by 
Jeskyně Ochozská (Též jako Bílá skála) fascinovala a udivovala
v minulosti již mnoho badatelů a amatérských objevitelů. Objevil jí údajně
švec z nedaleké obce Ochoz, když prolezl do prostor dnešní hadice puklinou
ve skále. Následně byla zkoumána hrabětem Ditrichsteinem, který také nechal
prostřílet do skály dnes používaný vchod. Později jí zkoumal i samotný uznávaný
odborník Jindřich Wankel, který se při svých expedicích opíral o pracovníky
rudných dolů a jejich vybavení. Počátkem 20. století jí zkoumala německá
speleologická skupina spojovaná i s Karlem Feithllem, který se mj. věnoval mapování a jeho
plán jeskyně je
po částečném doplnění novějších objevů dodnes jedinou kvalitní mapou
tohoto více jak 1700 m dlouhého systému.
Jeskyně se během 2 světové války stala na chvilku veřejnosti
přístupnou (nebyl zabezpečen vchod) a v tomto období docházelo i
k ničení krasových výzdob jeskyně. Naštěstí se po válce vchod zabezpečil a
jeskyně se dostala pod správu české speleologické společnosti. V současné době
(již několik desetiletí) jeskyni spravuje a provádí v ní důležitý
hydrologický a geologický výzkum ČSS ZO 6-11 Královopolská.ČSS ZO 6-11 se velmi
zasloužila o to co dnes o této jeskyni víme a mimo jiné například poskládala
asi 140 cm vysoký polámaný stalaktit (Pinďour) zpátky po kusech
na sebe a v dnešní době už srůstá. Výzkumem spodních vod se například zjistilo,
že 1 cm3 krasové výzdoby roste cca. 15 let.
Největším obrem krápníkové výzdoby této unikátní podzemní
nádhery vede prvenství takzvaná Smuteční vrba, která je vysoká kolem 3 metrů.
Podle rychlosti růstu v dané lokalitě nebude moc stará asi něco kolem 45OO
let. V jeskyni jsou ukryty
rozsáhlé profily jeskynních sedimentů. Hlavní dómy (výška kolem 30 metrů)jsou
sedimenty zaneseny až do dvou třetin výšky původních prostor a některé postraní
chodbičky ve své podstatě až skoro ke stropu. Byly například provedeny 2 sondy
pro odběr vzorků těchto sedimentů. Sonda č. 1 z hlavních dómů
v blízkosti odpočívajícího beránka a sonda č. 2 v chodbě za
zkamenělou řekou.
Jaroslav Kadlec ve své zprávě s názvem STÁŘÍ A GENEZE
SEDIMENTÙ V OCHOZSKÉ JESKYNI píše:
Třetím vzorkem odebraným na datování byl malý stalagmit vysrážený napovrchu
fluviálních sedimentů v Hlavních dómech. Radiometrické analýzy byly provedeny v Uranium-Series
Laboratory v Geologickém ústavu Polské Akademie věd ve Varšavě. Normální
paleomagnetická orientace naměřená ve všech vzorcích z profilů I a II
naznačuje, že sedimenty v obou profilech jsou pravděpodobně mladší než paleomagnetická
hranice Brunhes/Matuyama – tj. mladší než 780 000 let. Časovým obdobím, kdy se
sedimenty uložily by tedy mohl být střední nebo svrchní pleistocén.
Radiometrické datování 4 cm velkého stalagmitu odebraného z
povrchu fluviálních sedimentů v severní části Hlavních dómů ukázalo, že
karbonát je mladší než 4,2 tisíce let.
V severní části Hlavních dómů byla odebrána na datování
část takovéto sintrové vrstvy, ze které byly datovány dva vzorky – spodní
a svrchní část vrstvy. Během radiometrické analýzy se však ukázalo, že karbonát
je značně kontaminován detritickým 232Th, jeho přítomnost snižuje přesnost
datování. Výsledkem je tedy pouze odhad, že stáří sintru je menší než 28 000
let (spodní část vrstvy) a 22 000 let (horní část vrstvy).
