by Po roce se blíží zimní roční období a společně s tím je potřeba nadělat zásoby dřeva do základny. Letošní akce na dřevo proběhla ve stejný termín, jako loni 20 – 22. listopadu.
Tradičně přijeli přátelé z okolí Karlových Varů a Prahy, aby nám se dřevem pomohli a taky se podívali do nějakých dalších jeskyní u nás v Moravském krasu.
V pátek večer se to postupně všechno sjíždělo ze všech koutů republiky. Mezi prvními dojel Dušan se svým kamarádem Pavlem z Beskyd. Ten dosud neviděl žádné naše pracoviště a tak ještě ten večer ve čtyřech lidech vyrážíme na exkurze Agrisu a Člupku. Jinej den by na to nebyl čas. Vrátili jsme se asi v 11 hodin večer a základna už byla plná lidí. Zábava se táhla do raních hodin.
V sobotu jsme naštěstí vstávali celkem rozumně, takže kolem desáté mohla vypuknout honba za dřevem. Celé to začalo menším nedorozumněním, protože až do poslední chvíle nikdo nevěděl, kde to dřevo vlastně vzít. Adam, kterej měl být domluvenej s místním majitelem lesa, nějak domluvenej nebyl a dvacet nasraných lidí přešlapovalo nedočkavě před základnou.
Nakonec se vše v dobré obrátí a jsme vysláni za Vilémovické hřiště, kde údajně mají být nějaké soušky. Profík Michal nám nakonec shodil strom takové velikosti, že tím jedním stromem naplnil celou základnu dřevem až po střechu. On sám se alespoň pořádně vyřádil s pilou a nosiči nestačili nosit, protože strom byl hluboko ve stráni.
Dřevoakce musela být náhle utnuta, protože na druhou hodinu byla domluvena exkurzně-pracovní návštěva jeskyně u MSK Holštějn konkrétně díry s pracovním názvem Sonda pod Jedničkou.
Exkurze se všem líbila. Dobře vybraná jeskyně, která stála za návštěvu. Trocha akčního lezení, pěkná výzdoba a nedávno objevenej Kalciťák je fakt pecka.
Trochu mě mrzí, že jsme moc nedali té pracovce. Exkurze trvala trochu déle, než se předpokládalo a ani domácím už se moc nechtělo. Ve finále jsme vytáhli alespoň 30 kyblíků útěchy, aby ta exkurze nebyla úplně zadarmo. Budem si to muset odpracovat někdy jindy.
Po celodení hladovce se konečně všichni v 8 večer na baráku najíme a zapíchnem to naproti U Netopýra.
V neděli se plná základna lidí musela rozdělit na 3 skupiny. Já jsem šel se čtyřmi lidmi do Srnčí jeskyně. Měli jsme od skupiny z Hlubokáču potvrzené informace, že jeskyně je vystrojená lany, ovšem po otevření vrátek se zjistilo, že tomu tak není. Kluci chtěli za každou cenu dolů, protože už loni jim to nevyšlo kvůli špatnému klíči. Vrátili jsme se na základnu, pobrali si vlastní lana, karabiny a potřebné věci na vystrojení a zkušenej Vláďa si to vystrojil sám.
Poněvadž Srnčí jeskyně je fyzicky dost náročná, tak dámské osazenstvo a ti, co neměli lezecké vybavení tvořili další skupinu. Ta se vydala na prohlídky Balcarky a Sloupsko-Šošůvských jeskyní.
Poslední skupina byl Aleš s pár lidma co museli dokončit tu utnutou sobotní dřevoakci. Bylo potřeba dosekat nařezaný špalky před základnou a dovézt poslední zbytky dřeva, co zůstaly v lese.
Když jsme dorazili ze Srnčí, všechno bylo hotovo. Bylo pozdní odpoledne a návštěva z Čech to ještě měla 400 km domů. Rozloučili jsme se, poděkovali za výpomoc a potvrdili si opětovné shledání.
Dřeva je na celou zimu dost, takže hlavní úkol tohoto týdne splněn. Tímto všem zúčastněným hluboce děkujem. Sami bychom to neměli šanci zvládnout. Můžem jezdit bádat jak vzteklí.
Trochu s Alešem poklidíme poslední bordel co zbyl na základně a asi v 6 večer to definitivně balíme a odjíždíme každý svou cestou.
Fotky: Luboš a Vláďa.
autor: Trťa
