by
Březen je měsícem, kdy dochází k významnému astronomickému jevu. V konci jeho druhé dekády se nám srovnává délka dne s nocí, příroda začíná být milosrdečnější. Tak, jak se umoudřuje ona, umoudřují se i lidé, kteří nepřejí jakékoliv formě poznání. Může to být dáno jarní únavou, možná to ovlivňují kladné energie z přírody prýštící plnými hrstmi, je možno že je to všechno i úplně jinak. Podstatný je však konečný důsledek. V jeskyních se vesele bádá, dochází k různým dílčím úspěchům i neuspěchům. Bohužel však dochází ke zvyšování deficitu komodity nejvzácnější a to času.
Právě z nedostatku této komodity se mě podařilo už další týden dostat do krasu až v páteční podvečer. Sotva jsme se s Raďasem stačili zabydlet, dorazila plánovaná skupinka pomocníků. Vyrazil jsem proto s nimi a Maruškou Hastrmánkem, naším novým speleobjevem do jeskyně. Věnovali jsme se tradičně úpravě Nové BS, abychom ji dostali do stavu nejlépe vhodného pro blížící se DOD. Po skončení prací nastal čas pro zaslouženou exkurzi. Jelikož nás tato velice šikovná skupinka nenavštívila poprvé, a klasické Májovkové kolečko už znali, zvolil jsem Srbský sifon. Ve stejný čas, kdy jsme pracovali a exkurzovali, pracovala i druhá skupinka badatelů, Dejv s Raďasem. Ve studni u Mořského oka nakopali něco kulmáků a přesunuli je k vlastnímu vertikálnímu vstupu, aby se daly při nejbližší možné příležitosti transportovat ven z této velice nadějné lokality.
Sobotní den byl převážně věnován jeskyní Barové, a to těm částem, které se nachází za sifony. Po delší době se sešla výhodná konstalace, kdy ADAVAK nepotřeboval čerpat potoční vodu a současně byl dostatečně nízký průtok aby se daly bezproblémově sifony zčerpat. Současně se však pracovalo i na zkrášlení Nové BS. Zuzka Musilová přivedla skupinku kamarádů nadšenců o jeskyně, takže tito pod vedením Šárky pokračovali v transportu šotoliny ke vstupu do Kaňonů. Společně s nimi jsme se vydali do temných útrob já, Kolbi a Maruška. Provedli jsme revizi Přehrady a na závěr ji uzavřeli. V součinnosti s námi Raďas zahájil v Barovce čerpání. Následně jsme se po rychlém obídku přesunuli za ním, přidalai se další blátotlačkové a když stoupající hladina v Býčině znemožnila další práce tak i hosté.
Práce v Dómu ticha jsme si rozdělili do několika skupin. Dejv s Raďasem se věnovali dolezení komínu. Toto se jim zdařilo do výše dvaceti metrů. Dál se sice prostora zužuje a dalšímu postupu brání zaklíněný blok, ale z výšších prostor, kde je možno shlédnout dalších několik volných metrů se ozývá dosti výrazná ozvěna. Bude proto potřeba při některé z dalších akcí zvážit možnosti dalšího postupu v těchto místech. Předseda se s pomocí jednoho ze Zuzčiných hostů věnoval další prolongaci chodbičky směrem k Větrnému tunelu. Doufejme, že se nám co nejdříve podaří tento projekt dokončit a tím se nám zpřístupní tyto nedobádané prostory za sifony i bez nutnosti jejich čerpání. Já jsem se za asistence Hastrmánka Marušky a Kanga věnoval zvětšování průlezu mezi Křížovým dómem a Dómem ticha. Tento je zatím velice malého profilu a tvoří určitou překážku při transportu nářadí při akcích v DT. Kolbi měl za úkol činnost nejdůležitější, a sice starost o bezpečnost nás ostatních. Při běhání kolem čerpadel a řídících prvků, které udržují sifony v průběhu akce průstupné mu asistovali zbylí Zuzčini kamarádi. Tito nám současně pomáhali i s různými přesuny nářadí a lezeckého materiálu. Těchto ingrediencí bylo při této akci opravdu víc než mnoho. V odpoledních hodinách za námi dorazil i Štěpán. Ten se věnoval revizi a opravám trasy tlakové vody na pracoviště v Křížovém dómu pod pátou propastí. Celá akce byla sice velice pěkně rozjetá, ale díky delší přestávce od poslední akce v těchto místech se v jejím skorozávěru začaly projevovat drobné problémy s elektrorozvody. Z těchto důvodů se sice nepodařilo dokončit všechny naplánované práce, ale celá akce, i když nepřinesla plánované úspěchy pomohla k určitým dílčím postupům a poznáním.
