by Krasové jeskyně v Rumunsku jsou častým cílem zahraničních cest našich speleologů. Proto jsme při zpáteční cestě z Moldavska, když jsme se rozhodli cestovat přes Rumunsko a nikoliv přes Ukrajinu, navštívili dvě turisticky zpřístupněné jeskyně. Na rozdíl od naší republiky nejsou všechny turisticky zpřístupněné jeskyně osvětleny elektricky. Námi navštívená jeskyně leží v pohoří Munţii Apuseni, a sice v nejzápadnějším výběžku tohoto pohoří, který nese název Pădurea Craiului [česky : Královský les].
Peştera de la Vadu Crişului [Maďarský název : Révi-barlang]
Tato turisticky zpřístupněná jeskyně leží u obce Vadu Crişului a nejpohodlnější přístup k ní je od zastávky vlaku Peştera haltă, která leží na trati Oradea – Cluj-Napoca, jízdní řád rumunských drah CFR tabulka čís. 300. Do vlaku je možno nastoupit na předcházející stanici ve směru od Velkého Varadína, k níž je možno dojet autem, je to stanice Vadu Crişului haltă, jízdné do zmíněné stanice Peştera haltă, což je vzdálenost 4 tarifních kilometrů, činí 2,20 RON. U této stanice se rovněž nachází turistický penzion Pensiunea Cori-Men, který účtuje za osobu a noc 25,- RON. Vlaků zde totiž jezdí málo a jeskyně je otevřená pouze od 9,00 do 14,00 hodin, proto není vyloučena nutnost přespání v okolí. Vstupné činí 5,- RON za osobu.
Popis jeskyně :
Historické údaje : tuto jeskyni objevil v roce 1903 lesník K.Handl. Již v roce 1905 vydal její první popis Gyula Czárán. V období mezi léty 1955 a 1962 jeskyni důkladně probádal kolektiv Speleologického ústavu v Kluži.
Jeskyně se nachází ve středním pásmu soutěsky Bystrého Kriše [Crişul Repede ; maďarsky : Sebes Körös] od obce Vadu Crişului je vzálena asi 2,5 km proti toku řeky.
Jeskyně je aktivní, vynořující se, vyvinutá v křídových vápencích a podél hlavní chodby protéká vodní tok, přicházející z krasové náhorní roviny Zece hotare [Deset katastrů] z jeskyně Peştera Batrânului [Stařečkova jeskyně]. Celková délka je asi 1.000 metrů.
Vstup ve výšce 305 m n.m. je nízký na úpatí přečnívající stěny, na které jsou zřejmé stratifikační jevy ; nejvyšší výška pod vstupní klenbou je 1,7 m a šířka u základny téměř 5 m. Hned za vchodem se strop postupně zvyšuje a za železnou branou (ve 4 m) se hlavní chodba rozšiřuje. V této části si můžeme prohlédnout jeskyni po širokém cementovém chodníku po levé straně podzemního potoka. Chodba zahýbá mírně do prava. Na levé straně se otevírají dvě boční galerie ; tyto galerie jsouz vzestupné. Následuje most přes jezero (visutý most), po němž přijdeme k většímu kulovitému útvaru, který se nazývá Zeměkoule [Globul Pămintesc].
Hned za Zeměkoulí se dělí dvě cesty : jedna dolní podél potoka a druhá horní, patro. V dolní aktivní části je poněkud znatelná eroze vody. V patře vede chodba přímo, potom po schodech překonáme výškový rozdíl přibližně 3 m a dostaneme se téměř ke stropu jeskyně. Po několika dalších schodech sestupuje z tohoto sálu do Balkonového sálu (Sala Balconului) obrovský práh doprostřed trhliny se zřícenými balvany ohromných velikostí. Cesta pokračuje pod zřícenými balvany, až přijdeme k vysoké trhlině, která tvoří část zvanou Peklo (Iadul). Dále pokračuje Velký sál (Sala Mare), od kterého počínaje má podzemní potok proti toku téměř po celém svém toku četné pláže drobného kamení s jílem. Pak se objeví oválný sál vysoký 10-15 m, odkud přijdeme do sálu, v jehož severní stěně se otevírá malá boční galerie s naplaveným jílem. Dále se chodba zužuje a cesta pokračuje na okraji potoka až do Malého kruhového sálu (Săliţa Circulară), zua kterým znova procházíme nízkým prostorem. V horní části pak rozeznáváme srostlé patro, návštěvníkům prozatím nepřístupné, a dále pronikáme do Chodby baldachýnů (Coridorul Baldachinelor). Procházíme pod skupinou balvanů a bloků (Strîmtoarea – Úžina), až přijdeme do širšího prostoru, ve kterém se někdy voda zdvíhá do překvapivé výšky. Trhlina je šikmá v úseku za Úžinou až k předposlednímu ohybu chodby pod jezerem sifonu I. Pomocí gumového člunu můžeme přejet toto jezero, abychom asi po 15 metrech bez obtíží pronikli do velkého sálu, který je na druhé straně sifonu. Ve vzdálenosti 40 m od tohoto sálu se dělí chodba na dvě části : jednu severní, suchou, kterou se můžeme pohodlně vyhnout vodnímu toku (Chodba zřícených balvanů – Coridorul Blocurilor Prăbuşite), druhou jižní (vodní tunel – Tunelul cu Apă), nízkou a přístupnou pouze na gumovém člunu. Obě chodby se sbíhají, aby pokračovaly v podobě jediné chodby ve vzdálenosti 40 m až k sifonu II, který není prozkoumán. Všeobecně se část mezi oběma sifony, mající celkovou délku 250 metrů, pokládá za nejkrásnější srostlé pásmo jeskyně.
