by Světová válka svým neočekávaně dlouhým trváním měla za následek, že se vyvinuly nové způsoby válčení, o kterých dříve nebylo tušení. Tato čtyřdimensionální válka – jak se právem nazývati může – nemá usmrcujících přístrojů, které by se žádoucí rychlostí své zhoubné dílo vykonávaly. Malá kule ručnicová netrefí každého muže a zbývající nepřátelé odrážejí zamýšlený útok za velikých ztrát útočících. Proto třeba sáhnouti po jiné kulce, která lépe zasahuje a žádných mezer mezi trefami nezanechá, ba která zákopy po celé délce ohrožovati může.
Myšlenka sama jest dosti fantastická: naplniti kilometrové tratě do hloubky mnohametrové dusivými plyny, nedopouštějícími nepříteli žádné volby, žádné mezery, žádného útěku, žádného vydechnutí. Mimovolné vdechnutí a jest omámen, všechno mu tancuje před slzícíma očima, druhé vdechnutí a v bolestech svíjí se na zemi, třetí a jest zničen. Nynější skryté pozice bojujících něco takového přímo vyžadovaly a věda svými rafinovanými prostředky přišla na pomoc; věda, která jindy oživuje, vzala tu mnohé na své široké, výčitek prosté svědomí. Že plyny usmrcují, dozvídáme se skorem denně, neboť často otvírají samovrahové kohoutky a nadýchají se smrtících vzdušnin. Ale kterak donutit nepřítele, aby byl přinucen vdechnouti zhoubný plyn? Nesnáze jsou tím větší, jelikož se plyn ve vzduchu rozplývá, čímž se jeho účinek zeslabuje.
Chceme-li na nepřítele jedovatými plyny útočiti, musíme mít vítr za spojence. Jest známo, že při dobytí Lutychu velitel Leman v jedné tvrzi, plyny pum Škodových děl omráčen, beze smyslu na dlaždicích nalezen byl. Avšak nyní jedná se o to, přenésti tento v uzavřených prostorách tak zhoubný účinek do volné přírody. Francouzové pokusili se o to nejdříve, ale s nepatrným zdarem. Němci dodělali se v té příčině mnohem větších úspěchů.
Pumy plynové a dávivé možno rozděliti ve tři druhy a sice takové, účinkující zápachem, na takové, dráždící veškeré sliznice, takže nepřítel při útoku svoji vzdornost ztrácí, a konečně takové, které omamují a na místě usmrcují.
Z dosud známých plynů se škodlivými účinky jako chlór, uhlovodíky, kysličník uhličitý apod. nehodí se žádný k tomuto účelu. Víme však, že jsou lučebniny, které tak odborné zápachy rozšiřují, že znemožňují lidem pobyt v prostorách, ve kterých se takový plyn nachází. A právě tímto znemožněním zdržovati se na určitých místech jest častokráte již mnoho získáno, jmenovitě v okamžiku překvapení. Německá zpráva ze západní fronty vypravuje, že němečtí vojáci, vyčkavše příznivého větru, pustili na Francouze z nádržek se stlačenými plyny silné proudy plynové – páry chlorové, praví zpráva. – První dojem bylo tak silné překvapení, že francouzská pěchota při následném vehementním útoku vzdorovati nemohla, nýbrž byla přinucena k ústupu. Chemikům jsou podobné látky, které mají ještě nesnesitelnější, zdrcující účinek dobře známy. Jedna z nejznámějších jest merkaptan.
