by
Moravský kras je sice malý, ale o to více milý. Množství neznáma v něm obsaženého s největší pravděpodobností přesahuje vědomosti známé, proto se snažíme každou volnou chvíli věnovat poznání tohoto tajemna. Tak, jak tečou vody všemi třemi krasovými říčkami, tak neúprosně běží i čas, který máme tomuto koníčku vyhrazen. Člověk se ani nenadál a uběhlo dalších dlouhých pět týdnů. Tyto byly sice převážně věnovány akcím společenským, ale i na nějaké to bádání čas zbyl.
Cesty poznání neznámých míst jsme započali v naši oblíbenou středu. Vydal jsem se v doprovodu Předsedy a Marušky opět za ÚPBK, abychom pokračovali v průzkumu systému chodeb a komínků spjatých s komínem Naděje. Tentokrát jsme si vybrali oblast Studny bláznů. Prošmejdili jsme všechny dostupné části této oblasti, abychom zhodnotili možnosti dalších postupů. Při této akci jsem se spustil i do malého dómku, který se nachází bokem hlavního koridoru a je v něm velké množství kulmského materiálu neznámého původu. K dalšímu zhodnocení nových poznatků jsme se vrátili na základnu. Po několika dalších hodinách bouřlivé diskuze jsme upadli k spánku spravedlivých.
Páteční odpoledne bývá okamžikem začátku víkendového krasovění našich osobností. Sjíždíme se na základně, začínáme s postupnou likvidací alkoholových zásob, případně vyrážíme do temných hlubin ponuré jeskyně . Tentokrát jsme se sešli v komorní sestavě, jelikož část stálého osazenstva absolvovala v noci z pátku na sobotu orientační běh krasem. O této tělulibé akci vzorově referuje Štěpán. www.matls.8u.cz/?p=347#more-347 Moje osoba se však do jeskyně taky nedostala. Blížící se okamžik, kdy jsem měl na Speleofóru referovat postupy prací v jeskyni, mě dohnal k tomu, abych si konečně udělal alespoň malou přípravu. Sice se z těchto důvodů neudělalo nic ke kýženému dohnání a předehnání Amatérky, ale i seznámení kolegů z jiných skupin s našimi drobnými plány je věc záslužná.
Sobotní den byl už plně věnován této velké jeskyňářské slavnosti. Přesunuli jsme se proto hromadně již v dopoledních hodinách do Sloupu, kde tato, v pořadí již třicátáprvní slavnost probíhala. Zúčastněno bylo mnoho jeskyňářů, kamarádů z celé republiky. Pěkně jsme si popovídali s mnohými z nich, něco pojedli, něco popili. I prezentace byly natolik zajímavé, že mě letos ani nezbyl čas na oblíbené pískoviště. V odpoledních hodinách jsem si odvykládal svoji přednášku a jal se hasit svůj absťák. Nacházet se v Moravském krasu a nenavštívit žádnou jeskyni, asi bych z toho měl noční můru.Udělali jsme si ve volném čase, který zbýval do vyhlášení výsledků, krátkou procházku ke Sloupsko- Šošůvským jeskyním. Když už jsme tam byli, prolezli jsme si Staré skály a vrátili se zpět do centra dění. Tam už všichni zúčastnění netrpělivě očekávali vyhlášení výsledků. Zcela právem tentokrát dominovali kolegové z Javořičského krasu se svým velkolepým objevem v jeskyni Za hájovnou. Posléze následoval přesun na základnu, abychom mohli pořádně vstřebat dojmy tohoto dne a řádně si odpočali na den následující. Pohyb blátokopů byl však i v našem, zatím druhém nejdelším systému. Dejv exkurzně provedl kolegy ze Zlatého koně k Srbskému sifonu a tito mu na oplátku pomohli v prolongačních pracech ve Studni u Mořského oka. Tímto se nám opět podařilo postoupit o kousek dále vstříc neznámému koridoru, který v těchto místech očekáváme. Další exkurzí tohoto večera byla návštěva kolegů z polského speleoklubu Zakopane. Tyto prozměnu provedl k Srbáku Raďas a návdavkem jim přidal i klasické kolečko Májových jeskyní.
Po krátkém odpočínku jsme se probrali do nedělního rána , a jak se na správný Speleofórový víkend patří, byl tento den věnován exkurzím. Přesunuli jsme se v ranních hodinách společně s Raďasem, Maruškou, Vláďou a Kvakem do severních částí našeho milovaného krasu. Cílem naší výpravy se protentokrát stal Nový Sloupský koridor. Toto místo bylo voleno zcela cíleně vzhledem k našim dlouhodobým plánům. Tím, že chceme po vzoru našich soudruhů něco dohnát a předehnát, je dobré nepřítele dúkladně poznat. Celou tuto součást systému Amatérské jeskyně jsme si prohlédli, některé chodby schovali. Je to sice nesportovní, ale čím kratší Amatérka bude, tím rychleji ji předeženem 🙂 . Kolegům ze ZO 6-25 Pustý žleb tímto děkuji za umožnění této velice záživné exkurze.
