by
Naše hlavní pracoviště v jeskyni Dagmar (Propast pod Kaplí) nás po několika posledních akcích zavedlo zdánlivě do slepé uličky. Jak jsem psal posledně, rozebírání závalu zatím k žádnému výsledku nevedlo a zvětšovala se jen vyrubaná dutina uprostřed závalu. Průvan sice táhne, ale není jasné odkud a ani kterým směrem v závalu pokračovat. Po několika týdnech přemýšlení jsme se rozhodli nechat zával zatím zaležet a zkusit se probít do tušených volných prostor jinudy, zvolit jinou cestu.
Variant se nabízelo více, na několika místech není Propast pod Kaplí stále úplně probádána a pár míst by za sondáž stálo. My si teď zvolili tu variantu, která je současné čelbě nejblíž a kudy by se zával snad dal obejít. Třeba taky ne, ale to nezjistíme, dokud do toho nehrábneme. Tím místem dalšího postupu se stala drobná krápníková síňka, která tu byla objevena v srpnu 2016. Tuto sobotu jsme začali zahlubovat přístup do síňky.
Na pracovní akci do Propasti pod Kaplí jsme se vydali v 5 lidech. Já s Jendou jsme se cítili trochu nesví, protože nás početně převážila ženská část týmu (Ari, Zuzu a Ráďa), a to se nám tedy často nestává. Dole v síňce se kope dobře, po počátečním zahloubení se tu dá i pohodlně posadit, otočit se s kýblem, no luxus oproti dosavadní čelbě. Dno síňky tvoří kyprá hlína, výjimečně se objeví nějaký kámen. Všechen materiál jsme dnes deponovali na mezipatro propasti a kýblovali jsme tak dlouho, dokud jsme celou mezideponii nezaplnili. Podařilo se během toho postoupit síňkou až do jejího nejnižšího místa u skalní stěny, tady se příště budeme zahlubovat a jsme docela zvědaví, jak se situace vyvine.
V západní větvi jeskyně Dagmar jsme téhož dne provedli sčítání netopýrů s tímto výsledkem: 20 netopýrů velkých, 19 vrápenců malých a 1 netopýr neurčeného druhu (menší, rezavý). Všichni hibernovali od Jezevčí síně po Dóm nádob, v Kapli ani v Dómu konce nebyl jediný. V jižní větvi jsme tentokrát nebyli. Zajímavý je hlavně poměrně vysoký počet vrápenců.
V neděli jsme na nějakou krasovou činnost zůstali opět jen já s Arankou. Oba jsme se hned ráno přesunuli do Křtinského údolí a každý se věnoval svému programu. Ari si udělala povrchovku kolem Výpustku a Drátenické směrem na Babickou plošinu, kolem Větrné propasti a dalších jeskyněk k jeskyni Nad Švýcárnou, zpět dolů do údolí, tam vývěr Jedovnického potoka, Kostelík, Jáchymka… až skončila na základně ZO Býčí skála.
Já pro dnešní den přislíbil pomoc Dejvovi a společně s Dášou jsme se pustili do lezení dosud nezdolaného komínu v Druidí propasti (jeskyně Býčí skála). Jedná se o poměrně nedávno objevené prostory, které sice nabízejí potenciál k další prolongaci, jsou ale hodně odlehlé a dostat se sem i s plnými vaky zabere spoustu času. Tomu odpovídalo to, že jsme do jeskyně zalézali v 10 hodin dopoledne a na povrch se vrátili až v 8 hodin večer. Naše snažení ale přineslo výsledek, komín se sice ukázal mnohem vyšší, než se předpokládalo, víc zamatlaný blátem, než se zespod zdálo, přesto se podařilo dolézt až do jeho vrcholu a tam objevit horizontální pokračování, které bude potřeba při další akci dále prozkoumat. Přesnější výsledky budou býčiskaláci určitě prezentovat, jakmile tu bude proveden kompletní průzkum. Jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit, vypomoct a hlavně si pořádně zajeskyňařit. V součtu se sobotním výsledkem bádání v Propasti pod Kaplí to byl další velice plodný víkend v krasu. Víc takových!
autor: admin1
