Dlouho odkládaný návrat do Tišnova inicioval náš nový člen Luboš u příležitosti svých narozenin. S tamními jeskyňáři již delší čas spolupracuje, tak byl vehnán do role hostitele i průvodce.
Lokalita je to velmi atraktivní, takže pozvání přijalo spoustu lidí. Sešli se zástupci pěti skupin. Přípravy na víkend nebyly podceněny a tak akce byla předem odsouzena k úspěchu. V pátek večer se postupně sjíždíme na základně Tišnováků. Narážíme sud, rozděláváme oheň a večírek začíná. Později se Rosťa ujímá kytary a velmi vytrvale hraje naše oblíbené vály. Oslavenec dostává hobla a všichni jsou přecpaní grilovanou krkovičkou.
Na sobotu byly naplánovány prohlídky jeskyní na Květnici. Zde se dělíme na dvě skupiny – lezecká skupina navlíká sedáky a chystá se spustit do Květnické propasti, která je nově osazena kotevními body. Objevena byla začátkem 20. století při těžbě barytu a nyní naměřená hloubka dosahuje 76,5m. My ostatní napjatě čekáme, zda se Lubošovi podaří otevřít důmyslný zámek na vratech Královy jeskyně – nejvýznamnější jeskyni na kopci Květnice. Jeskyně v 70. letech objevena místními občany dostala název po tehdy nedávno zesnulém čestném občanu Tišnova a objeviteli Demänovské jaskyně slobody v Nízkých Tatrách Aloisu Královi. Oplývá překrásnou sněhobílou sintrovou výzdobou a je v ní vidět i ohromné množství zpřístupňovacích prací. Nyní dosahuje délky 1,45km. Postupně prolízáme "starou Královku", Tišnovský dóm, Hrozivý dóm a třešničkou na dortu měl být Nedělní dóm. Všude dostáváme velmi podrobný výklad. Přestože se Luboš snaží, abychom o nic zásadního nepřišli, údajně nejkrásnější chodby nám zůstávají odepřeny – tam se prostě nechodí.
První skupina na nás již čekala před jeskyní a v tom přišla ošklivá černá kaňka programu. Jeden z průvodců první skupiny zmizel i s klíčem od jeskyně Pod Křížem, takže naše skupina je o tuto jeskyni ochuzena a očekává od organizátora řádnou omluvu. Ten den už tedy proběhla jen návštěva Velké skály, koupání ve Svratce a neúspěšný pokus o dojezení veškerého grilovaného masa. Mnoho účastníků včetně kytaristy ten večer odpadlo nečekaně brzy, tak přišla vhodná chvíle k noční návštěvě Klucaniny. To by bylo, aby se nějaký výlet do Tišnova obešel bez návštěvy rozhledny…
V neděli posílení novými účastníky vyrážíme v silné sestavě v šesti autech do Heroltic – do maličkého krasu pár km od Tišnova. V plánu je čištění Průvanové jeskyně. Po namáhavých pracech v úzkých chodbách se nedávno podařilo dosáhnout vytouženého objevu většího dómu. Délka jeskyně narostla na 60m. Tvoříme tedy dlouhý řetěz a čistíme přístupové plazivky od dílčích deponií, aby průstup na čelbu byl o trochu menším utrpením, než byl dosud. Daří se nám vytáhnout asi 50 kýblů.
Odpoledne – dlouho jsme nevěděli, zda za odměnu či za trest – jdeme na exkurzi do nedaleké 130m dlouhé jeskyně Úžinka. Už první metry se ukázaly být velmi jemným sítem, kterým propadly pouze 3 lidi. Já, Matouš a Luboš se pasírujeme vstupní chodbičkou. Snažím se vymyslet rozumný důvod, proč do něčeho takovýho sakra lezu. Rozmatlal jsem si po overalu asi tisíc much a kýbl ho*en. Plazivka nemá konce. Ke všemu se zalamuje do malé propástky. Je jasný, že pokud tam zapluju, musí to jít už jen dopředu. Hecnu se a jdu do toho.
Jeskyně se konečně trochu rozšiřuje a má i něco výzdoby. Odlepit se od země ale dovoluje jen na chvilku a před další úžinou se rozhoduji, že mi to stačilo a otáčím. Jsem ale ujištěn o opaku a za chvíli už v leže tancuji po nevelkém stalagmitu, který mi slastně masíruje postupně žebra, kyčel a stehno. Po několika vrutech a další masáži přiznávám, že tyhle části jeskyně jsem si nemohl nechat ujít.
Pocity postupně přecházejí v nadšení z této zážitkové jeskyňky, která udělala tečku za vydařeným víkendem. Pádíme zpátky do Tišnova uklidit základnu a já tiše závidím těm, kteří si v klídečku sedli ke zbylým lahváčům a čekají na svůj večerní dostavník.
Za celý víkend děkuji především Lubošovi a dále místním jeskyňářům Davidovi a Michalovi. Velmi rád bych se do tohoto koutku naší vlasti brzy vrátil.
Autoři fotografií: Luboš, Aleš
Informace čerpány z:
autor: Hufnagel