Následující týden se nesl v nezměněné podobě. První dva dny pracovního týdne jsme věnovali odpočínku, abychom úderem středečního odpoledne mohli vyrazit do krásně se zelenajícího Josefovského údolí. Do jeskyně za poznáním nás s Maruškou tentokrát doprovodil Aleš Pekárek, jakožto osoba nejfundovanější co se týče vertikál Staré a Nové BS. Seznámil nás se všemi komíny v těchto částech jeskyně se nacházejícími, podal nám o nich maximálně vyčerpávající informace některé jsme i navštívili za účelem jejich rekognoskace. Po této několikahodinové " procházce " do Velké síně jsme se příjemně unaveni vrátili k odpočínku a virtuálnímu bádání na základnu.
Páteční odpoledne, okamžik počátků našeho víkendového bádání jsem se do krasu vrátil i s Raďasem a Dančou. Pracovní akce tohoto večera byla věnována úklidu hadic a kabelů které máme přes Velkou síň nateženy až na pracoviště v Odporném komínu. Dny otevřených dveří se kvapem blíží a není nutno turisty děsit :-).Porozpojovali a poschovávali jsme různé fousy do temných výšin Odporňáku vedoucí a připravili si pracoviště ve Staré štole na plánovanou sobotní akci.
Na sobotní odpoledne nám pracovníci ADAVAKu povolili přidat do Jedovnického potoka trochu sedimentů, takže jsme toho rádi využili. Vzhledem k probíhajícím DOD to pro nás na delší dobu byla poslední možnost výrazněji pokročit ve znovuotvírce vstupu do HMŠ. Společně s Maruškou a Vláďou jsme nejprve na vlastní současné čelbě pomocí tlakové vody poshazovali něco volných bloků. Vyčistili jsme průlez z Horního dómku dále a následně se přesunuli níže, až do Přístupové chodby. Tam jsme zbývající čas pro hydrotěžbu vyčleněný věnovali jejímu čistění. Této práce se velice aktivně ujal Vláďa, kubíky mu pod rukama velice svižně mizely. Poté, co jsme splnili svůj naplánovaný úkol, vrátili jsme se ke společnému jeskyňaření zpět na základnu.
Nedělní den už byl plně ve znamení přípav na DOD, které se blížily víc než závratným způsobem. V rámci všech možných i nemožných prací jsem si vybral tu, která se mě týkala nejvíce. Společně s Dančou, Maruškou a Kolbim jsme se věnovali finálnímu úklidu Nové Býčí skály, Rozvodím počínaje a Velkou síní konče. Pobalili a pouklízeli jsme to obrovské množství hadic a kabelů, které v průběhu roku sloužily pro pracoviště jak v "mé" oblasti jihovýchodního zlomu, tak i pro Studnu u Mořského oka. V průběhu této několikahodinové akce jsme i podělali něco na úpravě a opravě osvětlení.
Následující pondělní den byl sice dnem pracovním, ale v podvečerních hodinách jsem se do Josefovského údolí opět vrátil. Společně s Kolbim a Maruškou jsme se věnovali posledním finálním úpravám a doplnění osvětlení. Nainstalovali jsme halogen do Kaňonů, povyměňovali něco světelných zdrojů v nejbližším okolí a vydali se na očistnou koupel. Odebrali jsme se do Kaňonů, do jejich oblastí až pod Přehradou. Z těchto míst jsme vynesli na světlo "denní" do Hlavní chodby hliníkový žebřík, který se v těchto místech nacházel od posledních prací v loňském prosinci. Tento jsme použili k instalaci posledních chybějících světel na Šenkově sifonu.
Úterý bylo dnem státního svátku. Někteří tento den slaví jako svátek jara, my pracující ho slavíme jako svátek práce. Odebrali jsme se proto já, Franci, Kuklič a Maruška do Staré štoly. Věnovali jsme několik hodin své práce tomu, abychom z Horního dómku poshazovali vypreparované kamínky do přístupové chodbičky, něco dalších vypreparovali a udělali celkově smysluplný řád na pracovišti. V závěru akce jsem vylezl na vlastní současnou čelbu k opětovnému umístění hadice pro splachování nadbytečných sedimentů.
