Šupinová koroze karabin

Motto: je váš pohyb a
lezení po laně s neznámým kotevním bodem ještě bezpečný? Když lezete dolů,
při nějakém podezření vyměníte karabinu nebo celé lano i s kotvením. Když
polezete nahoru, víte na čem to drží? Můžete byt nemile překvapení….

Při jedné fotoexkurzi
v Srnčí jeskyni jsme objevili něco, co bude možná předmětem docela
zásadního poznání. Na konci jednoho z mnoha komínů v jeskyni,
konkrétně nad Martinskou propastí jsme našli dvě spojené duralové karabiny
z nichž jedna byla relativně zdravá a druhá naprosto sežraná šupinovou
korozí. Obě ležely na skále, zdravá byla zacvaknutá v duralové plaketě
s kovovým imbusákem místo šroubu. V té sežrané byla krátká placatá
smyčka, po které se asi kdysi slanilo a soustava zůstala tak jak byla.

Kde soudruzi z NDR udělali
chybu. Karabina je zjevně nefunkční a za pár let by odešla úplně a beze stopy.
Martinská propast byla objevena v roce 1981, na mapě z let 1993-95
komín ještě není namalovaný, takže tak střed je rok cca 1989, což je do dneška
pouhých 20let. Z poslední návštěvy někdy v roce 2000, jsem si všiml
drobné koroze karabin na víc kotveních bodech v jeskyni, zejména u
propasti Naděje a Martinské. Koroze začala většinou mezi duralovou karabinou a
ocelovým očkem provazového žebříku, nebo klasicky mezi ocelovou plaketou. Dnes
je to přestrojené, v plaketách jsou buď mailonky, anebo je lano
s uzlem přímo v plaketě.

Tak jsem se podíval do
speleologické literatury. Vysloveně o korozi karabin se píše ve dvou číslech
Spelea 15. a 21. V druhém případě speleolog zabalil karabiny do zpoceného
trička, kde po půl roce zkorodovaly. Bordelář. V prvním případě visela duralová karabina přímo v ocelové
plaketě, na ní lankový žebřík. Při častých návštěvách propasti Na Kačáku se
karabina kinklala a odírala se. V místě stálého narušování začala
korodovat a po roce byla nahlodaná téměř do čtvrtiny…

Náš případ je jiný. Do komínu se
prakticky vůbec neleze a kotvení se prostě nepoužívá, ani nepoužívalo, protože
komín jde v pohodě vylézt i slézt rozporem. Karabiny jsou obě pravděpodobně
značky Walter (u té druhé to už není poznat, soudím tak podle shodné
velikosti). Zdravá visí v duralové plaketě a mezi ní a ocelovým šroubem se
žádná koroze neprojevuje, takže to
zdánlivě vypadá, že problém je v povrchové úpravě obou karabin, například
obyčejná a eloxovaná. Dál je zvláštní, že šupinová koroze neprobíhá od tohoto
pomyslného kontaktu dvou rozdílných kovů, ale souměrně po celé ploše.

Takže mi napadají ještě jiné
možnosti. Slabý kysličník uhličitý v ovzduší. Dole se často pracovalo,
slabá kyselina ve vydýchaném vzduchu průvany hnaná do komína a karabina
v poloze od skály více vystavená povětrnosti (orosení?). Další možnost,
v blízkosti se nalézá silnice na Macochu, která bývala v zimě solená
roztoky soli splavené do podzemí mohly také nastartovat korozi. Jenže zhruba od
roku umístění bodu se silnice v krasu nesolí. Močení na karabinu také
nikdy nebylo. Roli tu hraje pravděpodobně i určitá vzdušná vlhkost. Otázkou je, proč té druhé karabině nic není.
Další otázkou je, že se tak stává spíš v případech, kdy je v jeskyni
bláto a potenciálně i kysličník, ale v Moravském krasu jsem si nikdy
ničeho výrazného nevšimnul. Pouze teď v Čechách a propasti Na Javorce.

A na závěr asi nezbude, než
poprosit jeskyňáře, aby si zkontrolovali své opuštěné lokality a lana
v komínech přestrojili nejlépe kovovými karabinami. Tam, kde to nejde,
nebo v zahraničí, na to dávat maximální pozor a počítat s touto
možností (počítat možností utržení karabiny). Může to být časovaná bomba,
potencionální nebezpečí…