by
Primárním cílem tohoto víkendu bylo pokračovat ve svařování žebříků, jejichž výroba byla zahájena ke konci letošního pracovního týdne. A pokud by zůstal někdo nevytížen, tak se může zabádat i v jeskyni. Sešlo se nás ale tolik, že se jelo paralelně na základně i v jeskyni pořád. V sobotu se tedy Jaryn s Jendou pustili do vrtání, broušení a svařování, Honza, Gandalf a já jsme v jeskyni Dagmar pokračovali v Propasti pod Kaplí, konkrétně v plazivce na jejím dně.
V plazivce jsme opět ubourávali hroty vápencových bloků trčících ze dna a připravovali tak plazivku na bezproblémový průjezd lódny. Šlo to stejně jako obvykle v tomto stísněném prostoru dost blbě a hlavně pomalu, takže dnes končíme dost pozdě. Pozitivním byla příhoda, kdy za mnou do plazivky přiletěl netopýr, dvakrát se mě pokusil obletět a pak zase odletěl – jenže on nepřiletěl z Propasti pod Kaplí, ale z druhé strany, z koncové síňky objevené letos v květnu! Hned jsem se tam za ním proplazil podívat, ale netopýra jsem už nikde nenašel, zkrátka zase někam zmizel, nejspíš škvírama mezi kameny v závalu. Takže ze závalu už neproudí jen průvan, ale i netopýři… Až bude plazivka připravena na transport materiálu pomocí lódny, přijde na řadu rozebírání tohoto závalu.
V neděli se připojují další posily. Vrtačky, flexy a svářečky se dnes chopili zase Jaryn s Jendou, odpoledne se přidala Bára a Čaroděj. Do Propasti pod Kaplí se nás chystá ještě víc, ke včerejší sestavě se připojují Kuba s Andreou. V pěti lidech nemá smysl se zdržovat prací v plazivce, proto plánujeme pokračovat v odtěžování hlíny z druhého rozdělaného pracoviště, tj. prohlubování dna Propasti pod Kaplí ve směru pokračování tektoniky, na které je propast vytvořena. V předstihu před zbytkem týmu slézám dolů spolu s Kubou a než dorazí ostatní, rozrušujeme a částečně odtěžujeme vápencový blok ve dně propasti. Až jsme na místě všichni, odtěžíme vyrubané kamení a pak značné množství hlíny, vše nahoru do Dómu nádob. Pracovku proložíme pauzou na večeři v teple základy a poté se znovu vracíme a těžíme další a další kýble hlíny. Monotónní těžbu proloží Kuba hláškou z čelby: "Strop začíná uhýbat nahoru." Těžíme dál a brzy přichází další hlášení: "Asi jsem se prokopal do objevů…" To už je dostatečný signál, abychom se všichni vrhli dolů podívat, co se tam děje. A je to skutečně tak, pod stropem se černá otvor a fučí z něj průvan ještě intenzivněji než z vedlejší plazivky!
Rychle zahlubujeme a rozšiřujeme průlez do volné dutiny a po naplazení již můžeme nahlédnout dál a zhodnotit, kam jsme se to dostali. Podařilo se nám prokopat do volné pukliny kolmé na tektoniku Propasti pod Kaplí, tzn. že je objevená puklina rovnoběžná s plazivkou. Puklinou je vidět doprava cca 4 m daleko (míří tedy stejným směrem jako plazivka), dno je pokryté kameny. Ve stropě jsou dva komínky, ten širší je po prosvícení odhadem 4-5 m vysoký. A právě odsud proudí ten studený vzduch. Paráda! Vše to má jen jednu vadu na kráse – neprůlezný profil. No možná na hranici průleznosti. Ale to se dá zkoušet, až rozšíříme přístup a pak se bez přilby možná nějaký hubeňour protáhne kousek dál. Vypadá to rozměrama jako průlez do Síně štíhlých mužů, akorát několikanásobně delší, to zas bude výzva 🙂 Konec pukliny, kam je jen možné dohlédnout, nebude půdorysně ani výškově daleko od síňky na konci plazivky, akustická zkouška dopadla sice negativně, ale prokopat by se tam ze síňky možná dalo… Máme tak spoustu námětů na přemýšlení. Než dnes skončíme, vytěžíme ještě pár kýblů a v ústí Propasti pod Kaplí je skutečně cítit zrychlené proudění vzduchu. Tento úspěch večer na základně společně (decentně) zapijeme.
Poslední den se scénář opakuje – stejná parta se věnuje svařování žebříků, i když jsou brzy zahnáni deštěm. Kuba a já jdeme ještě na jeden sestup do Dagmary, já se věnuji plazivce, Kubovi je svěřen včerejší objev. Tam má za úkol osondovat dno v místě pokračování tektoniky Propasti pod Kaplí, tedy ve směru, který je pro nás stále nejperspektivnější. V tomto místě u protilehlé skalní stěny to skutečně vypadá na další pokračování: malá prohlubeň ve dně je tvořena zaklíněnými kameny a kusy sintrových náteků opadlých ze stěn jakoby vtažených směrem dolů, navíc se sem svažuje i dno objevené pukliny. A náš předpoklad se nečekaně brzy potvrzuje – po rozebrání kamenité ucpávky se ve dně pod stěnou otevírá průhled do volné spáry, která se směrem dolů rozšiřuje!! Vidět je asi 1,5 m dolů, dno je hlinité stěna uhýbá a není vidět dál. Průvan jsme odsud nezaznamenali, takže nás bude po cestě čekat asi další ucpávka.
Příště je třeba odtěžit nakupený materiál a vytrvale pokračovat na všech frontách dál – jak Propast pod Kaplí, tak plazivka a nově objevená puklina míří do bílých míst. Další a další volné dutiny, sílící průvany a netopýři z "druhé strany" nás neustále utvrzují v tom, že tady jdeme po správné cestě.
A ještě pochvala všem vrtákům, brusičům a svářečům, protože jsou vyrobeny všechny díly železných žebříků pro Křížovy jeskyně a už i pár pro Dagmaru. Ještě natřít a můžeme vyrazit do Kůlny znovu bezpečně Křížovky zpřístupnit. Takhle má vypadat úspěšný víkend 🙂
autor: lukas