Následující dny byly pouze ve znamení pracovní činnosti prováděné za účelem obživy, práce v jeskyni byly omezeny na každodenní dávku klystýru, kterou za mě obstarávali Danča s Raďasem. Tímto monotónním tempem nám uběhly zbývající dny, než opět nastal pátek. Tento den už byl posledním před plánovaným prováděním. Provedl jsem proto ve večerních hodinách spolu s Maruškou a Kukličem poslední kontrolu pracoviště, poshazovali jsme další dávku kamenů a poklidili pracovní materiál z Velké síně.
Sobota už byla dnem D. Tento den byl prvním dnem plánovaného provádění v rámci dnů otevřených dveří. Počasí bylo nádherné, turisté se hrnuli jeden za druhým a my jsme jium věnovali veškerý svůj čas i elán. Podobně tomu bylo i v neděli a nám se podařilo seznámit s tajemstvím jeskyně skoro 800 lačných návštěvníků. Nedělní odpoledne jsme však částečně věnovali i bádání. Odebrali jsme se po odchodu posledních návštěvníků společně s Kukličem a Maruškou do Staré štoly. Díky hydrotěžbovému klystýru, který Danča s Raďasem těmto místům pečlivě celý týden dávali, se nám v půlezu nashomždilo opravdu úctyhodné množství materiálu. Věnovali jsme proto několik hodin práce přesunu tohoto směrem níže, až do přístupové chodbičky. V závěru akce jsme se všichni tři vysoukali až na místo současné čelby, abychom umístili hadici conejvýše do staronového závalu. Při těchto pracech sice došlo k samovolnému neplánovanému sesuvu části závalu, ale naštěstí vše skončilo jen úlekem a několika modřinami. Pro příští práce je však nutno počítat s tím, že ta gravitace možná opravdu existuje 🙂 .
Následující pracovní týden nám umožnil vyjímečně dvě návštěvy milovaného krasu. Na úterý nám naši zákonodárci nadělili další z řady státních svátků. Tento den jsme však vyhradili odpočínku. Návštěvu jeskyně jsme omezili pouze na exkurzi, kdy jsme s Maruškou provedli klasickým exkurzním kolečkem do Májových jeskyní její kolegyni. Středeční večer byl už ale opět ve znamení tradičního bádání. Akce, které jsme vyhradili tento čas byla tentokrát dokumentačně rekognoskační. Spolu s Petrem Kosem, Předsedou a Maruškou jsme se věnovali mapování vstupní chodbičky, která spojuje Předsíň Býčí skály s jeskyní Svozilkou. V závěru akce jsme zalezli i na konec Větrného tunelu, kde jsme rozebírali rúzné teorie o genezi těchto míst. www.jeskynar.cz/speleoklub-brno/clanek/nocni-akce-na-byci-skale
Páteční večer, doba návratu do krasu. Celé údolí už žilo nadcházejícím víkendem, který byl ve znamení Mezinárodního dne parků. Zavrhl jsem proto práci v jeskyni, ktará tam už pár let stojí a nejspíš ještě pár let stát bude. Věnoval jsem proto tento večer kultuře. Spolu s Kosem, Kosátkem a Maruškou jsme se odebrali na nedalekou Starou huť, kde přátelé ze sdružení Archeo připravovali vlastní program pro následující víkend. Chvíli jsme s nimi poklábosili, ochutnali jejich vynikající chléb pečený starými metodami, černohorský tekutý chléb novými metodami vařený a v pozdních nočních hodinách se odebrali zpět na Býčinu k odpočínku.
Úderem sobotního rána nastalo obvyklé kolečko, které při DOD absolvujem. Ranní probuzení, panák na srovnání, první turisté. V tomhle rytmu už to funguje celý den. Panák na srovnání, druzí turisté. A takhle se to točí až do večera. Sice nám tento den částečně propršel, ale účast byla víc než hojná, jeskyni navštívilo skoro 600 senzacechtivých turistů. Podobný výsledek byl i následující neděli. Tento víkend provádění byl zpestřen o expozici historického potápěčského obleku, ve kterém se Emil Buršík roku 1921 poprvé zanořil do Horního jezírka v propasti Macocha a posléze v něm Karel Tunál Divíšek prováděl průzkum podzemního toku punkvy.
Sobotní den jsme si však zpestřili i dalšími aktivitami. Nejprve jsme v odpoledních hodinách exkurzně provedli kolegy ze ZO 6-26 SHKB k Srbskému sifonu. shkb.ic.cz/?p=778 Večerní hodiny jsme věnovali práci na oblíbeném pracovišti, ve Staré štole. Tentokrát naši sestavu já, Kuklič a aruška doplnilo i Kosátko Fanda. Tentokrát jsme se věnovali technickým pracem kolem jednoho asi půltunového mazlíka, který nám bránil v bezpečném postupu při dalších pracech. Pomocí různých hmatů a chmatů sebeobrany jsme ho postupně uložili do míst kde nezavazí, a hlavně nás nijak neohrožuje.
