by
Speleoakce SSSR (spojené
speleologické skupiny on roup) je pracovně-explorační a dokumentační projekt,
který vznikl v hlavě pana hráběte Radka von Svojanovský (presidento,
Speleoskupina Brutnetopýr…neboli Speleo klub Estavela). Pracovní lokalitou
Estavely, jsou nepřístupné části jeskyní v Javoříčských jeskyních.
K tomuto velmi významnému projektu, byla přizvána i Speleoskupina Guáno.
Dále na projektu spolupracovali Správa jeskyní ČR a Speleoskupina Vojtěchovská. Inu sešla se nádherná parta starých speleo přátel, kteří se pohromadě ňáký ten
pátek společně neviděli, a o to bylo setkání v krasu vzácnější.
Javoříčský kras se nachází
v severní části Drahanské vrchoviny a je součástí Národní přírodní
rezervace Špraněk. Javoříčský kras pro mne vždy byl a navždy bude srdcová
záležitost. V přerušovaných pruzích
devonských vápenců jsou zde vyvinuty povrchové a podzemní krasové jevy. Hlavně
ty podzemní jsou mě tak vzácné. Avšak nejvzácnější zde pro mne jsou hlavně
staří speleo přátelé z několika speleo klubů, kteří zde úspěšně bádají a
kterých si nesmírně vážím. Jářku vracet se do Javoříčského krasu je prostě
radost!
Speleos Guáno vypravilo
původně šestičlennou výpravu. Bohužel nám na poslední chvíli odřekl Honza
„Spáchy", díky neodkladným pracovním záležitostem. A tak, nedajíce se
ničeho dělati, úderná pětka Guános vyrazila v poledních hodinách ze
samotného západu za přáteli do Javoříčské krasu. Cesta byla jářku veselá místy
dosti drsná především pro členy výpravy, kteří neřídili a vesele holdovali
zkvašeninám či jiným pochutinám převážně v tekutém stavu. Ovšem hlavní
pilot Jirka je vždy nad věcí a tak mu ničehoc nevadilo. Snad jen Jarda drobet
trpěl…inu hudba linoucí se z repráků složená pouze z interpretů tzv.
bubáků, neboli chrochtáků, se ani drobet jediným tónem nepřiblížila jeho
oblíbené kotlíkářské hudbě. Konečně jsme vjeli na území Hané… vůně tvarůžků se linula
po celém kraji. Mohutný krákor bubáků a libé tóny přerušila touha ochutnat ty
pravé plody tohoto koutu země. A tak někde mezi poli, které v tu chvíli
zrovna drsně hnojili, jsme zastavili u
jakési krčmy, kde byl jídelníček skládající se pouze z místní pochoutky
t.j. tvarůžků. Známo nám bylo, že sýrová pochoutka, která moc nevoní evropské
unii, má prý blahodárné účinky na vnitřní mikroflóru. Po ochutnávce místního
piva, se mikroflóra značně rychle upravila -hlavně Ondrovi, který do té doby
popíjel plzeňské a jeho permanentní zácpa byla „ta-tam". Tento blahodárný efekt
rychlé střevní reakce postupně během wejkendu vyčistil pajšly všech členů
výpravy Guána. V podvečerních hodinách přijíždíme do cíle na klubovou
základnu (Březina) Speleoklubu Prostějov. Po ubytování na příjemné základně
Prostějováků, jsme společně zasedli ke kvasnicovému bahnu. Nádherné
setkání Prostějováků, Estavely a Guána se protáhlo do nočních hodin
s malou ochutnávkou jeskyňářského „mléka".