Někteří speleologové ale přesto všechno dále datují stáří této jeskyně na několik milionů let.
Pokud by byla jeskyně několik milionů let stará museli
bychom si zákonitě položit další z dlouhého seznamu důležitých otázek která zní:kde je všechna prapůvodní
výzdoba z uplynulých období utváření jeskyně? Musí přece ležet houfně na
zemi v jeskyni a ve svrchních vrstvách sedimentů?A nebo se snad záhadně miliony let tato výzdoba neutvářela?
Ve skutečnosti tam leží ale je jí tak zoufale málo že to
nestačí k vysvětlení této záhady. Za miliony let se přece musely vytvořit
gigantické stalagnáty, které nemůže voda odplavit a už určitě ne ven
z jeskyně celkem drobnou chodbou jako je hadice! A i kdyby je odplavila tak,
kde jsou? Musely by ležet v blízkosti jeskyně a návštěvníci údolí by si o
ně běžně lámaly nohy. Našlo se snad v blízkém výtoku u jeskyně nebo
přilehlém údolí nějaké zbytky krápníkové výzdoby? Ne nenašly.
Jak vidíme ze zprávy o datování tak toto datování není úplně
přesné, ale přesto nás svádí k myšlence, že voda která tuto jeskyni
utvářela a následně jí také zanesla sedimenty při svém ochabujícím toku se
musela zákonitě touto jeskyní prohánět teprve před pár tisíci lety tak jak to
již dávno uvádějí mnozí kreacionisté.
Všechno na co se v jeskyni sáhlo a odeslalo pro
datování se ukazuje jako velmi mladé. I pod kdejakým mostem nebo u novostavby
se běžně dělají krápníky 20 i více cm dlouhé. Znamená to zákonitě snad, že tyto
stavby jsou miliony let staré? Ne neznamená!
Na první pohled velice efektivním argumentem zastánců
evolučního vývoje jeskynní je argumentace že ve vápenci se nemohly utvořit
rychle takto obrovské prostory.
Když se ale podíváme co vlastně vápenec je tak např.
z Wikipedie zjistíme, že vápence jsou celistvé sedimentární horniny. Mají
bílou, šedavou barvu, ale jsou také červenavé, anebo se zbarvují i jinými
odstíny, podle příměsí. Vápence vznikají biochemicky a biomechanicky.
Biochemicky vzniklé vápence jsou vápence, které byly vytvořeny biochemickými
procesy organismů, například korálové útesy. Biomechanicky vzniklé vápence
vznikají nahromaděním skořápek a ulit měkkýšů. Tyto vápence nazýváme
organogenní nebo také organodetritické.
Na světě je velmi málo vápence vzniklého biochemickými
procesy převažuje v drtivé většině Biomechanický vápenec.
A tento vápenec je i případem v Moravském krasu.
Podle kreacionistů byl před cca.4500 lety celý svět zatopen potopou biblického charakteru a
nahromadily se tím zákonitě obrovské kupy skořápek a ulit měkkýšů promíchané se vším co na
dně normálního moře najdeme (zrna písku,štěrku,apod.). Co se ale občas dostalo
do podmořsky vznikajícího vápence udivuje i dnes mnoho odborníků. Například ve
slovenské jeskyni Okno za stropu jeskyně trčí kosti medvědů!! Jak se tam dostaly
se ptaly odborníci a koukaly přitom nechápavě jeden na druhého.
Víte co vymyslely? Že tyto medvědi přirozeně zemřeli v jeskyni,
která se po dlouhém čase sama zanesla sedimenty a voda ještě o mnoho let
později udělala doslova pod těly těchto medvědů nové prostory tyto zbytky těchto kostí dnes trčí
spokojeně ze stropu. Tak a hotovo.
Jak kostrbaté vysvětlení!! Složitěji to už vysvětlit snad ani
nelze jedině do této teorie ještě chybí vnést myšlenku, že medvědi byly běžně po smrti
transportovány nějakou kometou nebo meteoritem ze vzdálených končin vesmíru.
Vysvětlení je ale opět velice jednoduché a zcela funkční.
