by
Podzim se nám přehoupl do konce Října a stromy se krásně zbarvily.Pestrobarevné jsou i sedimenty, které se nám hrnou z čelby ve Staré štole.Abychom neporušili tradici, započali jsme průzkum podzemních krás Josefovského podzemí v odpoledních hodinách v půli pracovního týdne, ve středu.
Páteční státní svátek školákům nadělil i další dny volna navíc, takže jsme se do Krasu mohli přesunout už v odpoledních hodinách celá rodina.Na pracoviště ve staré štole jsme s Raďasem vyrazili v podvečerních hodinách.Nejprve jsme vyplavili co nejvíce sedimentů z přístupové chodby a pak se komínkem vysoukali na horní mezizakládku.Po kontrole stavu, který nám proudnice po nedělní akci nachystala jsme něco kamenů poshazovali a část závalu rozebrali.Tím jsme si připravili materiál k mikropatronkování na situace, kdy nebude možno provádět jiné práce.
Čtvrtek pro mě sice dnem pracovním, ale na základnu se mi podařilo dostat už v popoledních hodinách.Do štoly jsem se tentokrát vydal sám na krátkou akci k vyplnění volného času.Chvíli jsem transportoval materiál ven a poté se vrátil do společnosti usušit si věci a připravit se na večerní hlavní akci.Pracovištěm pro tento večer se stala jeskyně Barová a znovuzpřístupnění prostor za jejími sifony, Křížového dómu a Dómu Ticha.Poté, co 31.července došlo k sesuvu části svahu ve Druhé propasti, tyto prostory se nám na delší dobu uzavřely.Celé ty bezmála tři měsíce jsme průběžně pracovali na snížení dna Dvojky a velký prútok vody při vypouštění Jedovnických rybníků nám v tom vydatně pomohl.Nyní byl průtok naopak minimální a proto jsme podnikli pokus o opětovnou návštěvu těchto prostor a navázat tím na práce, které jsme byli nuceni nedobrovolně přerušit.
Již v podvečerních hodinách jsme uzavřeli přehradu a vydali se na pracoviště.Čerpadla běžela na plný výkon a po několika hodinách se nám podařilo snížit hladinu natolik, že jsme prošli na konec Horního jezera a posléze i do Křížového dómu a Dómu Ticha.Profil dna v sifonech se naštěstí nijak výrazně nezhoršil, jediný nepříjemný doplněk byly jemné jíly, které se běžně nachází ve všech rybnících, tudíž i Jedovnických a tyto nám byly přetransportovány do jeskyně.Sice jsme všichni po chvíli připomínali blátivé smrduté koule, ale byli jsme spokojeni, že se nám opětovně podařilo do těchto vodních dómů na aktivním toku Jedovničáku proniknout.Rozdělili jsme se na několik skupin a začali s vlastními prolongačními pracemi.Já s Předsedou jsme se věnovali dalšímu rozšiřování průstupu do Větrného tunelu.Raďas se Štěpánem začali plavit jednu z chodeb v Křížovém dómu, kde jsme ještě tyto pokusy nepodnikli.Hlídku a práci kolem bezproblémového chodu čerpadel si tentokrát vzali na starost Kolbi s Bohoušem.Práce šla na všech místech pěkně od ruky, ale po asi dvou hodinách začaly problémy.Nejprve začala stávkovat vrtačka, která se rozhodla odejít na věčný odpočínek a chvíli poté si postavila hlavu i čerpací technika, která několik měsíců ležela bez činnosti pod vrstvou sedimentů.Poté, co v několikasekundových intervalech začal vypadávat proudový chránič, byli jsme hlídkou všichni vyhnáni ven před sifony.Chvíli jsme laborovali než se nám podařilo čerpadla provizorně zprovoznit.Ještě chvíli jsme pokračovali v plavení a úderem půlnoci jsme akci ukončili.Bylo nutno vypustit přehradu kvůli pátečnímu výlovu Křtinského potoka.V jeskyni Barové pracoval i Vlasta Káňa, který pokračoval v odběru vzorků v Liščí chodbě.
Páteční speleoodpoledne jsem po návratu z Moravské metropole zahájil exkurzí.Na návštěvě Moravského krasu byli přátelé Alča a Kuba ze ZO 5-05 Trias.Udělal jsem jim hezkou exkurzi nejprve k Srbskému sifonu a při návratu i klasické kolečko Buzgaňg, Hlinitý, Sedmou propastí do Májovek a Kaňony ven.Vypadali spokojeně a věřím, že na nás budou v dobrém vzpomínat.
Po návratu na základnu jsem se chvíli ohřál a vydal se za zbytkem do Barovky.Tato akce byla věnována revizi a opravám celé elektroinstalace související s provozem a řízením čerpadel.Vysoušely se koncovky, předělávaly kabelové spojky, měnily se jističe a stykače.Sice se sifony vyčerpat nepodařilo, ale alespoň se opravilo co se opravit dalo a identifikovala se závada na pupenci, který je umístěn v koleni sifonu.Vlasta se při sběru kostních vzorků taky činil, navíc se mu podařilo vyčistit a uklidit celou Medvědí síňku.
Sobotní den jsme s Dr. Skálou započali prací na naší oblíbené lokalitě, Řičankově skále.Přidali jsme se ke Skiritovi s Romanem a odtěžili něco navážky z čelní stěny šachty.Skirit se na čelbě činil a díky tomu se podařilo profil snížit až pod úroveň stávající výdřevy.Při další akci, která je plánována už na příští týden se snad podaří výdřevu posunout a šachtu bezpečně stabilizovat před blížící se zimou.Doufejme, že nám okolnosti dovolí zůčastnit se ve větší sestavě a práce na lokalitě se přesunou z prostoru virtuality do reality a další práce nebudou nadále jen na Skiritovi s novými zájemci Romanem a Frantou, kteří tam za několik posledních týdnů udělali pořádný kus práce.
