by
Letošní léto už dávno řeklo své poslední slovo. Plynule bylo nahrazeno létem Babím, aby i toto bylo vytlačeno podzimními plýskanicemi. Sychravé vlezlé počasí nás sice pomalu, ale jistě zahání od venkovního ohniště do útulného teplíčka základny, povrchové procházky se omezují pouze na cesty k Vývěru a zpět. Nemůže nás to ovšem nijak zadržet v našich snahách co nejvíce poznat tajemné podzemí střední části našeho milovaného, Moravského krasu. Tato místa, na rozdíl od uplynulého léta, svá poslední slova ještě zdaleka nevyřkla. V dobré víře, že nic není konečné, tudíž ani prvenství Amatérské jeskyně, jsme i uplynulý týden věnovali průzkumu zatím druhého nejdelšího jeskynního systému naší republiky.
Pracovalo se sice na více lokalitách, ale stěžejním místem našeho zájmu byla oblast Mořského oka. V těchto místech se nám za poslední období ukázala možnost další prolongace v několika směrech, navíc se začíná projevovat souvislost i s jinými částmi jeskyně. Převážnou část pracovního času jsme věnovali pracovišti sice jednomu z nejmladších, ale ze všech najnadějnějšímu – chodbě U zlomených vrtáků. Tato chodba, která se zatím jeví jako vývěr neznámých vod byla za poslední měsíc prolongována v délce několika desítek metrů, směřuje do bílých míst mapy a je plná říčních štěrků. Práce probíhaly, jak se již stalo zvykem i ve večerních hodínách pracovního týdne. Hlavními tahouny těchto mezivíkendových akcí byli Předseda s Dejvem, my ostatní účatníci jsme byli spíše morální podporou. V průběhu těchto akcí se však podařilo odstranit drobné nedostatky na technice, částečně postoupit na čelbě a pracovíště nachystat na hlavní víkendové tažení.
Toto započalo hned v pátečních večerních hodinách. Předseda, já a Zuzka jsme se nasoukali do slušivých neoprenových oblečků a vydali se na romantickou procházku Kaňony, abychom se plni napětí zanořili k vrtákům. Rychlostí blesku jsme vyčerpali polosifon a usádlili se na pracovišti. Já na čelbu, Přededa se Zuzkou se starali o moji bezpečnost hlídkou u kalového čerpadla rozplavováním sedimentů,které jsem jim z čelby hrnul.
Sobotní bádací den byl naplněn akcemi hned od rána. Hned v časných ranních hodinách se vydali do Barovky Franci s Kvakem, aby nově zmapovali vstupní partie jeskyně. Chvíli po nich se vydali do jeskyně další skupinky . Na tento den jsme měli domluvenu skupinku pomocníků, kteří nám za exkurzi pomohli v našem blátotlačkovém snažení. Část z nich odešli se Zuzkou do Barovky, kde pracovali na obnově schůdků ve vstupní části jeskyně. Zbytek exkurzantů jsem si odvedl do Mořského oka, kde v chodbě Za Mořským okem transportovali volné vápencové bloky z čelby do Mořského oka. Pracovníci to byli velice šikovní,udělali jak v Barovce,tak i v BS víc práce, než bylo očekáváno. Dodatečně tímto Markétě dík za ně. V době, kdy brigádníci pracovali na této lokalitě, odskočil jsem si napoti k vrtákům, kde jsem chvíli pracoval na očistě pracoviště a přípravě čelby na další prolongační práce. Sice jsem strávil chvilkové nepříjemné pocity proplaváváním třímetrového polosifonu na nádech, ale pracoviště jsem si nachystal na večerní akci. Poté jsme vyrazili na smluvený sraz se zbytkem skupiny. Následná exkurze s výbornými pomocníky do Májových jeskyní, zavodněným Buzgaňgem a Sedmou propastí plnou Jedovnického rybničního bláta byla už jen třešničkou na dortu.
V době, kdy jsem se oddával sušení a rozboru situace s kolegy Methylem a Ethylem, vyrazili na pracoviště Laďa s Helčou. Tito sice nepokračovali v čelbě, ale dbajíc na naše pohodlí a bezpečí vyčistili od veškerých sedimentů poslední polosifon, ve kterém máme umístěno kalové čerpadlo. V podvečerních hodinách jsem se vydal na pracoviště znovu, tentokrát v doprovodu Martina Golce a Kukliče. Práce na čelbě se protentokrát ujal Martin, já jsem držel hlídku u čerpadla a napomáhal sedimentům v plynulém odtoku. Kuklič zaujal hlídku před polosifonem, jelikož problémy s ovládáním čerpadel začaly kulminovat a riziko našeho opětuzavření na čelbě, které jsem zažil při odpolední akci bylo vysoké. Po několika hodinách práce jsme se přesunuli do Velké síně. Tam mezitím Danča, Vláďa a Ivča pokračovali ve zkrášlovacích pracech a odsedimentovávání vstupní části Staré štoly. Poté jsme se v nočních hodinách společně vydali k odpočínku na základnu.
Na poslední akci tohoto dne se po nás vydal Předseda, který opětovně zprovoznil vadné komponenty složitého ovládacího systému a následně se chvíli věnoval prolongačním pracem.
Nedělní den byl opět věnován tomuto nadějnému pracovišti. Na první směnu se vydali v předpoledním čase Kuklič s Martinem. Podařilo se jim postoupit v pravé větvi o několik metrů, než se jim čelba začala prudce zvedat. V pozdně odpoledních nedělních hodinách jsme se na pracoviště vydali já s Předsedem. Protože nám předešlá směna nenechala na čelbě moc dýchatelného vzduchu, věnovali jsme se zpočátku levé věti tohoto systémku. Tato se bohužel zanořuje vertikálně směrem dolů. Následně jsme se věnovali čelbě, kdy se proudnice ujal po mě Předseda. Po vyplavení cca pěti metrů vertikálního komínu zaplněného čistými jíly objevil přímé pokračování chodby zaplněné říčními štěrky.
Na závěr takové malinké shrnutí postupů v momentálně nejaktivnějším pracovišti za uplynulý týden : Podařilo se postoupit o cca 20 metrů. V současně koncových partiích máme polosifon, který vyžaduje při pracech na další čelbě hlídku u čerpadla, které jsme do něj umístili. Dále se chodba rozdvojuje. Levá větev po cca dvou metrech padá do metr hluboké studny, další pokračování se dá potvrdit nebo vyloučit po odsátí sedimentů. Pravá větev je po cca pěti metrech narušena komínem průlezného profilu,který je zbaven sedimentů do výše cca 6 metrů. Odtud dále pokračuje horizontální chodba s říčními sedimenty. Současná čelba se nachází v horizontálním průmětu přímo, výškově cca 50 metrů pod HMŠ a koncovými partiemi Odponého komínu.
autor: lblazek
