SLOVINSKO 2010 aneb „Líný Ježíš“

Tak se nám opět zadařilo a
speleoskupina GUÁNO vyrazila již podruhé letos na expedici do Slovinska, do
zemně zaslíbené pro jeskyňáře. Expedice byla pečlivě naplánována již od února a
tak přípravy proběhly v naprosté pohodě. Tentokráte trošku v jiném
osazenstvu než v květnu, ale úspěch, ostuda, ztráty plachosti, ponocování,
permanentní déšť, spousta srandy a nadšení z krásných jeskyní nás opět
neminuly. Expedice byla oproti minulé zaměřena především na větší vertikály,
technické lezení a vodní jeskyně. Již tradičně byl sraz posádek u Dědka na
hradě v královském městě Kynžvartu. Poslední instrukce od náčelníka Dědka,
rozdání vysílaček, kafe a mohlo se vyrazit vstříc Notranjskému krasu. Díky
dálnicím byla cesta pohodová, krátká a až na menší technické problémy druhého
vozu (teplotní čidlo) vše proběhlo na jedničku. Kamarád Frenk nás přivítal
s otevřenou náručí a po rozbití tábora jsme zasedli a vsunuli pár veselých
plechů přímo do sebe.

První den (pondělí) jsme na rozhýbání
a protažení svalů zvolili propast Jama na Meji (-98 m.). Hledání vstupu díky
přesným GPS souřadnicím nebyl žádný problém. Zato co jsme za tu chvíli
nachytali na sebe buzogoňů (klíšťata), bylo děsivé. Především já Dědek, který
mám naprostou fóbii, jsem měl doslova šok a to jsem na sobě neměl ani jedno.
Vstupní otvor do propasti má průměr 7
m a již na první pohled všichni vidíme, že je to to
pravé. První slanění činí 52 m
v prostoru. Na povrchu vesele svítilo sluníčko, které dole vytvářelo překrásný
světelný sloup. Na chvíli jsme zapoměli na krvavé bestie buzogoně a kochali se
krásou jeskyně. Odpoledne, jen tak na lehko, čistě na skok jsme jukli do Vranje
Jami (-90 m)
na macaráty jeskynní. Zde je vždy tutovka, že tu budou. A taky, že tama byli!
Večer, vrchní kuchař expedice Tonda st. předvedl svá kulinářská umění. A jářku
musím podotknout, že celou expedici jsme si luxusně papali jako na zámku.

Druhý den (úterý)
v ranních hodinách se všichni přesouváme k největší jeskyni této
oblasti a to Najdena Jama (-125m) délka 5,2 km. Již vybaveni podrobnou mapou a
zkušenostmi z minulé expedice, jde vše jako po másle. V obřím dómu
„Piparski rov" jsme dali bufet a pak vyrazili do míst, které jsme doposavaď
neznali. Říční bahnité koryto, neboli tzv. bahňákový tobogán nás doslova svezl
k rozsáhlému jezeru. Zpáteční cesta byla o hodně srandovnější. Dole naše
pohyby a chůze připomínaly kosmonauty. Velmi lepivé bahno, které fungovalo jako
sekundové lepidlo, natropilo spousty veselých kreací. Až tedy na rozražený
Víťovo nos a trochu krve. Na povrchu nás
přivítal silný, až brutální liják. Do 3 min byl každý durch. Večer mimo
obžerství, veselých plechů, pověstí a písní jsme v chatě sušili mokré
svršky.

Středa prý bývá na expedicích
kritická. To ovšem neplatí pro partu SpeleoGuános. A tak ráno připravujeme
nezbytný cajk, čluny, celodenní bufet a valíme vstříc Zelške Jame. I když nám
počasí opět nepřálo, naše nálada byla stále na vysokém stupni. Aby ne, při
sestupu do obrovské kotliny, kde začíná rozsáhlý jeskynní systém Zelške Jame,
naše nadšení a imunita stoupali. Ve vstupním portálu na menší pláži nafukujeme
čluny a pomalu vyplouváme do obrovských prostor s velmi hlubokou vodou.
Výzdoba je zde naprosto okouzlující a tak se můj a Víťovo fotoaparát slušně
zahříval. První úsek plavby je cca 660 m, pak následuje suchá část, kde je nutné
přenést čluny. Suchá část má jednu rozsáhlou větev, dlouhou 920 m. Ta je tvořena
prostornými dómy, chodbami a zákeřnými plazivkami. Vše je doplněno nádhernou
krasovou výzdobou. Po suché části jeskyně pokračujeme v plavbě. Po 400 m následuje další suchá
část s krásným sintrovým oltářem a malým jezírkem, které navazuje na
sifón. Zde obracíme čluny a míříme k východu. Večer po výtečné šmakuládě
ukládáme pomocí veselých plechů a 13. pramene data (zážitky) do hlav.