V odpoledních hodinách jsme se s Bídou vrátili zpět na Býčí skálu, kde už nás očekávala domluvená skupinka skautů z Bystřice nad Perštejnem.Místo plánovaných osmi jich dorazilo jedenáct, což nás potěšilo.Mohli jsme se rozdělit na dvě pracovní skupinky a tím více pokročit v naplánovaných pracech.
Zuzka s Bohoušem si vzali tři z nich a vydali se do větrného tunelu pokračovat v kopání směr Dóm Ticha a tím přiblížit kýžený okamžik spojení jeskyní Barové a Býčí skála suchou cestou.Já, Raďas a Pavel Konečný jsme přibrali zbývající osmici a vydali se do Velké síně.Tam jsme si rozdělili úkoly.Pavel vylezl na do Horního dómku a pomocí pyropatronek rozrušoval bloky z čelby přicestovalé.Raďas si vzal na starost skupinku skautů a jali se transportovat kameny z přístupové chodbičky ven.Já jsem se vydal do Buzgaňgu a odtud dále do Kaňonů uzavřít přehradu, abych tím ušetřil čas a síly skupině, která se chystala do Barovky.Po mém návratu do Velké síně už byly kameny vytahány, takže jsme se mohli plynule prohodit.Raďas s pomocníky začali kameny odvážet k prvnímu mostku, abychom už mohli začít s úpravou míst kolem vstupu do Kaňonů a tím jeskyni uvést do co nejvíce přírodního stavu.Já jsem si zalezl do Přístupové chodbičky a za pomocí skautky Terky, která mi ovládala čerpadlo jsem vyplavil další dávku sedimentů ven.
Když jsme naznali, že práce už bylo dost, vydali jsme se na zaslouženou exkurzi.Klasické Májovkové kolečko bylo tentokrát trošku pozměněno, z důvodů uzavřené přehrady jsme návrat z povodňové chodby uskutečnili druhou větví Buzgaňgu.Skupinka to byla velice šikovná, na obou pracovištích odvedli obrovský kus práce a i pohyb v náročnějších místech exkurzní trasy jim nedělala žádné problémy.Dokonce i plazení se vrstvě smrdutého blatíčka v Trhači overalů na dně Sedmé propasti jim působilo potěšení :-).
Z jeskyně jsme se dostali až v pokročilých večerních hodinách.Raďas se hned přidal k Zuzce, Šárce a Bohoušovi a vyrazili na toho dne druhou akci do větrného tunelu.Já jsem si vybral akci na základně, kde jsem udržoval oheň ve Wernerovi a tím na základně příjemné teplíčko :-).V Barové jeskyni mezitím probíhaly dvě separátní akce.Doktor Skála s Petrem Koukalem prováděli fotodokumentaci profilů v Liščí chodbě a Medvědím dómku.Zbytek osazenstva, Předseda, Kolbi , Štěpán, Karel Kosina a Pavel, kteří byli v průběhu večera doplněni o Karase, který dorazil až ve večerních hodinách, a Bohouše, který se tam vydal po návratu ze Svozilky měli úkol fyzicky nejnáročnější.Bylo potřeba nouzově, pomocí jednoho pupence a KDFka zčerpat co nejvíce hladinu Horního jezera, zahloubit prostor pod prvním pupencem, předělat hadicové tahy a zadního pupence vytáhnout ze sifonu do Křížového dómu na dno Druhé propasti.Tento úkol se jim po mnoha hodinách zdařil, čerpadlo rozebrali a diagnostikovali závadu.Díky vadné ucpávce do motoru čerpadla pronikla voda a ta nám dělala problémy.Motor tudíž rozebrali a stator vynesli k vysušení na základnu.Já jsem se sice přemlouval, že po usušení se vyrazím na některé z pracovišť vypomoci, ale než jsem se odhodlat, tak se pracovní četa ze Svozilky vracela, vzduch už tam byl na hranici dýchatelnosti.Návštěvě jeskyně jsem se však nevyhnul.Úderem půlnoci nastal čas vypustit přehradu.Toto jsme učinili, ale po několika minutách zazvonil telefon z Barovky, že očekávaná voda nepřišla a nejspíš došlo k nějaké závadě na automatice.Nezbylo mě nic jiného, než se nasoukat do overalu a vyrazit, tento víkend už po několikáté, do plazivek Buzgaňgu.Holt jsem přehradu zavíral.Mělo to pro mě ale výchovný účinek.Příště si určitě před odchodem z hráze vše překontroluji a už vím, že uzlík na repce v nevhodném místě opravdu okem řetězu neprojde :-).
Nedělní den jsem strávil opět exkurzí.Měl jsem naplánováno, že využiji minimálního průtoku vody a přesvědčím Danču k návštěvě romantických míst za ÚPBK.Na poslední chvíli se k nám přidali Skirit s Romanem a Frantou, kteří se vraceli z naší základny v Březině.Udělali jsme si procházku až k Srbskému sifonu, příjemně jsme si odpočali a hoši tím dostali exkurzi za výpomoc na Řičánkově skále.Chvíli po nás se do jeskyně vydali i Zuzka, Raďas a Bohouš.Podnikli další pracovní akci ve Větrném
tunelu, aby završili postupy tohoto víkendu na krásných pěti metrech.Ve večerních hodinách jsme se po zakonzervování základny rozjeli do svých domovských hospůdek k odpočínku před dalším speleovíkendem.
autor: dr.skála
