Registrace krasových jevů v lomu Mokrá v roce 2008

V těchto dnech se také koná registrace dalších krasových jevů v lomu Mokrá. V Prostředním lomu byla zaregistrována další propasťovitá jeskyně č. 0063 v s. pokračování značně zkrasovělé zóny j. U drtírny a fotograficky dokumentován zbytek j. V mramorech. V Západním lomu byl zdokumentován řez závrtem č. IV (j.č. 0061) a puklinová propástka (j.č. 0062) sz. od j. Krápníkové, kde jsme nedávno odebírali sintry k odborným analýzám. V Západním lomu byla zjištěna značně zkrasovělá zóna ve vilémovických vápencích s drobnými kanálovitými jeskyněmi (j.č. 0064, 0065, 0066).

Oba útvary se jeví jako pozůstatky paleokrasových dutin s třetihorními výplněmi. Pod závrtem č. IV U Obrázku jsou patrné pestrobarevné jíly a silně korodované bloky skal bez příměsí nekrasového materiálu. Mohlo by se jednat o doklady zvětrávání sedimentů z období pliocénu. U propástky se jedná o sedimenty zaručeně z období spodního miocénu (lakustrinní), ovšem bez přítomnosti fosilní fauny, která se v Západním lomu na několika místech již vyskytla. Sediment je velmi podobný zelenavým jílům, které byly nafárány v Prostředním lomu v j. U drtírny. V horní části pukliny zasahuje asi do hl. 2,5 m červený sediment, který by mohl být již pliocénního nebo spodno pleistocénního stáří.

Zajímavá je v současnosti též situace v horní části Studénčného žlebu, kde momentálně probíhá těžba výplně pohřbeného krasového kaňonu. Na jednom místě již bylo obnaženo skalní dno a stěna. Dno se sklání pod úhlem takřka 25-30° k J (k obci Mokrá) a rychle se zahlubuje, přičemž se po jeho obvodu začínají zvedat kolmé stěny krasového kaňonu s výraznými znaky říční eroze a evorze. Dno kaňonu je rozbrázděno bizarními škrapy, které mnohdy připomínají kras, který známe např. z oblasti Balkánu. Souhlasně se sklonem dna kaňonu jsou uloženy i říční sedimenty, které tvoří šterky a střídající se polohy písků. Geolog. S. Nehyba považuje tyto sedimenty za doklad poměrně vydatného toku, který ukládal ve Studénčném žlebu sedimenty deltového typu, a který ústil do rozsáhlé depozitní pánve, která se nacházela někde v prostoru dnešní obce Mokrá. Prof. R. Musil se zase domnívá, že říční tok vytékal z jezera, které se nacházelo někde v prostoru dnešní obce Hostěnice a v okrajové oblasti Mokerské plošiny ukládal jezerní (lakustrinní) sedimenty.

Lakustrinní sedimenty představují jemně plavené vápnité jíly šedozelené barvy. Volně rozptýlené bloky těchto jílů byly nyní zaznamenány, společně s bloky slepenců a břidlic v horní části výplně fosilního krasového kaňonu. Nikde níže, ani v horizontu sedimentů říční delty, se je nepodařilo identifikovat, proto se domnívám, že fluviální sedimenty popisované S. Nehybou jsou starší nežli spodní miocén. Spodnomiocénní jíly byly z prostoru erozních údolí na Mokerské plošině pravděpodobně vyklizeny už během transgrese, nebo až po regresi bádenského moře.

Dokumentovaná část kaňonu ve Studénčném žlebu není jedinou, během registrace útvarů v Západním lomu byl ve vyústění Studénčného žlebu na Mokerskou plošinu natěžen Západním lomem v minulosti relikt podstatně hlubšího kaňonu, který, jak se nyní zdá, pokračuje bez odezvy v terénu až do prostoru, kde leží soustava závrtů se speleologickým pracovištěm ZO 6-12 v j. V Mechovém závrtu.

Během registrace krasových útvarů v Západním lomu byly lokalizovány tři volné erozní kanály, které svým úklonem směřují ze sv. okraje et. č. 395 ke Studénčnému žlebu (j.č.0064, 0065, 0066). Jejich sedimentární výplň tvoří hnědorezavé jíly bez klastických příměsí. Pravděpodobně se jedná o sedimenty ottnangu, které byly vyklizeny v pleistocénu či holocénu přívalovými vodami. Dutiny sledují výraznou kliváž mezi lavicemi světlých vilémovických vápenců. Nelze vyloučit ani možnost, že kanály spějí do sběrné oblasti na preferované zóně SSZ-JJV směru, kde byla v minulosti dokumentována j.č. 0003 Diaklasa a kterou též prozkoumal J. Himmel (Himmel – ústní sdělení z r. 1998). Existence této doposud jen hypotetické „hostěnické větve“ mladšího odvodňování Mokerské plošiny se tak postupně dostává do aktuálnějšího světla pohledu.

