by 1. den (středa):
Příjezd z Ružomberka rychlíkem, následně přesun busem do Banskej Bystrice a nakonec do obce Priechod cca 10 km severovýchodně od města.
Zde, zhruba v pomyslném středu tzv. Podkonického krasu, se nachází kóta 560 m. n. m. se stopami po keltském osídlení.
Jihozápadní svah prudce klesá do údolí Ľupčice. Vrcholovou hranu pak tvoří nevysoké skalní výchozy.
V nich se nacházejí v rozmezí několika metrů tři jeskynní otvory, z nichž ten prostřední, největší, byl již speleologicky rozpracován P. Huťkou. Pokračovali jsme v zahlubování vstupu a následně v průkopu sedimenty hlouběji do jeskyně.
Prostora dle mocné hlinité vrstvy a nálezů kostí slouží jako doupě menší lesní šelmě. Jeskyni tvoří prozatím jedna chodba,
která cca po 3 m od vstupu se pravoúhle lomí vpravo a mírně klesá. Počvu jsme zahloubili pro pohodlný průstup kousek za zmíněnou zatáčku, přičemž byla snaha se držet levé stěny. Tam také byl odhalen volný kanálek, kam lze zasunout ruku a zdá se, že domnělou stěnu v těchto místech zřejmě tvoří jen skalní kulisa či přepážka. Pro poznání charakteru jeskyně by bylo vhodné se zahloubit mnohem více. V celém průběhu chodby jsou stěny a strop pokryty starou sintrovou výzdobou.
V závěru akce jsem se pokusně naplazil do pokračování chodby co to šlo. Prozatímní konec tvoří nízká prostora s trativodem
ve dně. Přímé pokračování se jeví být cestou zpět na povrch – na návrší nad skalními výchozy je totiž malý propad, či ústí podzemního komína, který se systémem pravděpodobně souvisí. Jeskyně má zatím délku odhadem 10 m a je perspektiva dalších objevů ve směru sklonu vápencových vrstev přímo do hloubi masivu. Jeskyni jsme posléze pojmenovali Vartovka.
Účastníci akce: P. Huťka, L. Faitl
2. den (čtvrtek):
Přesun do Demänovskej doliny, kde jsme podnikli revizní povrchový průzkum bradel Veľkého Sokola v levém úbočí doliny.
Byly navštíveny jak již známé jeskyně (největší z nich Jaskyňa v Sokole), tak hlavně evidovány další nové.
Ty byly ihned zaměřeny Distem a zmapovány, včetně zanesení přesných GPS souřadnic jejich vchodů (viz. zpráva P. Hericha).
Účastníci akce: P. Huťka, P. Herich, L. Faitl
3. den (pátek):
Stále jsme v Demänovskej, tentokrát se vydáváme na pracoviště v Pustej, konkrétně v chodbě pod vstupní šachtou do Psích dier. Zde je nutno nejprve odklonit mocný skapový proud, aby nám nestékal na čelbu. Ale i tak je to pracoviště nanejvýš nepříjemné, vhodné pro atombordel. Vytahali jsme z klesajícího průkopu 45 vaniček hlinito-štěrkovitého zvodnělého sajrajtu.
Zde je snahou prokopat se do hypotetického mohutného horizontu, který by měl směřovat na jeskyni Okno.
Dále jsme se pokusili vyčerpat Klausov sifón a nahlédnout do partií za ním. Ovšem ani po cca hodině čerpání nebyl sifón zcela prázdný a my již neměli pro tento den čas na další pobyt v jeskyni. Přesun na Donovaly – Bully.
Účastníci akce: P. Huťka, P. Herich, L. Faitl
4. den (sobota):
Víkend byl věnován prohlídce krasu Môcovskej doliny. Navštívili jsme téměř všechny známé lokality a rozpracované sondy, včetně aktuálně 32 m dlouhé Bludičkiny jeskyně. Ponor v Môcovskej jaskyni nestíhal pobírat jarní vody a tok se rozléval i do bočních chodeb, kde mizel v dosud neznámých pokračováních. Taktéž horní ponor v potoce hltal téměř polovinu průtoku.
Při kontrole loni objevené Jaskyne strateného prsteňa jsme shledali, že vstup byl zavalen sesuvem shora ze svahu.