Nádherné ráno, skvělá snídaně,
sbalení cajků pro SRT, materiál pro dokumentaci a mototransport ke vstupu do
Javoříčských jeskyní. Před jeskyní káva u Standy (správce a pán jeskyní),
nastudování map a čekání na ostatní členy SSSR, někteří členové Guána si
krátili čas návštěvou toalety. Jakmile dorazili všichni členové projektu SSSR
na místo srazu, Radek rozdělil úkoly pro dané skupiny. Cílem sobotního dne byla
Lví propast. Každá skupina měla přesně zadané úkoly, plnící na určitých místech
v propasti. Celkem byly tři pracovní skupiny. První skupina „pavouci"
kluci Pavel a Petr Hartmanni, nastoupili
jako první a šli strojit část Lví propasti a nové objevy (traverz a komín).
Druhá skupina – dokumentační složená ze Speleos Guánoa a Speleos
Vojtěchovská, měla za úkol vytvořit fotodokumentaci částí Lví propasti
(historicky prvně tvořená) a průzkum vodní kamerovou sondou v nejnižších
pasážích v meandrovém jezírku. Třetí skupina – mapovací postupovala pomalu
za námi, pod vedením Radka s pekelným mapovacím přístrojem Disto X.
Vstup do Lví propasti je
drobet špuntovnička s přechodem do vertikály, která je dolů snadno
zdolatelná. Zato cesta zpět je sranda, kde jaksi nohy se nemají o co zapřít.
Takže zpáteční technika je jako vrták na zpětný chod. Ostatní pasáže jeskyně
jsou bez větších problémů lezitelné. Tedy až na spodní pasáž, kde špinavá
puklina mačká nemilosrdně lidské orgány. Pod vstupní šachtou se nachází krásná
horizontální chodba s menší galerii a sintrovými jezírky. Zde byla naše první
krátká zastávka. Dále se pokračovalo dolů vertikálou a meandrem. Na dně meandru
se pokračovalo po laně vzhůru k okénku, tedy spojkou s hlavní
propastí (-40 m.).
Zde skupina číslo jedna „pavouci" strojili traverz a následně dál komín (nové
objevy). My jsme pokračovali stále dolů směr dno. Zde nastala chvíle nelehká
vytvořit pár obrázků ze samotné vertikály. Stativ nebylo lehké umístit, kam se
zamane a tak se muselo kouzlit, jak se dá. Bohužel při transportu došlo
k několika úderům na fotomateriál a přihodilo se nemilé rozhození čipu.
Proto fotografie nejsou nijak dokonalé. Nutné je se opět vrátit a znovu
vytvořit novou fotodokumentaci. Inu to se může stát a s tímto rizikem se musí
počítat. Na dně byl zahájen nelehký sólo průnik puklinou k sintrovému
jezírku. Bohužel kamerová sonda ukázala holý fakt, že se jedná pouze o
sintrovou vanu, která nikam nevede. Každopádně do těchto míst tahat potápěčský
materiál by byl doslova očistec neboli myšlenka šílence. Rozhodně neříkám, že
by to nebylo možné! Nýbrž drobet náročné…možná by jsme se trochu zpotili. To
potvrdil i náš přidělený člen pracovní skupiny a skvělý kamarád, vynikající ba
šílený (v dobrém slova smyslu!) speleo potápěč Petr Opíchal. Voda nacházející
se v meandru je zřejmě skapová, ale nemohu vyvrátit jiný zdroj. Ještě
musím podotknout, že ohebnost orgánů Blekoše a Ondry je nevídaná ba obdivuhodná!
Rozhodně nevychloubám mistra Blekoše jen proto, že mě slíbil podpis slavného
loupežníka Kájínka… když tak jenom trochu… Jen malá poznámka: Ondráž to tam
dole dal v naprosté pohodě jako hadiprd v Navahu, páč byl líný se vysléci
z postroje! Ou jéééé!!! Cesta zpět z propasti byla plná veselých příhod.
