by Vycházka 9.4.2011.
Uvedený den se měla uskutečnit vycházka, přesněji vystiženo asi setkání těch, kteří v letech 1955 – 1957 tehdy ještě jako dospívající /použiji výraz Ladě Sýkory/ junkšici začali, vytvářet jádro turistického oddílu Spoj Brno. Po několika letech velmi aktivní turistické činnosti v podobě zápočtových cest, turistických základen na Jámském plese ve Vysokých Tatrách, Javorina v Belánských Tatrách, účast na celostátních akcích z kterých uvádím Třetí Celostátní sraz turistů Peksův mlýn na Želetavce, na kterém členové našeho oddílu stáli na stupních vítězů každého pořádaného závodu. Byl to kolektiv, který zvládl veškeré nástrahy přírody od buzole a mapy až po nocování na sněhu. Po opakovaných návštěvách Male Fatry, Roháčů a hlavně Vysokých Tater se začala rodit touha dostat se na ty majestátné štíty. Z velikou úctou jsme pozorovali horolezce pří výstupech, vídávali jsme jejich tábory, pozorovali jejich chování a aniž bychom si to uvědomovali vznikala v nás závist ba touha naučit se co oni umí, prožít radost z pohledu ze štítu, který jsme vylezli. Následovala naše účast na Pálavě, první navázání na lano, první výstupy na cvičných skalách. Po těchto zážitcích bylo definitivně rozhodnuto. Z našeho turistického oddílu se stal oddíl horolezecký. Toto dilema se odehrálo v roce 1964. Co se odehrálo dál si zaslouží další písemné zpracování. Pravdou je, že náš sen, prožít radost, zážitek i vnitřní uspokojení se zdolání výstupů se mnohokráte naplnil. První zorganizované setkání těchto pamětníků a přátel se uskutečnilo v loňském roce na Babím lomě. Tam také bylo rozhodnuto uspořádat obdobné setkání spojenou z procházkou přírodou i v následujícím roce. Já jsem se této akce ujal a navrhl setkání v jižní části Moravského krasu. V žádném případě se nejednalo jen o ujití několik kilometrů přírodou. Taková procházka se může uskutečnit kdekoliv v okolí Brna. Byla to naplánovaná procházka přírodou, která má charakter krasu. V pozvánce, kterou obdržel každý účastník bylo uvedeno, že se jedná o vycházku zaměřenou na prohlídku s komentářem ke krasovým jevům, které se po trase nachází. Mimo jiné byla zmíněna i prohlídka Jeskyně Kůlnička, Nad kůlničkou, Švédův stůl, Pekárna s nahlédnutím do vchodu jeskyně Ochozská, Netopýrka a Málčina. Na trase byl ještě paleoponor i závrt. Dopadlo to však úplně jinak a veškeré plány přišly v niveč. Při zastávce u Výtoku Říčky I jsem chtěl, aby každý z účastníků se podíval ještě na Výtok Říčky II a na vlastní oči uviděl to, co vídával jen v pohádkách, jak voda přímo crčí na povrch z podzemních prostor. Když jsem přešel Říčku, zjistil jsem že jde se mnou jen Zdeněk Padrnos. Později jsem zjistil, že Milan Štulpa účastjíkům pronesl, že tam nemá cenu chodit, aby šli s ním do Jeskyně Pekárna, že já je doženu. Spletl se. Nevěděl, že jeskyně Kůlnička a Nad kůlničkou které byly v plánu prohlédnout se nachází ve stráni ještě před Pekárnou. Osud vycházky byl zpečetěn.
Já se Zdeňkem Padrnosem jsme dodržovali plán. Podívali jsme se na Jeskyně Naproti výtoku, Kůlničku, Nad Kůlničkou, Jeskyně Ř – 18, Jeskyni Pekárnu, Hadí, Paleoponor, zavalenou jeskyni Barunčinu. Ze Svatých schodů jsme vlezli do Jeskyně Švédův stůl, podívali jsme se na vchody do jeskyní Málčina a Netopýrka. S účastníky jsme se setkali na odpočívadle u vchodu do Ochozské jeskyně. Tam situaci zachraňoval Mirek Procházka, který účastníkům ukázal vchod do Jeskyně Netopýrka a prohlédli jeskyní Švédův stůl. Rozdělením, spíše odtržením účastníků nastalo vynechání plánované prohlídky jeskyní a tím časového zkrácení vycházky. Místo plánovaného příchodu na Ranč Pod Hádkem kolem 14 hod. tam někteří účastníci byli již kolem 12 hodin. Autobus do Brna odjížděl až ve 14,48 hod. Některým účastníkům se nechtělo téměř 3 hodiny čekat na autobus, tak odcházeli znechuceni pěšky. Průběhem vycházky jsem byl znechucen i já. Všem znechuceným účastníkům se omlouvám.
Nebyl jsem to však já, kdo ji pokazil. V budoucnu se na vycházek na kterých by se situace mohla opakovat nebudu podílet ani účastňovat. Situaci nezachránila ani náhodná prohlídka některých účastníků Ochozské jeskyně.
3.5.2011 Jan Rusňák.
autor: Jan Rusňák