Naštěstí po odhrabání úzkého průlezu pod stropem vstupu se dalo do průzkumné štoly, která byla na průběhu původní přírodní jeskyně vyražena, proniknout. K našemu překvapení jsme zhruba uprostřed štoly zastihli 3 exempláře pospávajících vrápenců malých. Ve štole jsme se příliš nezdržovali, neb další zavalení je nanejvýš pravděpodobné při pohledu nad vchod.
Následovalo ohledání dvou míst pro možnost prolongace. První otvor při patě skály přímo naproti Môcovskej jaskyni však po odhrnutí zeminy nesignalizoval krasový charakter. Jedná se jen o slepou puklinu vytvořenou na odlučnosti vápencových vrstev. Přesunuli jsme se o něco výše, kde ve stěně jiné skály zeje kruhový otvor mnohem zajímavějšího objektu.
Název nebylo třeba dlouze vymýšlet, jednoduše Môcovská rúra míří přímo do masivu do dosud jeskyněmi netknutých bílých míst na mapě. Jeskyni po 2 m uzavíraly sedimenty při stropě. Nejprve jsme zahloubili vstupní počvu a záhy se pustili do čelby.
Brzo se ukázalo, že sedimentární profil je velmi pestrý. Horní hlinitá vrstva s postupem vpřed úplně zmizela, z leva od počvy postupně nastoupila vyloženě kamenitá frakce deskovitě rozrušené horniny. Na pravé straně se naopak materiál stává čím dál pevnější díky jemnému prosintrování. Erozní tvar chodby lze nyní sledovat víceméně při levé stěně. Ovšem hlavním vodítkem
a motivací k těžbě kupředu je stropní část, kterou tvoří jakési propletence starých nickamínkových povlaků, nyní již ztvrdlých sintrem a v podstatě srostlých se sedimentární výplní profilu. Mezi uvedenými propletenci však lze sledovat jistý minimální volný prostor, jakoby náznak stropního korýtka, navíc jejich odlupováním od stropu se objevují další boční výdutě.
Chodba mírně klesá přímo do masivu ve smyslu uložení vápencových vrstev, tedy ideální stav.
Účastníci akce: P. Huťka, L. Faitl
5. den (neděle):
Pokračování těžby v Môcovskej rúre. Ke konci akce jsme se dostali cca na 5. metr celkové délky od vchodu. Čím dál větší četnost dutin mezi nickamínkovými výrustky pod stropem by mohla signalizovat jistou změnu. Jakou, to však bude úkol pro nějakou příští akci. Nyní však nastal čas pro přesun do Liptovského Hrádku.
Ůčastníci akce: P. Huťka, L. Faitl
6. den (pondělí):
Dopoledne se vypravujeme do údolí Čierneho Váhu a následně vzhůru na kótu Jedlinky jižně nad dolní nádrží PVE Čierny Váh.
Zde přímo na vrcholovém zalesněném hřebínku se mezi skalními bradly nachází série výrazných prohlubní – propadů.
V největším z nich byla před časem odkryta puklinová, silně zařícená jeskyně Čertova Pec. Jeskyně je pravděpodobně rozsedlinového původu, vytvořená na styku vulkanitů a karbonátů – nejspíš nějakého dolomitového typu.
Průstup jeskyní není bůhvíjaký zážitek, když máte nad hlavou chaoticky naskládané balvany různých velikostí a i mezi nimi je třeba se občas prosmýknout. Nicméně jeskyně byla bez újmy na zdraví zaměřena a zmapována, což bylo následně zhodnoceno v nádražní krčmě v Kráľovej Lehote. Po dalším přesunu do Liptovského Mikuláše bylo po chvíli odpočinku rozhodnuto k ještě jedné bonusové večerní akci v Jaskyni pod Stodôlkou nad Demänovskou dolinou. Bylo nutno vyběhnout cca 200 m výškový rozdíl z doliny. Úkolem bylo zaměřit a přemapovat jeskyni, kterou tvoří v podstatě jedna hlavní 100 m dlouhá meandrující chodba říčního původu s pěknou sintrovou i nickamínkovou výzdobou (obzvláště naplazení do rozdvojení na konci hlavní chodby overal docenil naprostou změnou barvy z červené na bílou). Z díry jsme vylezli již za tmy a těch 200 m dolů jsme celkem brutálně lesem seběhli během pěti minut. Pak již jen zbývá rychlé zhodnocení ve "svatostánku" v Pavčinej Lehotě a přesun do Liptovského Mikuláše na rychlík domů.
Účastníci akce: Z. Jurík, M. Vrbičan, P. Herich, L.Faitl 
VIDEO
autor: speleology
