by
Dyleňský kras v letech
2012 a 2013 nezažil žádnou větší jeskyňářskou akci. Tou dobou jsem sem chodil
kopat většinou sám, ale každému je jasné, že velkou „díru do světa“ jsem tím nemohl udělat. Podařilo se mi alespoň
objevit vchod do nové jeskyně, kterou jsem pojmenoval jeskyně Permoníků. Ta
jeskyně se nachází jen pár metrů od Dyleňské jeskyně a je docela možné, že obě
jeskyně byly původně spojené, než je těžba vápence v lomu rozdělila.
Začátkem roku 2014 se
průzkumy po třech letech opět rozběhly pod vedením Ivana Kletečky, alias
„dědka“. Dalšímu postupu v Dyleňské
jeskyni, která je nyní 14 m dlouhá, bránila na konci hlavní chodby úzká
plazivka. Bylo jasné, že bez rozšíření chodby 
pomocí drobných trhacích prací se
do dalších prostorů jeskyně nedostaneme. Nikdo z nás neměl s těmito
pracemi
dosud žádnou zkušenost, takže
jsme měli určité obavy, jak by to mohlo dopadnout, ale po konzultaci s jinými
spřátelenými jeskyňáři jsme se rozhodli, že pyropatrony v Dyleňské jeskyni
vyzkoušíme. Na první velké pracovní akci
v Dyleňské jeskyni, která proběhla 27. dubna, se nás sešlo 12, podle počtu
pracantů to byla největší akce v historii průzkumů 
Dyleňského krasu. Nové velké
odhodlání nám nechybělo. Jedna parta kopala ve střední části jeskyně a
prohloubila jeskynní chodbu asi o 70 cm.
Skalního dna jsme ale nedosáhli a ukázalo se, že profil chodby se směrem
dolů rozšiřuje. Další parta zkoušela vrtání do vápence v koncové plazivce,
ale ukázalo se, že naše nářadí bylo pro tento úkon zcela nedostatečné, takže
pyropatrony se ke slovu zatím nedostaly. Třetí parta poctivě makala
v jeskyni Permoníků a z původní „délky“ 0,7 m ji protáhla na 2 m.
Velký balvan spadlý ze stropu, který byl původně ve vchodu jeskyně, se podařilo odvalit ven a zprůchodnit tím
vstup do jeskyně.
Podruhé jsme se v hojném
počtu sešli 9. srpna. Po zkušenostech z jarní akce jsme se na práci s tvrdými
horninami lépe vybavili dobrou vrtačkou a kvalitními vrtáky. Tentokrát se
vrtání do mramoru i erlanu dařilo
mnohem lépe. „Dědek“ měl jasný plán:
vybudovat pod stropem Dyleňské jeskyně lanovou dráhu pro usnadnění dopravy
těženého materiálu. Doposud jsme jí řešili bez jakékoliv mechanizace předáváním
plných plechových kbelíků z ruky do ruky.
Bylo to fyzicky náročné a také dosti pomalé. Lanovku se nám podařilo zprovoznit a skutečně
se ukázalo, že se s jejím využitím těžba jeskynních sedimentů výrazně
urychlí. Pak jsme se pustili do prvních pokusů těžby horniny pomocí pyropatron
s dálkovým odpalováním. Po několika nezdarech, kdy výbuchy nepřicházely,
se při posledním odpalu konečně ozvalo z jeskyně několik ran. Když 
se usadil prach z výbuchů, ukázalo
se, že výbušniny zapracovaly přesně tak, jak jsme si přáli. Navrtaná skalní
kulisa
mezi dvěma krasovými puklinami na dně plazivky se rozpadla na mnoho větších i
menších úlomků. Sláva, na příští akci už
začneme s regulérní těžbou mramoru na dně plazivky! Tím by se jistě podařilo v jeskyni
proniknout do dalších prostor. O tom, že
jeskyně má další pokračování, není 
pochyb. V roce 2009 to ukázala nálevová
zkouška, kterou jsme provedli ve spolupráci s hasiči. Do jeskyně se tehdy
vešlo celých 5 kubíků vody, která volně
odtékala do zatím 
neznámých krasových
dutin. Hlavní jeskynní chodba byla
vytvořena podél dvou rovnoběžných téměř svislých puklin, které jsou od sebe
vzdálené přibližně půl metru. Tyto pukliny procházejí celou hlavní chodbou
a pokračují i dále do dosud nepřístupných částí jeskyně. Skalní kulisa ve dně
plazivky je zbytkem nerozpuštěné polohy mramoru mezi těmito dvěma
puklinami. Z geologické stavby je
zřejmé, že po odstranění skalní kulisy by bylo možné chodbu prohloubit asi i do
průchodného profilu.
Poslední společná akce v roce
2014 pod vedením „dědka“ se konala za
krásného počasí 27. září. Všech 11
účastníků bylo asi zvědavých, jak se bude dařit těžba kamene z Dyleňské
jeskyně. A tentokrát, při využití dopravní lanovky a minulých zkušeností
s trhacími pracemi, už šla práce pěkně od ruky. Navrtat, 
připravit pyropatrony, odpálit,
odtěžit kameny a zeminu a uložit je na skládku.
To se opakovalo asi čtyřikrát.
Nejvíce se při tom asi zapotili tahači kbelíků s kameny a samostatných
velkých kamenů na laně před jeskyní, ale poctivě jsme se na téhle pozici
střídali. Výsledek tohoto snažení byl opravdu dobře viditelný. Plazivka na
konci jeskyně zmizela, místo ní je nyní asi 1 metr vysoká chodba. Na skládce
zase přibyla kromě zeminy pěkná hromada na pohled atraktivního mramorového kamení. Pokračovali jsme i v průzkumu jeskyně
Permoníků. Jeskyně byla prodloužena do
délky na 2,5 m, výška chodby dosahuje až 2 m, skalního dna ale nebylo
dosaženo. Dosud provedené průzkumné
práce ukázaly, že lze očekávat nalezení dalších jeskynních prostor, nicméně že další postup v odkryté části
jeskyně by byl dosti problematický zejména z bezpečnostních důvodů. Důvodem je skutečnost, že pevná skalní stěna,
výrazně tvarovaná žebry, je pouze na západní straně jeskynní chodby, zatímco
celá východní stěna je až ke stropu 
tvořena hlinito-kamenitým sedimentem hustě
prorostlým kořeny stromů. Další
výkopové práce v původním směru by znamenaly zřejmě značné riziko možného
zavalení jeskynní chodby, která je zřejmě až k povrchu terénu zaplněna zeminou
a kamením.
Od října do prosince jsem
ještě několikrát zavítal do Dyleňského krasu sám. Odkopem sedimentů na dně
jeskynního lomu v blízkosti jeskyně Permoníků jsem se snažil nalézt
jiný možný vchod do této jeskyně, zatím bez
úspěchu. Pevně věřím, že v letošním
roce budou naše průzkumy nejzápadnějších českých krasových jeskyní zdárně
pokračovat.
Zdař Bůh, Miroslav Marek
autor: admin2