Merkaptany jsou sírné sloučeniny organické, obsahující lučební skupinu SH a slují proto sulfhydráty. Jsou to většinou kapaliny hrozně protivného, česnekovitého zápachu. Nejjednodušší jest methylmerkaptan, jenž vzniká rozkladem bílkovin životními pochody a jest také v plynech střevních. Merkaptany jsou jakýmisi neslušnými, společensky nemožnými odštěpenci alkoholu, který také jenom v nejušlechtilejší své podobě jako víno do salonu se hodí. Jsou to bezbarvé, velice prchavé kapaliny pronikavého zápachu. V tom ohledu překonají je však kakodyly. Badatel, který toto jméno utvořil, nalézal v něm, které z jinak nevinného řeckého slova „Kakos“, značící u starých Řeků toliko prosté „špatné“, utvořeno jest velmi případné a ostré označení těchto látek. Laborant musí si nos rychle zacpati, pozoruje-li, že v tavící trubičce nad plamenem tato líbezná zplodina se tvoří nebo svou vůní se ohlašuje. Ale slavný Bundem se přeci velice zaradoval, když před více než sedmdesáti roky poprvé této sloučeniny docílil.Byla to skutečná událost a ani královský princ nebyl by svým narozením způsobil tolik údivu u svých vrstevníků, jako právě tato lučební zplodina. Tenkráte se totiž hádaly dvě školy a přívrženci rovněž slavného a zasloužilého Berzelia mohli si vonný kakody jako domnělé znamení vítězství na svůj prapor napsati.Vědecké označení této látky jest dymethyl arsénový, sestávající z arsénu, uhlíku a vodíku. Jest rovněž bezbarvý, kapalný, velice jedovatý a odporně zapáchá. O účinku této poslední vlastnosti těchto látek nás poučuje následující anekdota:
Jistý hostinský ve Štýrském Hradci urazil tamějšího studenta lučby. Tento, aby se humoristicko buršikosním způsobem pomstil, upustil jednoho dne drobounkou trubičku s troškou merkaptanu pod stůl. Po chvíli někdo na ni šlápl a ihned rozšířil se hnusný, nesnesitelný zápach. – Hostinský použil všech možných prostředků čistících a větracích: ničeho nepomohlo. Konečně musil místnost vykliditi a při otevřených oknech vyčkati, až vše hojící čas zapudí také nosům odporného kakodémona.
Horším nežli vždy jenom více psychicky a fysiologicky působící zápach jsou dráždivé účinky určitých látek na nos a hrtan. Tak působí např. chlór škodlivě a velmi nepříjemně dráždivě na sliznice úst a nosu. Nevolnost jako při silné rýmě, katarhovité zrudnutí hrtanu a slzení jsou následkem toho, byl-li lučebník tak neopatrný a vdechnul chlorové páry. A tato umělá, žádnými mikroby, nýbrž čistě lučebně, čistě „cementárně“ vyvolaná rýma trvá delší dobu a znemožňuje postiženému, býti normálním způsobem člověkem.
Podle anglických zpráv nalíčili to prý Němci obzvláště šikovně. Čekali, až vítr vál směrem k nepříteli a pak vypustili párový pruh, jenž na 6km šířky a 2km hloubky všechen k dýchání způsobilý vzduch protivníka otrávil a v celém okrsku chorobné kašlání a kýchání způsobil.
Líčení toto nepříliš pravděpodobné, neboť by musily býti tehdy poměry terénu a větru zvláště příznivy, aby se mrak plynový nejprve po zemi roztáhl a pak tiše stál. Zelenožlutý mrak se prý rozšířil „jako koberec“ až do výše šestnácti stop, takže bylo vše pod vlivem zhoubného plynu. Na toto následující sdělení, že mnoho francouzských vojáků kleslo ihned otravou, kdežto jiní zdánlivě šťastně vyvázli, ale brzy na to v tváři zčernali a kašlajíce krev, zemřeli, možno namítati není věrohodné. Pak musili s chlórem ještě jiné plyny býti míchány, neboť máme mnohem nebezpečnější plyny nežli chlór. Při výstřelu moderních děl, nabitých novými druhy prachu, vyvinují se velice jedovaté plyny, které ještě zhoubněji na sliznice působí, bolestné vylučování hlenu a hnisání za následek mají a smrt přivodí. Na válečných lodích musí se vlastní dělostřelectvo chrániti před vdechováním těchto plynů. Ale účinek nejeví se okamžitě, nýbrž teprve poněkolika dnech. K docílení toho musily by se třaskaviny tyto smíchati s jinými látkami, působícími jako chlór, aby nastal okamžitý účinek.
autor: Uzel