Neděli jsme taktéž zasvětili provádění turistů hladových po poznání. Odpolední zbytek času jsme vyhradili pro další poznání tajů jeskyně. Společně s Maruškou jsme si nabalili lezecké hejblátka a vydali se do Šenkova sifonu. Tam jsme fotografům Vlastovi Káňovi, Martinu Wágnerovi, Kvakovi a Štěpánovi chvíli pomohli s jejich fotodokumentační akcí. Zapózovali jsme jim kolem historického potápěčského obleku, který měl následující pondělí opustit prostory Býčí skály, aby mohl po nezbytné rekonstrukci zazářit ve sbírkách Blanenského muzea. Poté jsme se už vydali svou cestou. Buzgaňg, Hlinité síně a nakonec Sedmá propast. Účelem této naší akce byla návštěva horních pater této. V rámci revize a speleologického zhodnocení totiž hodláme postupně navštívit všechny komíny v celém systému jeskyní BS – Barová. Po ukončení akce ve večerních hodinách jsme se rozjeli do domovských hospůdek k odpočínku.
Následující pracovní týden jsem bohužel jeskyním nemohl věnovat ani kousek času. Celý týden jsem totiž proležel v horečkách a na plazení se Odporňákem či Starou štolou nebyly síly.Do krasu jsem odjel až v pozdně odpoledních hodinách dne čtvrtečního, ale síly jsem měl pouze na teoretickéúvahy, které pravidelně na základně probíhají. V jeskyni pracoval pouze Vlasta s Vojtou, kteří pokračovali v přípravě své vzorové paleontologické expozice v Liščí chodbě v jeskyni Barové. My jsme aspoň stihli na základně naplánovat mnoho velkolepých objevů 🙂
Pobyt v milovaném krasu mě však dokázal dostatečně uzdravit, takže v páteční odpoledne jsem byl už plně použitelý pro jakékoliv radovánky. Pomohl jsem proto při plánované akci a postupně odvedl do Dómu Sváru ve Skalním zámku dvě skupinky exkurzantů.
Sobota už byla předposledním dnem provádění v rámci DOD. Počasí nám opět přálo velice, účast turistů byla víc než hojná, počet zúčastněných se přiblížil číslu 500. Na této, na poslední víkend nezvyklé hojné účasti , měla bezesporu vliv i expozice vyjímečně připravená. Laďa Šebeček pro tento víkend špičkově připravil expozici, která byla věnována obětem Pankácké sekyrárny, ve které zahynulo 1075 našich vlastenců. kteři se nebyli ochotni smířit s nacistickou okupací. Expozice, která byla doplněna plně funkční replikou gilotiny, kteá k těmto zvěrstvům sloužila, byla velice poutavá a věřím, že v návštěvnících zanechala nesmazatelné vzpomínky. I odpoledne tohoto dne jsem si zpestřil další prací a v závěru odpoledne protáhl exkurzi Skalním zámkem a romantickou procházkou k Srbskému sifonu. Zbytek večera a následné noci se však už nesl ve znamení kultury, kdy jsme špičkově oslavili osudové ANO Jirky Spousty a Evky Kahleové. Akce byla špičková, veškeré pochutiny tuhé i kapalné neměly chybu.
Chybu však nemělo ani nedělní ráno. Vstávání sice bylo děsivé, ale poslední den provádění bylo nutnonějak přežít. Počasí bylo opět vynikající a i přes různé bolehlavy jsme jeskyní protáhli skoro 400 zájemců. S příchodem odpoledních hodin se přiblížil okamžik, kdy jeskyni opustí na dlouhý rok poslední turisté a my se vrátíme k našemu bádání. Nasoukal jsem se proto s pocitem uspokojení do overalu a chvíli po poslední výpravě vyrazil taktéž. Vysoukal jsem se do Horního dómku, a mezitím co ve Velké síni probíhal poslední výklad, rozbaloval jsem hadice. Ihned poté, co se Velká síň vylidnila, roztáhl jsem potřebné trasy i po ní a v závěru akce si zkušebně zaplavil 🙂 . S pocitem uspokojení, že vše je připraveno na další dávku bádání a tím i dosažení plánovaných objevů, jsem mohl v podvečerních hodinách opustit Moravský kras k zaslouženému odpočínku.
Něco málo alb z různých akcí :
bidab.rajce.idnes.cz/Dny_otevrenych_dveri_na_Byci_skale_2012/
bidab.rajce.idnes.cz/svatebni_oslava_na_byci_skale/
bidab.rajce.idnes.cz/Stolety_potapecsky_skafandr_na_Byci_skale/
bidab.rajce.idnes.cz/Pankracka_gilotina_v_Byci_skale/
bidab.rajce.idnes.cz/Byci_skala_Ursus_spelaeus/
autor: Hadař
