by
Macarát jeskynní (vědecký název Proteus anguinus, slovinsky Človéška ríbica neboli lidská rybička) je endemický obojživelník žijící snad jen v balkánských krasových jeskynních. Turisté si jej mohou prohlédnout v Postojenských jeskyních ve Slovinsku, kde je jednou z hlavních turistických atrakcí.
Pokusy s vysazováním tohoto živočicha i v jiných jeskyních probíhali v různých zemích, naštěstí však bezúspěšně. Na tomto území vytváří 2 poddruhy P. anguinus anguinus, P. a. parkelj.
Dospělci dosahují velikosti kolem 20 – 30 cm, včetně ocasu, vzácně mohou dorůst i 35 cm. Má dlouhou hlavu, oči překryté kůží. Snad žádný tvor na světě kromě Macaráta nemá žábry vnější struktury. Jsou to jakýsi tři sytě červené keříčky po obou stranách hlavy, ale přesto se žaberní skuliny pod těmito žábry nacházejí. Má rovný vpředu zaoblený čenich, který vypadá jako by to byl létací pes Falko z filmu nekoneční příběh. Jeho malá ústa mají veliký svrchní pysk. Tělo se zdá dlouhé, úhořovitého tvaru. Ocas je poměrně krátký, z boku zploštělý a s širokými kožními lemy. Končetiny jsou slabé a krátké a k pohybu mu přímo neslouží. Jeho pohybovým orgánem je spíše ocas. Na předních končetinách jsou tři, na zadních dva prsty. Zbarvení těla je jednobarevně narůžovělé či růžovobílé.
Etologie druhu byla zkoumaná uměle v laboratorních podmínkách.O chování druhu v přírodě se ale mnoho neví. Macaráti se většinou pohybují pomalu v chladné vodě a hledají potravu. Často, pokud mají tu možnost, se zahrabávají v bahně. Orientuje se většinou čichem a svou výbornou prostorovou pamětí. Je většinou společenský, proto můžeme pozorovat i více exemplářů na jednom stanovišti. Mají často společné úkryty, kde odpočívají vzájemně propleteni.
Jeho rozmnožovací praktiky jsou také dosud zahaleny tajemstvím, ví se snad jen to, že v době rozmnožovaní si samci hájí svá malá stanoviště proti jiným samcům. Po oplození samice, které je podobné oplozování čolků, lepí samice svá vejce, která po nakladení zbobtnají. Jasný žloutek vajíčka má průměr asi 4 mm a vězí s průhlednou svou blankou v rosolovitém obalu, tak že má vejce úhrnem průměr 11 mm. Vajec bývá i 70, jsou lepena pod kameny a následně hlídána. Samci se od samic liší nanejvýš jen tím, že má v čase páření jejich kloaka okraje zduřelé. Stejnou dobu mívají samci i samice ocas ještě obroubený útlou, vlnitou blankou.
Mladí macaráti jsou po vylíhnutí dlouzí asi 2 cm, slabě pigmentováni a mají nějakou dobu funkční oči. Za určitých okolností dokážou samice rodit živá mláďata. Mladí pohlavně dospívají v 7 letech a dožívají se 30 – 40 let. Má vynikající hmatové vlastnosti a živí se drobnými korýši. Někdy se stane, že jsou macaráti většími přívalovými dešti z podzemí vyplavováni.
Macaráti se živí různými vodními bezobratlými. Nejčastěji drobnými korýši a zástupci rodu berušek (Asellus). Na Balkáně ani v Evropě neexistuje druh, který by byl macarátu nějak podobný. Laboratorně bylo u tohoto druhu zjištěno mnoho zajímavých informací. Macaráti jsou např. schopni přežít i při teplotách nad 30 °C, ale i v teplotách okolo bodu mrazu. Při vystavení světlu m
acaráti tmavnou, až úplně zčernají, jsou-li pak přeneseni do tmy, opět se zabarví do světle růžové. Vskutku neuvěřitelný živočich.
Z pitvy tohoto velice impozantního a tajemného živočicha se například zjistilo, že na lebce mu schází horní čelist a také kosti, které u jiných živočichů tvoří patro dutiny ústní. Místo hrtanu má macarát blanitý, poloměsíčitý vak se dvěma trubicemi, na nichž visí obě tenkoblanná, uvnitř nečetnými cévami proniklá křídla plic. Žaludek má velmi málo rozšířený a střevo je téměř přímé.
S úctou k přírodním divům ať už jsou to jeskyně nebo to co v nich žije, jako v tomto případě záhadný tvor jménem Macarát se můžeme pomalu přiučovat doslova jako malé děti tajům stvořitelských děl na této planetě.
Jsme tu na světě ve skutečnosti jen na krátké návštěvě a k plnému pochopení některých tajů přírody nám musí pomoci často sám tvůrce těchto divů, který nám něco z toho jak některé zákonitosti přírody fungují a jak je vysvětlit ukazuje ze samotné bible.
autor: admin2
