Velikonoční víkend v Českém krasu 13-17.4.2017

Tak…jak jsem
se posledně zmínil, tak se taky stalo. Není to ani měsíc, co jsme slibovali
návrat do Koněprus a jsme opět tady. Tentokrát to ale nebude jen uspěchaný
víkend, nýbrž celá čtyřdenní záležitost včetně Velikonočního pondělí.

Dokonce i
účast se rozšířila. Aleš s sebou vzal svou ženušku Helenku a doplnil je náš
raketový inženýr Bohoušek. Kompletní sestavu pak završili Vláďa s Valjou
Prieslovi. Celkem 4 Myotisáci, jeden neregistrovaný Myotisák a jedna Bejčiňářka

Tato
dovolená byla od samého počátku pojata jako poznávací zájezd. Zcela výjmečně
nejedem trhat rekordy ve vytahaných kýblech, ale chceme poznat rozsáhlejší
spektrum Čekrasu, abychom si trochu rozšířili obzory jak o zdejším podzemí, tak
i okolní krajině a povrchových zajímostí.

V pátek
dopoledne začínáme civilní exkurzí Koněpruských jeskyní.

Odpoledne
jsme se přesunuli do Srbska na Chlum, kde proběhlo seznamování s Netopýří
a Srbskými jeskyněmi. Vzalo se to poměrně poctivě. Zvlášť, když si někteří
jedinci musí tužit svoje ego prolízáním úžinářských atrakcí, které údajně
prolezou jen děti.

Abychom tu
nebyli jako úplní turisti, tak jsme pomohli vytahat kůly staré výdřevy o něco
blíž k východu. Všechny se podařilo dostat do Netopýřího dómu a malá část
byla dotažena až k východu pod uzávěru. Děkujem Věrce a Méďovi (ZO 1-06
Speleologický klub Praha), že na nás počkali a půjčili nám klíče! Po exkurzích pokračujeme
přímo k Berounce kolem Barrandovy jeskyně a do Srbska na chálku.

V sobotu
se nás ujal Pavel Amler a proběhla pracovní bádačka v nám velmi dobře
známé Bonzákovce. Krátký popis v kostce o Bonzákově sluji jsem publikoval
v předešlém článku…

Samozřejmě naše sestava jeskyňářů
z Mokrasu nemohla konkurovat silnému jádru místních bláznů, takže rekord nepadl.
Nicméně 350 kýblů je na naše vychlastaný moravský mozky pořád nadprůměrný výkon.
Na dně už se začíná odhalovat trativod, který byl nedávno zavalen.

Zpět na
základnu to vezmem skrz lom Na Kobyle a proraženou štolou. Na závěr dne
absolvujeme exkurzi nedaleké propasti s pěknou kalcitovou výzdobou .

Neděli celou
věnujeme opuštěným povrchovým lomům. Velké a malé Americe a přilehlým menším lomům v okolí.

Celý komplex těchto lomů
budovaných především politickými vězni jsou propojeny rozsáhlým systémem dopravních
štol, které navzájem propojovaly jednotlivé lokality pro dopravu materiálu do zdejší cementárny Mořina.
Hlavní centrální štola do které se sbíhají všechny ostatní má na délku 3 km a
celý systém má téměř 10 km.

Vláďa tu
nebyl poprvé, tak se trochu ujal role průvodce. Dohromady s jeho tabletem
a offline mapami nebylo vynecháno nic, až na pár menších nejvzdálenějších lomů.
Vůbec jsem to nestíhal vstřebávat . Byl jsem naprosto zmatenej, ale když jsem to pak doma kontroloval s mapami
štol, tak to do sebe všechno zapadlo a teď mám naprosto přehled. Systém štol je
komplikované projít celý, protože všude jsou závaly. Kam se dalo bez větších
problémů v civilním oblečení dostat, to jsme si nenechali ujít. Části, kam
je potřeba overal a lezení si necháváme na příště.