Již nyní je více či méně jasné, že Studénčný žleb prodělal v geologické minulosti složitější vývoj než jsme si původně mysleli. Zatím není jasné, zdali se jedná o relikty údolních (morfostratigrafických) úrovní jediného toku, nebo o oblast soutoku hned několika řek najednou.

Mokrská j. má také dlouhodobý vývoj a na její poměrně značný spád ve směru k Mokré upozornil již J. Vít, takže se domnívám, že např. její Východní větev by mohla souviset s novým vývojem (zahlubováním) již stabilizované jeskynní sítě ještě před spodním miocénem, a tedy pravděpod. s námi dokumentovanou nejvyšší úrovní Studénčného žlebu (II). S nižší starší úrovní (III) by mohla souviset např. jeskynní úroveň reprezentovaná j. Pekárnou.

Z těchto poznatků vyplívá, že nejvyšší poříční jeskynní úroveň je nejstarší (Západní větev Mokrské j. a část Východní větve) a odpovídá pravděpodobně morfostratigrafické úrovni (I), jejíž zbytkem mohou být některé dnešní části Kamenného žlíbku s nadm. v. větší než 400 m n.m.

Pliocénní jeskynní úroveň je posazena pod pekárenský horizont (350 m n. m. a méně) a souvisí již s morfostratigrafickou úrovní IV, která je dána úrovněmi skalek s ponory u Mechového z. a snad i u horního vchodu do Labyrintu v Ochozské j. (Kamenný žlíbek). Představuje jí Nízkách ch. V Mechovém závrtu a Zkamenělá řeka s Hlavními dómy v Ochozské j.

Pleistocénní úroveň jeskyní leží ještě o několik metrů níže (cca 320 m n. m.) a souvisí s nejmladší morfostratigrafickou úrovní V, kterou představuje Vilémovo údolíčko v Hostěnickém údolí a povodňový díl Kamenného žlíbku. Jedná se o známé části hlavních chodeb Ochozské j.

Holocénní tvorba jeskyní souvisí s morfostratigrafickou úrovní VI, která sahá již z větší části mimo rámec Mokerské plošiny. Jedná se hlavně o Údolí Říčky a na něj vázanou jeskynní síť s vývěry pod Lysou. V případě Mokerské plošiny jsou registrovány jisté ztráty povrchových vod v prostoru Hostěnického údolí u ponorů Hostěnického potoka (I-IV), které mohou naznačovat tvorbu nejmladší (nové) jeskynní úrovně také ve směru na J, pod Mokerskou plošinu. V mokerském masivu by měla probíhat opožděně tvorba nejmladší jeskynní úrovně, navazující na vývoj z období miocénu či pliocénu.

Dokumentovaná j.č. 0066 představuje korozní dutinu, která byla v době než byla narušena těžbou, periodicky zásobována infiltračními a přívalovými vodami z povrchu plošiny za přispění přítokových kanálů j.č. 0064 a 0065, které odvodňovaly preferovanou zónu SSZ-JJV směru. Tato tektonická porucha byla tvořena širší puklinou se stopami posunu (rýhami na stěnách), vyplněnou milonitem. Místy byl tento puklinový materiál vyklizen, čímž byla usnadněna přirozená vertikální cirkulace vod směrem do aktivních krasových dutin položených ve větších hloubkách (cca -35 m), ve kterých vytvářela voda přirozené podzemní rezervoáry s "omezenou" kapacitou odtoku do nižších úrovní vápencového masivu.

4.9.08 byly prohlédnuty et. 365 v Prostředním lomu a et. 350 v lomu Západním. V Prostředním lomu byly zdokumentovány a zaměřeny j.č. 0067 a 0068. První představuje fragment paleokrasové propasti vyplněné pestrými jílovitými sedimenty, pravděpod. lakustrinními. Druhá dutina je též dokladem paleokrasu, jednalo se o fragment erozního kanálu čočkovitého průřezu, který klesal strmě pod úroveň etáže podél kliváže. Vyplňovaly jej podobné sedimenty jako u j.č. 0067, avšak byly v něm pravděpodobně redeponovány, což by mohlo snad svědčit o "donedávna" aktivním krase. Oba útvary leží již značně hluboko v masivu plošiny, proto mohou mít také vazbu na krasové struktury vyššího významu. V Západním lomu byly dokumentovány drobné neprůlezné korozní dutiny v nejnižší et. 350 a jedna puklinová propástka č. 0069 na et. 365. Vše bylo zaměřeno pomocí GPS v souřadnicovém systému.