Jeskyně Vadu Crişului je obzvlášť důležitá z hlediska biospeleologického. Fauna, která zde žije, je zastoupena četnými formami žijícími v jeskyních, z nichž se připomínají : nematod Anatonchus filicaudatus, archianelid Troglochaetus beranecki, gasteropod Paladilhiopsis transsylvanica, ostrakod Cordocythere phreaticola, kyklopid Speocyclops troglodytes, izopod Microcerberus plesai, pozoruhodné formy amfipod, které patří k druhu Niphargus, brouci, kteří žijí také ve Stařečkově jeskyni Peştera Batrânului, atd.
Peştera Urşilor [Medvědí jeskyně]
Jeskyně leží na druhé straně pohoří Munţii Apuseni, u města Beiuş, u vesnice Chişcău [maďarsky : Kiskoh]. Jedná se o turisticky zpřístupněnou a elektricky osvětlenou jeskyni, vysloveně uzpůsobenou pro turistiku, před jeskyní je placené parkoviště, krámky se suvenýry a jiným zbožím a drobné kavárničky a restaurace. Vstupné do jeskyně činí 6,- RON, poplatek za možnost fotografovat je 15,- RON. Jeskyně byla objevena po explozi v lomu roku 1975, objevil ji Curta Traian, pozdější výzkumy prováděl opět Speleologický ústav v Kluži. Délka známých chodeb je 1,5 km, jeskyně je známým nalezištěm jeskynního medvěda Ursus spelaeus. Návštěva trvá asi 50 minut. Jeskyně byla zpřístupněna pro turisty roku 1980. Jeskyně se dělí na dvě patra. Turisticky zpřístupněné je pouze horní patro, dlouhé 847 m, ve spodním patře o délce asi 700 m probíhají i nadále výzkumy. V horním patře následují za sebou sály : Medvědí sál (Galeria Urşilor), Racovitův sál (Galeria Racoviţă) [pojmenovaná podle nejvýznamnějšího rumunského speleologa Emila Racoviţy 1868 – 1947 , zakladatele speleologického ústavu v Kluži] a Svíčkový sál (Galeria Lumânărilor), všechny tyto prostory mají nádhernou čistě bílou krápníkovou výzdobu. Krápníky jsou zajímavě pojmenovány, např. kosmická raketa, jezero s lekníny, medvěd visící ze stropu, začarovaný palác, dům trpaslíků čarodějnice, chrám a podobně. Aby zůstalo zachováno mikroklima jeskyně, má vchod do jeskyně dvojité dveře, východ z jeskyně je potom přes Svíčkový sál.
Dále byly v Rumunsku ještě navštíveny některé další lokality : cestou zastávka v blízkosti městečka Turda, u vesnice Mihai Viteazu, kde začíná proslulá Turdská soutěska (Cheile Turzii). Poněvadž byl stržen druhý most, byla možná jen krátká návštěva začátku této soutěsky. Cestou přes hory od jeskyně Peştera de la Vadu Crişului do města Beiuş jsme u vesnice Roşia projížděli soutěskou Cheile Albioarei, kde jsme zběžně navštívili několik opuštěných štol na bauxit. Těžba bauxitu zde začala ještě před II.světovou válkou a byla ukončena kolem roku 2000. Celková délka opuštěných štol je asi 2.000 metrů. Vstup do těchto štol je na vlastní nebezpečí. Dále návštěva jeskyně Peştera Unguru Mare u vesnice Şuncuiuş a další den ještě návštěva krasového údolí Valea Sighiştel v Bihoru, jeskyně Peştera Măgura [tato jeskyně je známa i pod maďarským názvem Főherceg József barlang], potom přejezd do města Salonta u maďarských hranic, nocleh v motorestu Milenium a přes Maďarsko a Slovensko návrat do České republiky.
Závěr : možná že by stálo za úvahu se pokusit o další výzkum lokality Cetăţile Ponorului na krasové náhorní plošině Padiş, kde se před více jak třiceti léty Speleologický klub Brno angažoval a který byl tehdy kvůli nehodě jednoho z účastníků přerušen.
Účastníci exkurze:VYHNÁNEK Pavel,MUDr. URBAN Jiří,WODE Jürgen – Německo
bida, 27. 7. 2007 14:07
autor: admin1
