by část první, jako již tradičně oslavující naše pracovní výsledky
Další výjezd do slovinského Krasu se uskutečnil ve dnech 20.9.-28.9. a zúčastnili se ho Cimbál, Uzel a Tomáš Koza z 
Tetína, Martin Vítek st., Martin Vítek ml. a Franta Jakubec z Vratíkova, Čenda Pavelka a Petr Prokeš z kroužku mladých přírodovědců Speleoklubu Týnčany a z Lublaně dorazil ostravský emigrant Jirka.
Během šesti pracovních dnů se nám podařilo zmapovat celkem 26 jeskyní, propastí a kaveren o celkové délce blížící se 1 km. Jako vedlejší aktivity jsme uspořádali pro místní mladé jeskyňáře kurz mapování, užívání GPS a střílení pyroptaronami. Část výpravy se také pokusila o průnik do viditelných volných prostor jedné z propástek (zatím neúspěšně), zatímco Cimbál a Uzlem v rámci projektu mapujícího českou stopu na Krasu seděli v baru ve Vojščici s panem Spačalem, jehož teta utekla za 2. sv. války s českým vojákem do Pernštejna.
A jelikož si Čenda koupil nový foťák a občas se jim s Petrem povedlo dát do něj před odchodem ze základny kartu, přinášíme některé jejich fotky.
účastníci zájezdu: zleva stojí Tomáš, Franta, Čenda, Martin, Uzel, Martin a Cimbál, dole zleva Jirka, Čaky a Petr
Propástka s pracovním číslem 24-69 je sice pouze 9 m hluboká, ovšem krásně tvarovaná.
Slovinští netopýři mají opravdu zarputilý výraz.
Další z typických obyvatel Krasu. Při pohledu na hada sice Čenda zvrací, tohoto štíra si ovšem z odvahou sobě vlastní dokázal ochočit.
část druhá – o Slovinštině a zemi, kde vítr píchá a není nad to, pořádně si občas zafoukat
Slovinština a Čeština jsou jazyky poměrně podobné a mluví-li se pomalu, oba národy jsou schopné se domluvit. Problém nastane pokud našinec narazí na slovíčko jemu srozumitelné, které samozřejmě ve Slovinštině znamená něco naprosto jiného. Tak se mohlo před desíti lety lehce stát, že Luďa přišel a hrdě nám oznámil, že cokoliv řekne, okomentují Slovinci, že mluví moc "chytro" (slovinská slovíčka jsou a budou psána foneticky). Stejně jako v Čechách může platit, že tomu, kdo mluví moc "chytro", nemusí být rozumět. Ovšem na rozdíl od Čech, kdo ve Slovinsku "chytro" dává, dvakrát dává.
Stejně tak se lehce stane, že nejmenovaný český jeskyňář, navigován svým slovinským kolegou, reaguje před křižovatkou na slova: "Počási, děsno", slovy: "No jo, nestojí za nic" a místo aby zpomalil a zabočil doprava, projede křižovatku rovně. Levičák musí ovšem se škodolibou radostí přijmout fakt, že pravice je ve skutečnosti "děsnice".
Také o stupni civilizovanosti Slovinců se dá z českého hlediska celkem úspěšně pochybovat, ke kterémužto výsledku dospěli Čenda s Jirkou po několika rumech. Vždyť co si myslet o lidech, kteří žijí v "chyších", svítí "lúčemi" a mají "otroky". Ačkoliv jak mi vysvětlila kolegyně etymoložka, ještě před několika málo sty lety byly děti "otroky" i v Češtině.
Pět z pěti českých doktorů vám potvrdí, že není nic zdravějšího, než se pořádně a pravidelně vykadit. Pak překvapí, že ve Slovinsku "kadění" škodí zdraví a najdou se lidé, kteří za celý život nekadí ani jednou.
A něco z testu pro blondýny – Jaký časový úsek vyjadřuje slovo "godina"? Většina z nás si asi ještě pamatuje, že Ruština nezná hlásku "h" a zpravidla ji nahrazuje hláskou "g". Pozor, ne tak Slovinština. A tak by mohlo dojít k trapnému nedorozumění a čekat pouze hodinu nebo celý rok je dost podstatný rozdíl.
Nakonec k tomu větru. Když se pubertální vnuk jednoho ze slovinských jeskyňářů dozvěděl, že u nás vítr fouká, málem praskl smíchy a ještě dnes propadá neudržitelným záchvatům smíchu, když si na to vzpomene. To, že ve Slovinštině vítr píchá, by sice rozesmálo i našeho puberťáka, ovšem k intenzitě slovinského foukání by museli činnosti větru přiřadit ještě jadrnější výrazy.
Text byl uveřejněn i na stránkách ZO 1-02 Tetín 1-02.speleo.cz/index.php
autor: Uzel