Bohužel však čas určený k plánovaným pracem nebyl dostatečně dlouhý a bylo nutno otevřením Přehrady obnovit přirozenou funkci vývěru. Celou akci akci však nejvíce kazil jeden poznatek. Díky nedávným zvýšeným průtokům vyvolaných jarním táním a tomu předešlým problémům na ČOV nad námi ,průstupy sifony byly opravdu zážitek. Vůně linoucí se z blatíčka, které bylo zvýšenými průtoky do sifonů zanešeno, připomínala hodně dlouho zaleženou žumpu. Opavdu občany Adamova obdivuji, že jsou ochotni pitnou vodu získavanou z potoka pít. Sami jsme se po skončení akce věnovali na základně pití jiných nápojů, které však vznikly v našich známých pivovarech a lihovarech. Nikdo z nás už po tomto nenašel odhodlání se vydat do jiných částí jeskyně, ale odhodlal se Vlasta, který pokračoval na svém projektu obnažování kostních pozůstatků v Liščí chodbě v Barovce. Ten se do své práce dokonce zabral tak, že jsme v hodně popůlnoční době skoro vyhlašovali záchrannou akci 🙂 . Naštěstí však Vlasty nesežral žádný znovuobživlý medvěd, ale pouze se do své práce zažral a my jsme ho nemuseli z medvědího žaludku dolovat.
Nedělní den jsem věnoval poznání. Na další postupy v oblasti svého zájmu, jihovýchodním zlomu, potřebuji uskutečnit pracovní akci s pomocí více lidí. Množství materiálu, který potřebuji přemístit do jiných částí jeskyně je už tak velké, že je k jeho bezpečnému transportu potřebuji více lidí. Jelikož tento víkend probíhala akce v DT , určitě by nebylo dobré tříštit síly, aspoň jsme si odpočali. Já od Odporňáku, Odporňák ode mě 🙂 . Ale nenudili jsme se .
V celé této, zatím druhé nejdelší jeskyni je stále mnoho míst, které jsem doposud nenavštívil, nebo navštívil před získáním vlastních poznatků v oblastech souvisejících. Proto mnohá místa navštěvuji opakovaně, jelikož si je můžu zhodnotit ve světle nových poznatků, některá místa navštěvuji premiérově. Tím posledním v oblasti jv. zlomu, kde jsem doposud nebyl je Chodba horolezců. Na této pracovní exkurzi mě doprovázeli tři souputníci. Prvním z nich byl Franci. Tento se za námi stavuje na nedělní akce celkem pravidelně, když mu to čas při velkém množství aktivit jinde v Moravském krasu a dalších vápencových oblastech umožní. Druhým byl Dagmarácký " stážista " Vláďa, který už je pro neděle pravidlem. A do třetice Maruška. Tu jsem před měsícem vykoupal v rámci exkurze v hučících Kaňonech, a ona místo toho, aby mě ukamenovala se stala jednou z nás. V sobotu dopoledne dostala základní praktické školení v technice SRT na kaštanu před zákadnou, v neděli s námi byla na své první speleoalpinistické akci . Opravdu mě velice těší, že i neděle, kdy už obecně není ochota aktivně fungovat se mám o koho opřít.
Mohli jsme se proto v silné, skoroabsolonovské čtyřce do inkiminovaných mmíst vydat. Tato místa jsme si exkurzně prolezli, Franci navíc při této návštěvě stvořil velice zdařilou mapu s napojením na další, již zdigitalizované místa.
Celý víkend byl i přes drobné neúspěchy velice zdařilý a ve večerních nedělních hodinách jsme se mohli do svých domovských hospůdek rozjíždět s pocitem, že jsme pro poznání tajemného podzemí udělali maximum.
autor: lblazek
