aleš Havel
autor: lblazek
