VILÉMOVICE

Vilémovice, ves 3 km sz. od Jedovnice ve žlíbku
náhorní roviny (530 m
v.), skloněném do Suchého žleba.

R. 1846 bylo zde 68 domů s 491 obyv., r.
1900
d. 87 s 565 obyv.
Obyvatelů zde od předposledniho sčítání lidu z r. 1890 ubylo.
Ves byla založena některým pánem z Holštýna a připomíná
se u panství toho r. 1349 se jménem Wilhelmschlag, což uka­zuje na německé
osazení, jak souditi lze i dle jmen osadníků poč. 14. stol. Část osady patřila
k Jedovnici, se kterou r. 1569 a 1573 koupí přešla na Bernarta Rájeckého z
Drnovic. Třetí díl náležel ku hradu Blanskému, a připomínají se s počátku 14.
stol. zdejší 2
osadníci, Gerund jenž měl 5 lánův, a
Hainuš se 7 lány.

Koncem
15. a zač. 16. stol. psala se odtud i
rodina
a pravděpodobně
měla zde pod rybníčkem i tvrzku.
Připomíná se r. 1466 Pavel z
V. a Lažan, r. 1519 Jiří z V., kdy ves
Lažánky prodal Bohuši z Drnovic.
Koncem 14. stol. měl
Jindřich Dúpnik zde majetek, který připadl
markr. Joštovi, jenž
jej 1386 daroval Vilémovi z Rohatce.
Farou náležejí k Jedovnici;
mají na návsi r. 1725 vystavěnou kapli,
.v niž bývá občas sloužena mše sv. Kaple zasvěcena sv. Petrovi z Alkantary a
zbudována na památku ukončení velikého moru, který zde řádil r. 1715.
Tehdáž učiněn také slib,
že Vilé­movští podniknou každoročně pout v pátek před
sv. Duchem na Svatý
Kopeček u Olomouce, kterýžto slib jest
i písemně zazna­menán a před
vypravením processí vždy předčitán.

Dítky chodily dříve do Školy Jedovnické; r. 1862
zřízena zde samostatná škola jednotřídní, která r. 1884 rozšiřena na
dvoutřídní, a r. 1876 vystavěna na návsí jednopatrová budova. Má 112 žákův.
Prvním uč. byl (1862—1875) Ed. Musil,
od r. 1876
působí zde Fr. Zapletal.
Pošta v Jedovnici
.

Do území náleží 527 3/4 ha pozemků v tratech:
–
Pisky, Studně, Hložek, Vintoky, Suchý žleb, Mlýnské
cesty, Boří, Harbechy, Klučeniny, Stráň, Tabulka, Chobot, Občiny, Jurova stráň,
Hedbávná, Strážná (538 m), Veselý žleb a Krcbůvek.
Krchůvek jest mohyla, vedle ní jest křiž u silnice
Jedov­ nické,
pod mohylou odpočívají morem zemřelí r. 1715.
Obyvatelé náleželi k trojímu
panství, dle nichž dosud zvou se Blanšťáci, Rajčáci a Pozořšti.
K Blansku náleželo 9 čísel,
k Pozořicům 2 (konali robotu rozvážením piva), k Rájci
22. Zde byla robota
jetá
po 3 dni párem koni, domkáři robotovali po 25, podruzi 13 dni ročně.

Před r. 1848 měla obec velký boj s velkostatkem o
po­zemky. Aby páni na rozsáhlé obecní lesy a pastviska
nabyli práva, posílán sem pastýř, který vždy byl zahnán občanstvem. Proto
vysláno sem i vojsko, hlavní osnovatelé „vzhouření“ jsou pochytáni a zavřeni v
Rájci. Ani to nepomohlo. Obyvatelé obrá­tili se na panovníka, mimo to zakročil
i lenní
pán, biskup Olo­
mucký, čímž vyjednáváni trvalo do r. 1848, kdy
přestala robota, a pozemky ponechány
obci. Po několikerém již dělení jest dosud přes
300 jiter
obecnosti.

autor: Robert