by
Listopadový státní svátek jsme využili k poslednímu letošnímu výjezdu do Tisovce, zároveň k poslední letošní návštěvě Slovenska. Vyrážíme klasicky ve středu po práci, při přejezdu Velké Fatry jsme trochu zápasili s přicházející sněhovou bouří, ale do Tisovce jsme nakonec ve zdraví doklouzali a druhé expediční vozidlo asi hodinu po nás. Jako obvykle se nás ujal Dušan Hutka a následující den jsme se mohli pustit do bádání v místních jeskyních.
První navštívenou jeskyní byla nám dobře známá jaskyňa č. 31 v Tisovci, asi už ji není potřeba znovu popisovat. Kopalo se na konci meandrů a hlínu jsme díky dostatečnému počtu pracantů dopravovali až na svah před jeskyní. Druhá šichta nás čekal přímo v Tisovci u nové základny místního speleoklubu. Od výkopů kolem baráčku potřeboval Dušan nutně odvozit vykopanou hlínu a kamení. Hlína byla díky roztátému sněhu pěkně rozbředlá, brzy se setmělo, takže jsme nasadili čelovky a odmyslet si, že jsme uprostřed města, tak to bylo jako obyčejná pracovka někde v jeskyni, prostě převážení blata a kamení za svitu čelovek.
V pátek jdeme do Jazerné jaskyne. Cestou k jeskyni nás sice dost zdrželi místní "pomáhať a chrániť", které zaujalo naše expediční vozidlo (waran) hlavně tím, že bylo schopno dojet z Moravy až sem. S více než hodinovým zpožděním jsme dorazili k Periodické vyvieračce, převlíkli se, pobrali bágly a vyrazili do kopce k Jazerné. Cílem bylo dopravit na 4. jezero člun, nafouknout a připravit k další exploraci. Bájné 4. jezero v šedesátých letech objevil speleopotápěč Tibor Sasvári, od té doby se ale nikomu k 4. jezeru nepodařilo proplavat a pomalu se začínalo myslet, že jde jen o nějaký výmysl či vtípek. Až letos v létě so po prokopání zahliněného kanálu nad hlavním jezerem podařilo objevit propástku, po jejímž zdolání bylo na dně nalezeno ono 4. jezero.
V srpnu bylo po mnoha peripetiích znovu dosaženo 4. jezera i pod vodou (více na webu Oblastné skupiny Jána Majku). Další pokračování se rýsuje na vzdálenějším konci jezera, kde je potřeba z vodní hladiny začít technicky zdolávat komín. Pro přístup pod komín má sloužit nový člun, který jsme sem dnes dopravili. Člun byl nafouknut a spuštěn na hladinu, jenže se zjistilo, že vzduch z člunu uniká, patrně nějaká výrobní vada. Takže si sem asi bude muset Dušan příště přinést lepení.
My jsme se dnes od jezer přesunuli kousek zpět a pustili se do prokopávání zahliněné odbočky, která se teď ve světle objevu 4. jezera jeví mnohem perspektivnější. 4. jezero a komín na jeho konci ukazují, že i tímto směrem se stále mohou nacházet další volné prostory. Po odkopání dostatečného počtu lavórů se vracíme na povrch, a protože jsme byli docela promočení, odložili jsme plánovanou exkurzi do jeskyně Teplica na další den.
Sobotu jsme celkově pojali exkurzně. Po absolvování návštěvy Teplice (vody bylo hodně, takže i vodopád Petra Ošusta byl zážitek) jsme se přesunuli do oblasti Hlbokého jarku. Za hřebenem, ve kterém se nacházejí vchody do Moravské jaskyne a do Kostolíku, existuje ještě množství závrtů, menších jeskyněk, panenských portálů, zkrátka potenciálních a nadějných pracovišť. Doposud jsme o těchto dírách jen slýchali od Dušana či Lukáše, konečně jsme si ale udělali čas a Dušan nás s tímto kouskem Tisovského krasu blíže seznámil. A seznámení to bylo nečekané – začali jsme Jaskyňou 30 jazvecov a tato nedávno objevená krásná meandrující jeskyňka nás přes své relativně malé prostory uchvátila. Pak se pokračovalo dál – Jarná j. s přilehlým portálkem, dále jaskyňa Prekvapenie, kde už je do volného pokračování dokonce možné nahlídnout, poblíž se nachází další zatím nezkoumaný portál, dále Malý Kostolík a na závěr už většině známý Kostolík a Moravská jaskyňa.
V Moravské jsme probrali možnosti dalšího postupu. Není moc jasný, nevíme kudy. Co ještě určitě dotáhneme do konce, je průkop nalevo ve Vlasovej sieni. Jinak teď necháme Moravskou jaskyňu na nějaký čas uležet a pustíme se do něčeho nového. Třeba do jeskyněk, které nám právě dnes Dušan ukázal. Anebo snad do něčeho staronového – Daxner? Námětů k promyšlení máme do příští návštěvy Tisovce požehnaně.
V neděli se Šlimec, Kuča a Golémek ponáhľali domov, Aranka, Honza a já jsme si ale chtěli naplno užít i poslední den v Tisovci, takže jsme si naplánovali výstup Martincovou dolinou na Voniacu a odtud zpět dolů do Tisovce. Martincova dolina byla v podzimním sychravém počasí nádherným zážitkem, po letním treku jsme si tak prošli další krásný kus Muráňské planiny. Díky spadanému listí byla vidět okolní vápencová skaliska s nespočtem různých děr a portálů, které lákaly k prozkoumání, docela nápor na jeskyňáře, aby se tu z toho množství nezbláznil.
Po návratu se jdeme rozloučit s Hutkovými, které vyloženě překvapilo, že jsme tam cestou nepotkali žádného medvěda a po sděleních našich dojmů Dušan nevyloučil, že se tam na průzkum jeskyní v brzké době vypravíme. Máme se tedy do příště na co těšit 😉
Účastníci:
ZO 6-08 Dagmar: Andrea Pěkná "Aranka", Josef Riegl "Golémek", Jan Ryček, Matouš Ryček, Jakub Šlimar "Šlimec"
ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno: Petr Kučera "Kuča"
Speleoklub Tisovec: Dušan Hutka
autor: Maty
