by
Na přelomu roku jsme si udělali zimní bádací týden, takovou malou náhradu za ten letní, kdy jsme většinu času věnovali opravě základny. V krasu jsme se scházeli velmi pozvolně, takže to pravé bádání vypuklo až v pondělí. Pestrá skupinka (zástupci ZO Dagmar, Moravský kras a Speleohistorický klub Brno) ve složení Honza, Milan, Dave Luv, Richard, Libor a já sestoupila do Propasti pod Kaplí v jeskyni Dagmar. Nikdo jsme ještě netušili, jak úspěšný den nás čeká.
V šestičlenné sestavě byla těžba jedna radost, celkem se nakopalo a vytahalo krásných 55 kýblů. Postup na dně o cca 1 m, ale pozor – nikoliv vertikálně jako doposud, ale horizontálně! Propast pod Kaplí se zlomila do čistého horizontu, škvíra mezi sedimenty a stropem se pomalu zvětšuje, už jsou vidět i první malé krápníčky a vane odsud výrazný průvan! Po levé straně před začátkem horizontu je na povrchu hlinitého sedimentu množství kostiček netopýrů včetně několika dolních čelistí. Po pravé straně ústí do stropu horizontu průvanová puklina, jejíž horní ústí jsme objevili 6.7. letošního roku mezi stěnou propasti a později rozstřelovaným blokem. V podstatě jsme toto kritické místo obešli a dostali se pod puklinu průkopem v sedimentech. Trochu znepokojivé je, že horizont uhýbá lehce doprava, tedy do míst, kde se v této větvi jeskyně nachází Dóm konce a vyhrabat se ven u dna tohoto dómu rozhodně nechceme. No zatím je daleko (okolo 15 m), tak ho snad mineme a dostaneme se do míst doposud neznámých. Ještě poznámka k průvanu: zajímavým zjištěním bylo, že dnes poměrně silný průvan pulsoval. Chvílemi nebylo cítit v úzké propasti plné jeskyňářů žádné proudění, mlžila se čočka na foťáku a z toho pak najednou přišel zespod studený závan, který okamžitě obměnil vzduch v propasti. Na závěr fotodokumentace dnešního postupu a rychle na základnu zvěstovat nové poznatky.
Novoroční sestup jsme letos uskutečnili již v úterý a jako lokalitu jsme zvolili Býčí skálu. Procházka hlavní chodbou, návštěva Staňova dómu (prostory běžně nepřístupné, nyní vystrojené lankáčem) a nakonec asistence Hadařovi na pracovišti v Chodbě adamovských jeskyňářů. Už za tmy spěcháme zpátky k nám na sever a důkladně se připravujeme na příchod nového roku. Před půlnocí běžíme k Tarťákům na ohňostroj a pak nastalý rok 2014 tamtéž řádně a dlouho do noci zapíjíme. Celá noc se neobešla bez veselých eskapád, o kterých se bude u krasových ohňů ještě nějaký čas vykládat.
Na Nový rok jsme se rozhodli vystřízlivět během pracovní akce opět v Propasti pod Kaplí. A znovu v interskupinovém složení úderného týmu – Kuča, Reprák, Honza, Libor a já. Dnes vytěženo 40 kýblů a postup v horizontu na dně propasti o další metr. Po skončení jsme si s Kučou na dně sedli, podebatovali o dalším postupu a kochali se nově otevřeným výhledem. Průvan dnes slabší než před dvěma dny, ale on se taky zvětšil prostor mezi stropem a dnem horizontu. Horizont je vlastně plazivkou a tou i zůstane, protože pod tenkou vrstvou hlíny je pevné dno tvořené tím samým blokem, který jsme ještě před 2 měsíci ubírali shora patronkama. Úsměvné, když si vzpomenu, jak jsme se tento blok pokoušeli vypáčit pajsrem, když na nás poprvé vykoukl ze sedimentu na dně propasti a dnes zjišťujeme, že se jeho velikost blíží velikosti osobního auta. Ale asi právě díky němu dnes můžeme na dně koukat do volné plazivky. A že je na co! Uprostřed horizontu stojí unikátně tvarovaný stalagnát dokazující, že byl zával během své existence poměrně živý a že zde došlu k sesednutí sedimentu. Napravo pár čistě bílých stalaktitů, nalevo zase sintrové hrázky a přímo vepředu…. tam se pod stropem černá otvor neznámo kam. Je zde navíc chomáčky plísně pokrytý netopýří trus a ten se sem mohl dostat jedině z druhé, neznámé strany. Zatím neznámé. Řešení může přinést už následující akce.
Ve čtvrtek jsem na práci v jeskyni zůstal sám, tak jsem musel oželet sestup do Dagmary a přidal se ke Kubovi a Šárce na akci v Karhanově závrtu. Nejdřív instalace hadice pro přívod vzduchu na pracoviště, pak úprava podloží pro zvýšení výdřevy a nakonec těžba dole na čelbě. Ve třech lidech slušný kus práce.
V pátek konzultační sestup do Dagmary. Dle domluvy dojel Franci a aniž by tušil poslední postupy, chtěl se na pracoviště kouknout a já zase probrat technické možnosti usnadnění těžby. Ač jej lehce zaskočil úzký profil prokopaných prostor i jejich klikatost, dodal několik nápadů, které by mohly snížit nezbytný počet jeskyňářů během pracovky. Důkladně jsme taky prohlédli Dóm konce a místa, která by mohla s Propastí pod Kaplí souviset. Pozoruhodný jev jsme zaznamenali při výstupu, kdy jsme při výlezu z Dómu nádob oba nezávisle na sobě ucítili kouř v jeskyni. Na povrchu se ukázalo, že se razantně změnilo počasí. Vykouklo slunce, přišla změna tlaku, kouř z komína základny se držel v lesním terénu při zemi a západní větev jeskyně Dagmar začala nasávat vzduch. Zajímavé. Ještě debata na základně a pak už balení a úklid. Navečer opouštím náš sever a táhnu na jih ke Speleohistorickému klubu Brno.
Se Speleohistoriky jsem strávil v sobotu dopoledne výročkou a odpoledne se šlo bádat na ZUB (Závrt u borovice). Cesta k závrtu vede stezkou táhnoucí se nad Novodvorským údolím s nádhernou vyhlídkou do krajiny. Ještě před sestupem do ZUBu mi Kuča ukázal opuštěný lom Na Dolinách a mohlo se jít pracovat. Jeskyně se větví na Severní a Jižní propast, obě vznikly na totožném zlomu a v obou se intenzivně bádá. Nakopaný materiál se z obou propastí musí deponovat až na povrch, což při současné aktivitě členů skupiny není problém, dnes se dokonce těžilo paralelně z obou propastí. Za soumraku balíme a vracíme se bukovými lesy na základnu. Tak jsem dnes poznal další část plošiny Skalka, krásného, skrytého a zapomenutého místa v Moravském krasu.
V neděli končí týdenní bádací pobyt a přichází obvyklé loučení s krasem i jeskyňáři. Příští akce až na konci měsíce, do té doby budeme alespoň myšlenkami v Propasti pod Kaplí a můžeme nechat naplno pracovat naši představivost, co asi přinese další vykopaný metr. Dočkáme se v Dagmaře konečně objevu?
Na stránkách Speleohistoriků zmínka o pondělní akci v Propasti pod Kaplí a taktéž výročkový víkend.
autor: lblazek