Na čtvrtek byla naplánována
opravdová jeskynní perla! A to doslova Perlová jeskyně B Jama (-135 m) (přesné jméno
jeskyně nebudeme zveřejňovat na žádost Slovinských kamarádů). Cesta k ní je 55 km od Laze směrem na
Italské hranice. Opět GPS souřadnice hodně pomohly. Vstupní šachta má 80 m slanění. Pro rychlý
sestup a výstup jsme já a Osi vystrojili dvě lanové cesty. Dole na nás čekalo
několik překvapení v podobě naházeného bordelu od lidí, napadaných mrtvých
zvířat – převážně skotu (některé kousky byli opravdu čerstvé!) a vojenské
munice. Našla se zde vystřelená raketa a použitý ruční granát. To ocenil
především Osi. Po té jsme společně sestoupili mohutným suťákem a naše brady
padly proklatě nízko. Pohled na následující krásu se nedá popsat. Před našimi zraky
se objevil jeskynní ráj! Mimo překrásnou sněho-bílou krasovou výzdobu, tak všude,
ale opravdu všude na zemi leželo spousta jeskynních perel různých barev, tvarů
a rozměrů. Naše srdce tloukla jako zvony v Římě a dech se tajil nad tou
neskutečnou krásou. Po krátkém vzpamatování jsem tasil foťák, světla a besky.
Začal fotokoncert. Jeskyně se skládá ze dvou obřích dómů a dvou velkých galerií
a všude tam se nachází opravdová jeskynní krása. Některé perly, které se již
dále nevytvářely a ležely na místě déle, se proměňovaly v sintrové
koule-ježky. Největší perly měly rozměry pingpongových míčků. V dřívějších
dobách, zde byly k vidění i větší a to velikosti tenisových míčků. Bohužel,
kam vstoupí člověk prasec, je zle….A tak obří perly zde už bohužel nejsou… Snad
za mnoho let se vytvoří opět obří perly a lidi budou o něco míň chamtiví.
Výstup po laně, převážně v prostoru, nikomu ani trošku nevadil. Myšlenky
na nádherné pocity strávené v jeskyni byly silnější. Večer jsme prohlíželi
fotky a vzpomínali. A samozřejmě jsme všechna data řádně uložili. Jářku,
ukládalo se až do ranních hodin. Aby ne, tolik perel pohromadě se denně nevidí.

Pátek zůstáváme v okolí
vesničky Laze a navštěvujeme Jamu Logarček (-120m) délka 4,3 km. Jedná se o jeskyni
velmi podobnou svým charakterem a výzdobou Najdené Jamě. Opět jsme byli
napadeni agresivními buzogoni. Nemilosrdně byli odsouzeni ke kremaci, či
rozmačkání. Vstupní šachta činní 30
m. a zavede nás do obrovského jeskynního systému, kde je
dále zapotřebí dalšího lezeckého materiálu. Většina cest je zakončena sifóny či
koryty zanesenými bahnem. Systém se skládá z východní a západní části. Obě
části jsou slušně členité a rozhodně nijak lehko zdolatelné. V minulém
roce zde byly objeveny nové části jeskyně – vše dosti bahnité. Večer bylo velké
mytí materiálu a příprava na další den expedice.