Není čas se rozepisovat. V podvečerních hodinách vylézáme jako poslední
z jeskyně, plni dojmů, nadšení a s velkou žížní (suché jazyky jako prase
hlavu) … Oooo- léé, večerní sezení při příjemných venkovních teplotách dovolila
sedět do nočních hodin na verandě speleo haciendy. Celý parádní wejkend na
Březině nám dělali příjemnou společnost
Pítrs a Plagát. Probrali se nové věci v jeskyni Za Hájovnou,
nekončící kopací a průzkumné práce. Holdovalo se kvasnicovému kvasu a pár
pumprdlíkům s plachetnicí. Inu krásný speleo večer s moc fajn speleo
přáteli.
Nedělní ráno nás všechny
probudil protivný zvuk vyzvánění mého mobilu, které jsem zdatně
v polospánku vypínal do zblbnutí. Ano, i spaní ve zdejším krasu má
blahodárné účinky na tělo. Člověk si nádherně odpočine a buňky se doplní energií.
Snad jen ti lidé co chrněli v mém okolí ji málo nasáli, díky mému mocnému
chrápání a brutálnímu vyzváněcímu budíčku… Dopoledne byla naplánována Medvědí
propast. Soustava menších vertikál nás dovedla do meandrové chodby, která se
táhne do nových objevů. Postup přes soustavu propastí je nádherně natural bez
jištění. Výzdoba je zde naprosto úchvatná a díky pouze vzácným návštěvám velmi
zachovalá. Družina Radka pána von Svojany, zde provádí explorační práce. Zde se
nyní odehrávají nejnovější objevy. Dá se říci co výprava to nový kus jeskyně.
Není divu, že v dnešní době mají Javoříčské jeskyně přes 5 km systému chodeb, propastí
a nádherných dómů. A domnívám se, že jsou zde velké objevy ještě schované a tiše
vyčkávají. Zadní pasáže Medvědí již tak moc veselé na pohyb nejsou. Náročnost
stoupá velmi rychle a postup se malinko zpomaluje.
Bohužel náš čas nemilosrdně
vypršel a my museli na povrch. Jaksi nás čekala dlouhá cesta na západ a tak
nastalo podzemní loučení. Na povrchu po výlezu jsme se potkali s Honzou
Flekem. Honza se jaksi k nám znal a mě byl jaksi povědomý… No jo už nejsem
žádný junák a má paměť starého muže již dovršila vrcholu. Vše mě trklo jako
blesk, když cestou vidím Aleše (Myotis) a za jízdy vyskakuji z auta
s přátelským objetím s kombinací parakotoulem. Hlavou mě to prolítne jako
nasraná horská koza. Já vůl… starý muž s pamětí na dvě věci.. snad mě
kamarádi prominou. Drobet unaveni, ale šťastní a nadšeni krásou Javoříčského
krasu jsme uháněli ku západu k našim rodinným krbům. Jo a rozhodně nás
veselá nálada neopustila, bez ní to fakt nejde.
Pár slov na závěr: Jářku byl
to opravdu nádherný speleo wejkend, strávený s moc fajn speleo přáteli
v nádherném podzemí. Děkuji za pozvání kamarádům z Klubu Estavela,
především panu hráběti Radkovi dvakrát díkes. Doufám, že jsme byli drobet
prospěšní. Prostějovským jeskyňářům dík za nádherné ubytování a super zázemí.
Přátelé velmi děkuji a snad v brzké době na viděnou u lahodného škopečku!
Všem spřáteleným speleo klubům v Javoříčském krasu přeji pevné zdraví a
nové objevy v podzemí. Jak říkám… na tuty se zde ukrývá spousta nádherných
podzemních prostor, které stále čekají. Na to krk a butylu rumu dám!
Akce SSSR za Speleos Guáno
se zúčastnili: vedoucí výpravy Guána Ivan „dědek", palubní inženýr a muzejník Jarda,
jemnostpán a trpělivý pilot Jíra, španělský Dušín a grando Petr „Blekoš" a
statečný kejklíř, kovář skupiny Ondra.
Zdař Bůh
Ivan „dědek"
autor: ivan.KLE.
