Údolí Vesnického potoka v Krušných horách

Údolí Vesnického (též Lesního) potoka s průměrným spádem až 14,8% se řadí mezi mezi nejstrmější toky Krušných hor.
Je sice poměrně krátký, ale během své pouti steče o cca 550 výškových metrů níže,
na hranu uhelného velkolomu, kde je odkloněn do betonového koryta převaděče.
V dolní části se nachází technická památka přehrada Jezeří (též Mořicova přehrada) z let 1902-1904.
Nad ní se pak údolí prudce svírá a nabírá nejprudší sklon.
Dostává se mu tak v podstatě podoby kaňonu s četnými kaskádami.
Ten se opět zmírňuje a rozšiřuje po cca sedmistech metrech.
Poslední horní třetinu pak tvoří horská bystřina s nespočtem bočních přítoků v širokém amfiteátru
u někdejší hornické osady Červená Jáma.

V průběhu svého toku se lze také shledat s pozůstatky historické těžby různého účelu.
A to těžby jak povrchové, tak podzemní.
Geologický podklad zde tvoří klasické muskovit-biotitické hrubozrnné ortoruly krušnohorského krystalinika.
Prvním výrazným objektem je větší stěnový lom vlevo ve svahu ve směru proti proudu potoka.
Lom je ukryt ve stínu staletého lesního porostu, avšak dodnes je nepřehlédnutelný mohutný odval
a prostorná rovná plocha mezi ním a skalní stěnou. O důvodu těžby mi nejsou známy informace,
ale není vyloučené, že souvisela se stavbou přehrady.
Průstup roklinou vzhůru znepříjemňují popadané staré kmeny buků přes potok.
Další zastávkou je krátká rozrážka opět nalevo ve skalním výchozu.
Ta by měla pocházet z let těsně po II. světové válce
v rámci tehdy započatého podrobného geologického průzkumu v Krušných horách.
Štolka dlouhá 5m má velmi pravidelný estetický průřez o výšce 2m a šířce 0,8m.
Před vstupem je též rozpůlený kamenný blok s jasně viditelným profilem po návrtu.
Kousek před rozšířením a zmírněním soutěsky dojdeme k nejzajímavějšímu a zřejmě nejstaršímu podzemnímu dílu.
Jedná se o starou štolu, jejíž založení se datuje přibližně do období kolem roku 1830,
kdy bylo v blízkém okolí pátráno zejména po stříbrné rudě, ale také možná po rudách železných,
a to na základě ještě starší těžby u Červené Jámy.
Samotná štola má z poloviny zavalený, ale i tak dostatečně volně průchozí vchod.

Hned za ním se otevírá pohled do fortelně symetricky vyrubané chodby takřka gotického profilu,
cca 2,5m na výšku a 0,8m šířky.
Ihned od počátku je však počva zatopená minimálně 0,5m vody průzračně namodralého odstínu.
Chodba směřuje přímo kolmo do masivu a je vidět dobrých 20m vpřed, kde se rýsuje zdánlivá čelba.
Ovšem po dostatečném posvícení je patrné, že se chodba stáčí kamsi vlevo.
Barevná pestrost stěn upozorňuje na přítomnost zrudnění.
Konkrétně kousek za vstupem je v levé stěně výrazně zrzavá železitá poloha, zasahující i pod vodní hladinu.
O něco dál vpředu visí pro změnu se stropu krátký železitý stalaktit.
Do štoly někdo natahal mohutné klády. Některé plavou na hladině, další již klesly ke dnu.
Poslední zajímavostí je přítomnost maximo-minimálního teploměru.
Pravděpodobně zde probíhá dlouhodobější měření mikroklimatu. Aktuálně dosažené teploty jsou téměř shodné.
Odlišují se jen půl stupně plus/minus okolo 7°C.

Jinak v průběhu údolí jsou náznaky dalších, zcela zavalených štol.
Zejména pak ve směru dále na Červenou Jámu, kde probíhala regulérní těžba železné rudy již od 16. století.