by
Volný čas, který se mi minulý týden podařilo našetřit, jsem opět věnoval podzemním i nadzemním toulkám Moravským krasem a jeskyňaření obecně.Po úterním, již tradičním Speleosedánku jsem ve středečních odpoledních hodinách odjel do Josefovského údolí.Akce,která byla naplánována na tento den, byla míněna jako odpočínková.
V krasu se pohybovala skupinka elitních policistů, hasičů a vojenských záchranářů z PrahyTito měli naplánovanou i exkurzi v Býčí skále.Prošli jsme se k Srbskému sifonu, a jelikož se jedná o chlapce snaživéa disciplinované, byla jim samotná exkurze málo.Takřka celou cestu škemrali, že by chtěli být nějak užiteční.Využil jsem jejich nadšení a jako úkol jim zadal transport kamenů vytěžených ze staré štoly na druhou stranu Jedovnického potoka.Tyto hodláme v budoucnu využít ke zpevnění bočních hrází potoka.Poté jsme se vydali opět ven z temných jeskyních útrob.Když jsme vylezli, bylo už u Hříbku veselo.Za dobu několika hodin, co jsme v jeskyni strávili, stihl dorazit předseda s Boženkou, Štěpán se Zuzkou a Vlasta Káňa.Zbytek večera jsme strávili příjemným klábosením.
Nemilé překvapení přišlo úderem půlnoci.Jirka s Boženkou se rozloučili a vydali se domů.My jsme se chystali ke spánku, a v tom se rozrazily dveře.Vešel předseda se slovy máme problém, z vývěru nejde ani kapka vody.Takže znovu do overalů a vyrazit do jeskyně zjistit, co se stalo.Na Rozvodí byla situace naštěstí v normě, žádné přelití do Šenkova sifonu a následně ven na louku nehrozilo.O to húře to vypadalo ve Druhé propasti jeskyně Barové .Díky dešťům, které dny předtím byly se utrhl břeh ve druhé propasti a sedimenty ucpaly sifon do první propasti.Když už jsme vážně přemýšleli nad přemístěním rozvaděče do vyšších míst, abychom ho uchránili před utopením, došlo naštěstí k protlačení špuntu a uvolnění vývěru.My jsme se tak mohli v klidu odebrat ke spánku.
Víkend už byl tradičně věnován Staré štole.Jelikož nám středeční neplánovaný sesuv dostatečně ucpal odtokové cesty, omezili jsme počet pracovních plavících akcí na dvě za celý tyden, aby potok, který má opět malý průtok dokázal samovolně cesty uvolnit.O to více jsme se věnovali transportu kamenů, se kterými si voda neporadí do Velké síně, mimo aktivní pracoviště.Velice významně nám s tím po obadny vypomohl David Mikeš.Podařilo se nám už definitivně obejít vlastní zával, který zastavil naše předchůdce v šedesátých letech a dostat se do chodby, která už je ve stabilní lité skále.Bohužel je ve většině profilu zasedimentovaná a směřuje šikmo vzhůru.Ani bloky nacházející se v sedimentech, z nichž některé mají úctyhodnou velikost nepůsobí zrovna vábně.Ale o to více je motivující zvětšující se průvan a blížící se výšková úroveň 330 m.n.m., na níž se veškerá horní patra v Býčině nachází.
V nědělních podvečerních hodinách jsme po zakonzervování základny odjeli do svých domovů k odpočínku a fyzické, i psychické přípravě na další prodloužený krasovíkend.
autor: Hadař
