by
Vrch Špičák – německy Spitzberg či Sattelberg (723m n.m.) nalezneme
na samé hranici s Německem. Jeho výrazný vrchol se vypíná bezprostředně
nad obcí Krásný Les na Ústecku, která je roztažená v údolí Rybného
potoka (Gottleuba na německé straně, kam záhy odtéká). Zároveň tvoří
severovýchodní zakončení hrástě Krušných hor, které nedalekým
Nakléřovským průsmykem plynule přecházejí v pískovce Děčínských
stěn. Samotný vrchol je od roku 1997 chráněn v rámci přírodní rezervace o výměre 74ha a spolu se
širším okolím je součástí přírodního parku Východní Krušné hory. Na území rezervace se nachází výhradní ložisko fluoritu Krásný Les – Špičák se stanoveným chráněným ložiskovým územím.
Kopec
má neobyčejně zajímavou geologickou strukturu: na nejstarších
ortorulách krušnohorského krystalinika se v druhohorách usadily
svrchnocenomanské pískovce (toliko denudační zbytek české křídové
tabule). Toto souvrství pak ve třetihorách prorazil čedičový výlev –
olivinický nefelinit, tvořící nejvyšší skalnatou partii vrchu. Zhruba
120m dlouhý a 4-8m široký pruh v ose sever-jih představuje ukázkovou
formu sloupcovité odlučnosti této černošedě zbarvené horniny. Sloupce
jsou čtyř až pětiboké, 10 – 30cm široké, s úklonem kolem 40° k V až
JV. Textura je drobně mandlovcovitá, za účasti převážně kalcitu, popř.
analcimu, vzácně se objevuje hmota blízká opálu. Běžně jsou roztroušené
až 80mm velké nodule peridotitu. Za zmínku ještě stojí výrazné suťové
svahy, navazující bezprostředně na samotné vrcholové těleso, a to v
podstatě ze všech stran.
Zhruba uprostřed východního úbočí se pak
nacházejí zmiňované pískovcové partie Špičáku, ve kterých se nacházejí
drobné pseudokrasové útvary – toliko prvotní účel mé návštěvy. Tvoří
nedlouhý (řádově několik desítek metrů) skalní výchoz do 10m
vysoký, rozčleněný v řadu bloků s navazující úpatní akumulací hrubší
sutě.
Plato mezi čedičovou a pískovcovou částí (+ severní úbočí)
porůstá jehličnatý les (smrky,modříny), zatímco ve spodních částech se
vyskytuje převážně smíšený listnatý porost středního vzrůstu (častá
bříza). Plošný půdorys kopce je pak víceméně ze všech stran ohraničen
loukami a pastvinami, kde lze nalézt jak suchomilné, tak vlhkomilné
byliny (arnika, koprník, hvozdík lesní,prstnatec májový, úpolín nejvyšší, tučnice obecná, oměj, kosatec sibiřský nebo vrba plazivá).
V území se vyskytuje značný počet zvláště chráněných živočišných
druhů. Z ptáků jsou to čáp černý, moták pilich, luňák červený, moták
pochop, tetřívek obecný, křepelka obecná, sýc rousný či ťuhýk obecný.
Má
sobotní návštěva (8.5.2010) byla za posledních cca deset let již
třetí. Poprvé jsem na samotném vrcholku i přespal pod širákem s
nádherným nočně rozzářeným panoramatem ne již příliš vzdálených
Drážďan. Podruhé už jsem tak úspěšný nebyl, neb se k půlnoci stáhla
děsivá mračna a mohutné blesky za německou hranicí věštily pořádnou
polízanici. To jsem již věděl, že se zde má někde nalézat ona
pseudokrasová jeskyně v pískovcích, kde bych se mohl eventuelně před tou
sodomií ukrýt. Ale samozřejmě v naprosté tmě a v nepřehledném zalesněném
terénu jsem její pozici spíš jen tušil a tudíž nenašel. Musel jsem pak
dát za vděk autobusové zastávce v nedaleké obci, kam jsem dorazil
doslova v poslední vteřině. A tak letos potřetí jsem se konečně odhodlal
poodhalit její tajemství.
Za dne není problém její vchod najít
(ač jsem to vzal zprvu hodně zeširoka a místo nejkratší cestou od jihu
jsem k pískovcové stěně přišel ze severu). V "bibli" Jeskyně ČR se moc
detailů o zdejších pseudokrasových jevech nedočteme – jsou uvedeny
celkem 4 jeskyňky. Ovšem hned při prvním kontaktu s lokalitou je
zřejmé, že potencionálních objektů, splňujících kvótu pro označení
jeskyně či jeskyňka, je zde povícero. Zmíněná nejdelší místní prostora –
dle "bible" Puklinová na Špičáku – pak v podstatě odpovídá stručnému
popisu v publikaci. Tzn. jednoduchá přímá horizontální chodba, směřující
kolmo do masivu, vytvořená na výrazné svislé puklině, částečně uměle
rozšířená. Její závěr tvoří po cca 20m dvoumetrová propástka. Krom
závěrečné pasáže před propástkou, kde je člověk nucen se shrbit, lze
chodbou pohodlně, zcela vzpřímeně projít. Největší výška v úvodních
partiích je kolem 6m a šířka je v průměru kolem 1m.
A proč se
vlastně o tom všem a o takové bezvýznamné (navíc nekrasové a ještě
umělé přitesané) blbodíře tak zeširoka rozepisuji? Inu zkrátka tento
zapadlý kout s jeho širším okolím má něco do sebe, je zde cítit dobrá
energie a vládne tu takový blažený poklid (ač má aktuální třetí
návštěva je již poznamenána přítomností ne zcela zapadajícího elementu
do zdejší krajiny – a tím je zprovozněná dálnice D8 Praha-Dresden, která
jak řezná rána rozdělila široširé pastviny mezi Krásným Lesem a
samotným Špičákem). Výhled ze Špičáku je vynikající, i když převážně do
německého území. A posedět takhle v letní podvečer na vyhřátém čediči a
nechat se obejmout soumrakem…
Na Špičák, natož k jeskyni, nevede
žádná oficiální turistická značka, nicméně vyšlapaná pěšinka na
vrcholek, improvizované dřevěné zábradlí těsně pod ním a vrcholová
záznamová knížečka ve schránce svědčí o téměř každodenní návštěvnosti
(byť opět s převahou německy hovořících individuí). Není náhodou, že za
první republiky prosperovala pod vrcholovou skalkou vyhlášená výletní
restaurace, jejíž rozvaliny jsou patrny dodnes. Místo oproti minulým
letům prokouklo – zmizely nevzhledné zrezavělé zbytky ocelová konstrukce na vrcholku (zbyla jen betonová podezdívka) + prořezávka dřevin + zmíněné zábradlí.
Berte tedy tento článeček spíše jako tip na nenáročný (třeba i
rodinný) geo-výlet na jedno méně profláklé místo v severním Krušnohoří.
Poznámka:
Informace o geologických poměrech Špičáku byly čerpány z webu České Geologické Služby.
O širším okolí Špičáku dále referuje Ekocentrum Šťovík.
autor: speleology