V sobotu se opět
přesouváme auty 58 km
do vzdálenější krasové oblasti poblíž italských hranic. Zde na nás čeká
Miškotova Jama. Informace o jeskyni byly naprosto nulové a tak jsme netušili co
nás čeká. Při hledání vstupu nelehkým terénem jsme nalezli několik dalších
vstupů do jiných jeskyní. Všechny jeskyně v této oblasti mají společné to,
že jsou částečně vodní na aktivních tocích dvou potoků. To jsme vůbec netušili
a proto jsme nebyli vybaveni neopreny. Díky malému stavu vody bylo možné,
takřka suchou nohou zdolat větší část jeskyně. Zastavily nás velké tůně, které
vyžadovaly neopren. Tato oblast má velký potenciál a zajímavé jeskyně. Zajisté
při příští expedici do Slovinska nejen Miškotova Jama, ale také další jeskyně
jako je Beka s patřičnou výbavou budou prozkoumány. Jak říká Skipi: „30
let to vole jistí".

Na poslední den expedice jsem
ponechal další jeskyňářskou lahůdku. A to aragonitovou jeskyni Tří svatých
Králů (název je upraven opět na přání Slovinských kamarádů-za pochopení
děkuji). Jeskyně leží vysoko v horské oblasti (1085 mnm.). Cestou se
zbláznily obě mluvící krabičky a navigovaly nás cestami, kde opravdu končila
všechna sranda. Šotolinové cesty, které byly vystavěny v prudkých svazích,
byly velmi úzké a né moc zpevněné. Auta a naše nervy dostaly pevně zabrat. Díky
místním starým horalům se nám podařilo dorazit konečně do cíle. Jeskyni náhodou
objevili Italští vojáci za druhé světové války při ražení podzemních vojenských
cest. Jeskyně je velký, rozsáhlý systém, respektive mega bludiště, který je velmi
fyzicky a technicky náročné na zdolání.
Je zde zapotřebí spousty strojícího materiálu na několik lanových cest a
nevnímat bolest. Aragonitová výzdoba je velmi těžko nalezitelná i přes to, že
jsme měli velmi podrobnou mapu jeskyně. Cesta k ní není zrovna procházkou
růžovým sadem. Především 40 m
vertikála tvořená několika přepínkami, doplněna tekoucí vodou je fakt paráda.
Do pár minut je člověk promočený na kost a to je takřka na začátku. Samotné
místo, kde se nachází aragonit je v podobě malého nenápadného vstupu,
který je dokonale zamaskován kameny od jeskyňářů. My jsme měli opravdové
štěstí! V jeskyni jsme podkali Slovinské speleokamarády, kteří nám ochotně
místo ukázali. Bez nich bychom neměli sebemenší šanci na úspěch. Děkujeme !!!
Samotná aragonitová výzdoba se nachází v malém prostoru s nízkým
stropem, kde se pomalu a opatrně plazilo po zádech na konec, kde navazovala 15 m propast. Focení bylo
velmi náročné a pohyb silně omezený. Menší chyba a člověk se propadne do
propasti. Ve spodních místech propasti se také nacházel aragonit. Muselo se
opatrně sestoupit bez jištění až na dno, kde jsem na zádech pokračoval ve
focení té nesmírné krásy aragonitových ježků. Celou jeskyni jsme nestihli
prozkoumat-holt příště – 30let. Byli jsme upozorněni na místa v jeskyni,
kde se nachází CO2, který se již v minulosti stal osudným pár jeskyňářům.

Poslední společenský večer,
poslední expediční mňamka, poslední veselé příběhy, poslední veselé plechy a
poslední bivak. Inu, nedá se nic dělat, týden utekl jako voda a my se musíme
vrátit domů k našim rodinám. Každá expedice SpeleoGuános je vždy
vyjímečná. Ať je to lidmi, jeskyněmi, zážitky či problémy, kterým se člověk
vždy nevyhne. Expedice Líný Ježíš měla především Super Speleo Team složený
z moc fajn kamarádů. Společně se zažilo spousta dobrodružství, srandy a
všichni se zdrávi vrátili domů. A to je to hlavní !!!

Fota z expedice jsou tady:

Najdena jama, Jama na Meji, Logarček
jama, Zelške jame, Miškotova jama, Jama tří králů, Perlová B. jama

Expedice Líný Ježíš se
zúčastnili tito Guános :

Ivan „dědek" (Náčelník expedice, fotodokumentarista,
otrokář, pilot č.1)