Tyto medvědi stejně jako mnoho mrtvých živočichů byly vodami celosvětové potopy
doplaveny do spleti budoucího vápence, který po opadnutí vod ztvrdl. A
odtékající voda udělala prostory, tak jak to dovolily fyzikální zákony a
medvědů ani vědců se prostě neptala.
Povšimněme si také tvarů některých chodeb (jakoby srdcovitého
tvaru) dobře je to vidět například v jeskyni na špičáku, tam musí člověka
se selským rozumem napadnout, že vody, které tuto chodbu utvářely, musely rychle
slábnout v toku, jak se chodba blíže k zemi zužuje.
Kreacionisté věří, že čerstvě nakupený vápenec byl pod
vodami celosvětové potopy velmi měkký, a voda tudíž vůbec nepotřebovala miliony
let k tomu, aby vytvořila hrubé profily podobných prostor.
Podívejme se například na záplavy na Moravě, tam voda hravě
dokázala během hodin ba i dokonce minut změnit toky řek a zaplavit nánosy bahna
a sedimentů celé obce do výšky několika metrů že i odborníci kroutily hlavami.
Ty, kteří tvrdí, že voda nedokáže udělat prostory dnešních
známých jeskynní za 1 rok mají velmi chabé představy o síle živlu zvaném voda.
Když jeskyně procházela tímto dramatickým obdobím, při
kterém se velmi rychle vytvořil hlavní profil jeskynní, vody najednou rychle ubývalo
tak jak potopní vody ustupovaly z povrchu země, jeskyně se tedy rychle
ucpávaly sedimenty v podstatě někdy až po strop. Je to stejné, jako bychom
umývaly auto hadičkou o průměru 5 milimetrů.
Zbývající stékající voda si ale našla slabé místo ve stále
měkkém vápenci a v jeskyni se v tomto období vytvořil dnes již známý
stálý tok, který dotvořil útvar známý jako hadice (délka 180 metrů).
Kreacionistický pohled na vytváření jeskynní rychlou cestou
je někdy zcela zbytečně opomíjen a zacláněn zcela zbytečně kostrbatou teorií o
nudné a milionové zdlouhavé historii utváření naší planety navíc plnou otazníků s argumentem že
Bůh patří jen do kostelů a minulosti.
Měly bychom vysvětlovat jevy jako je vznik jeskynní cestou
logickou a nejpravděpodobnější, věda a moderní výzkumy nejsou v rozporu s tím,
co kreacionismus tvrdí to jen někteří lidi boha odsouvají a nahrazují ho
oblíbenou napapouškovanou větou – tyto nádhery utvářely po miliony let náhody a
schody přirozených přírodních cyklů.
Nemylme se, víc lidí než si myslíme, považuje Boha za bajku
z dětských dob, nebo útěchu ve stáří. A takoví si nakonec myslí, že věda je na
jejich straně. Ale ve skutečnosti je věda a přesně popsané události potopy
v Bibli v naprostém souladu a navzájem se potvrzují.
Tady mě napadá jedna velmi stará anekdota o Piovi XII a
Einsteinovi
Když byl papež Pius XII ještě nunciem v Berlíně, často
hovořil s Albertem Einsteinem, velkým fyzikem a filosofem. Později se Einstein
vyjádřil, že na tomto vynikajícím muži církve se mu nejvíce líbilo to, že nikdy
nebránil víru s fanatismem horlivce, ale vždy s dobrotou věřícího.
"Mám úctu k náboženství, ale věřím matematice" –
řekl jednou Einstein – "a u Vás to
bude asi naopak."
"Mýlíte se" – řekl Pacelli – "matematika a
náboženství jsou pro mne projevy téže božské přesnosti."
Einstein se podivil: "Ale kdyby matematické výzkumy
jednou zjistily některé vědecké poznatky, které odporují náboženství?
"Já si sice vážím vysoce matematiky" – odpověděl
Pacelli s úsměvem – "a jsem si tedy jist, že v takovém případě vy pane
profesore, nepřestanete zkoumat, dokud nenajdete chybu ve výpočtu."
autor: vicky
