by
Jak bylo zmíněno v
posledním příspěvku, tentokrát byl speleovíkend v krasu strávený u jeskyňářů
působících na plošině Skalka ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno.
Potvrzení Myotisáci
byli 4. (Já, Fox, Adam a Pepa). Místo srazu bylo v příjemné hospůdce v Březině,
odkud nás Zuzka dovede přímo na jejich krásnou lesní boudu.
Dorazili jsme za tmy.
Už jsem ani nevěřil,
že v pátek pozdě večer ještě stihnem exkurzi s pracovní akcí zároveň.
Hned byla možnost jít
vytěžit pár lóden na Novodvorský ponor kousek od boudy. S nadšením jdu brouzdat
chodbou Vyvolených a prozkoumat všechny chodbičky. Zatím maličká jeskyňka.
Člověk se tu neztratí, ale zablbne si. Pracovky tu jsou akční. Ono protahováním
lóden poměrně úzkými profily chodeb se člověk vyřádí.
Zuzanáč měl něco nakopaný
na čelbě, tak proběhl akorát krátký transport sedimentu na povrch. Už tam na té
čelbě nějakou dobu byl, a protože je tu výskyt trochu zvýšeného CO2, vzduch byl
dost špatný. Po vytěžení pár přepravek nakopaného materiálu Zuzanáč ukončuje
akci. Nevytáhli jsme toho moc, ale lepší než drátem do oka.
V sobotu se
nezahálelo a dopoledne vyrážíme do údolí Říčky navštívit jeskyni Malčinu.
Byl
by hřích cestou vynechat návštěvu útulné hospůdky Pod Hádkem (pan výčepní je
opravdu kvalitní ironik). Chvíli posedíme a pokračujem k jeskyni.
Malčina jeskyně je
taková nenápadná malá díra kousek nad potokem, ovšem za vchodem se otevřou
obrovské prostory. My, co tu byli poprvé, jsme nemohli uvěřt, že tohle je volně
přístupná jeskyně. Rozhodně nejrozsáhlejší volně přístupná jeskyně, kterou jsem
doposud viděl v Moravském krasu. Blatem poházená výzdoba, bordel a různé
čmáranice po chodbách tomu také odpovídají. Přitom je tu všude spousta
sintrových náteků, dokonalá ukázka pozůstatku tlakového kanálu (Dělo)…na všem
se nějací debilové museli podepsat.
Sice jsem po cestě něco fotil, ale když
chce člověk vidět celou jeskyni a protáhnout se všema odbočkama, tak si to
hodinku vezme. Je to víceméně choďák, ale jsou tu i pasáže doslova sračkoidní.
Po velmi překvapivé
exkurzi se vracíme zpět k autům na Hádek. Zas je po cestě ta příjemná vyhřátá
hospůdka. Nedá se nic dělat. Musíme jít na pívo a taky něco poobědvat, protože
na odpoledne je domluvená ještě pracovní akce na ZuBu (závrt U Borovice).
Kuča
s Bobem už tam v tuhle dobu jsou a opravují nějaké technické nedostatky.
Kolem třetí hodiny
odpoledne už stojíme u závrtu a oblékáme se do těch totálně prochcaných overalů
z Malčiny. Ti dva tam ještě něco šomtaj, tak mezi tím se Zuzu ujme role
průvodce a zatáhne mě s Adamem do jižní části jeskyně.
Samozřejmě jsem zvědavej
na ten Huntuntunt a Jožův dómek, kterej tam tenkrát náš Alda s Kučou objevili.
Lidi z toho prej mají poměrně respekt a to se potvrdilo. Po překonání Jižní
propasti před začátkem Huntuntuntu Adam prohlašuje že: ,,Tak tohle teda néé
jako. Tam já nejdu."
Zuzka se bez zábran
strácí dál a dál v úžině a já ji úspěšně následuji. I když se mi to nezdálo
nijak fyzicky náročné, tak vysoké CO2 tu dělá svoje. V Jožově dómku člověk
dýchá jak, kdyby překonal stometrovou vertikálu rozporem. Moc se tu nezdržujem
a pomalu se jdem soukat nahoru.
V Centrálu už kluci
mají vše připraveno, tak pracovka může vypuknout. Já s Adamem jsme vysláni na
čelbu, tak to hrnem, jak to jen jde. Podle ohlasů to chodilo dobře, tak jsme tu
snad za Myotis ostudu neudělali.
Technické vyřešení na
sebe navazujíchích lanovek a transport lóden až na povrch byl obdivuhodný. Prý
to má vesměs na svědomí Bob. Klobouk dolů, protože na překonání všech meandrujících
chodeb a vertikálních stupňů Severní části jeskyně je potřeba minimální počet
lidí.
Všechno fungovalo jak
mělo a pracovku končíme za tmy. Čelba v dómku Nohsledů vypadá zatraceně dobře.
Před náma tu museli vytěžit kvanta hlíny z celé prostory, ale teď už se to
sužuje do úzké chodby se sedimentem odlepeným od stropu. Věřím tomu, že tady
budou brzo objevy a moc jim to přeju.
Co jiného po pracovní
akci u 6-26ky? No přece do staré dobré hospůdky Pod Hádkem. Dnes už potřetí a
naposled. Je tu narváno, tak po jednom točeným pivu berem lahváče a valíme na
boudu. Tady se nacpu k prasknutí, abych mohl neohroženě pít. Postupně v průběhu
večera se osazenstvo odebírá ke spánku a jediná Zuzanka semnou vydržela až do
zavíračky.(Dokud bylo pivo:-))
Neděle, jak už bývá
zvykem, je den úklidový a den odjezdu.
Všichni jsou tu
autama a kolem poledne nás opouští. Se Zuzkou jsme si usmysleli, že půjdem do
Brna na vlak pěšky, takže jsme využili i poslední nedělní den výletem celým
údolím Říčky za dokonalého jarního počasí.
Kurňa to byl zase
parádní víkend. V tom krasu je prostě krásně, ať je člověk kdekoli.
Děkujem celé skupině
6-26 za jejich společnost, nabitý program a ubytování. Zvláště pak účastníkům
akce. Rádi jsme poznali další kousek Moravského krasu a skvělé nové lidi.
ZO 6-26 (Kač s
Najdou, Zuzka, Zuzanáč, Kuča, Bob)
ZO 6-21 (Luboš, Pepa,
Adam, Fox)
Fotogalerie na rajčeti:
Další článek z akce na stránkách ZO 6-26:
autor: admin1