Doufám, že
nějaké příště tady bude, protože na spousta místech se tu prorážkou štol, nebo
přímo v lomech narazilo také na přírodní podzemí a rozhodně by stálo si
zdejší jeskyně prošmejdit. Největší lákadlo je asi portál ve stěně lomu Mexiko
s názvem Gotika. Také v lomu Kamensko jsou hned dvě. Jedna
dvanáctimetrová propástka, která má dole i pár metrů volných prostor a hned na
druhé straně lomu je další o něco větší jeskyně Amerika 1. Ta leží přímo pod
velkým propadem, kterému se říká malý přírodní lom (malé Kamensko).

Po dnešní
vydatné polopovrchovce vyhlašujem přesun do vedlejších Bubovic se pořádně
nažrat, protože všichni už měli žaludky scvrklý, jak mozek Homera Simpsona.

Co
s načatým večerem? Nedaleko je nádherná dědina Svatý Jan pod Skalou. Zde
to dobře známe z předloňského setkání jeskyňářů v Solvayových lomech.
Je zde také přímo v klášteře jeskyně sv.Ivana, ze které jsme pozřeli pouze
vývěr. Na prohlídku už jdeme pozdě.

Následně se
nějak zmateně rozdělíme, protože jeden letěl kamsi na kopec, další byli pořád
v hospodě, tak Vláďa už to nevydržel a vyjel s Valjou a semnou
napřed. Během jízdy si kažké auto naplánovalo jiný program. Toyota Yaris
skupina vyráží na procházku k Alkazaru a Škoda Octavia skupina míří na
Hvížďalku a následně bývalé hradisko Kotýz.

Alkazar je
další z mnoha lomů hned vedle Chlumu. Je to tříetážový lom protkaný
štolami do kterých se ukládal radioaktivní odpad. Dnes jsou tyto prostory
natvrdo zabetonovány a lom slouží jako ráj pro horolezce. Hvížďalka je nenápadné
údolíčko mezi Zavadilkou a Koněprusy, kde se nachází pět malých vývěrů
v těsné blízkosti u sebe a všechny se stíkají do jednoho jezírka. Ze všech
těchto vývěrů byl momentálně aktivní pouze jeden a jezírko vyschlé. Na Kotýzu
se nachází skalní most Aksamitova brána s menší propástkou a v těsné
blízkosti taková skalní rozsedlina Jelínkův most. Po nějakém historickém
hradišti ani stopy.

Poslední
večer jsme bez slitování ztrestali všechny lahváče, co nám zbyly a na spánek
příšel čas až hodně pozdě.

To mělo zřejmě za následek, že odsud nemůžem odjet
bez průseru. V noci, v průběhu spánku a trávení piva se letím potmě
vychcat a zalomil jsem klíč ve dveřích od základny. Ten byl do půlky
povytaženej ze zámku a já byl moc nalitej a rychlej, abych na to přišel. Naštěstí
v oknech nejsou mříže, takže se z boudy dalo dostat ven. Každopádně
v pondělí při odjezdu to byl pěknej šaškec vyskakovat štítovým oknem.

Poslední den
potřebuju stíhat vlak ve 2 hodiny odpoledne z Berouna. Dopoledne se tedy
všichni balíme, provedem onen šaškec se zavíráním boudy a všichni společně
ještě vyrážíme na Tetínské skály. Na vyhlídku a zdejší vodopád.

Na samotný
konec této okružní cesty začalo vydatně pršet. Asi se nám něco snaží naznačit, že už jsme toho
viděli dost a máme odsud zase vypadnout. Pochopili to asi všichni, takže před
auty se rozloučíme a každý táhnem, odkud jsme přišli. J

Opět
děkujeme Speleoskupině ZO 4-01 Zlatý kůň za poskytnutí zázemí a omlouváme se za
škody. Však se do budoucna budem dále setkávat, takže se vyrovnáme.

Fotogalerie na rajčeti: