by 
Dny otevřených dveří jsou sice za námi, jeskyně Dagmar ale stále přitahuje další zvědavce. V pátek dopoledne jsem Dagmarou provedl exkurzanty. Překvapivě jsme tu zastihli 2 poletující netopýry, kteří tu přes léto bývají jen výjimečně. Na dně propasti II byly 2 m vody, jinak bylo v jeskyni celkem sucho. Hosté byli s prohlídkou velice spokojeni. Dále jsem jim doporučil prohlídku do zrekonstruované Balcarky, kam se taky podívali a opět byli nadšeni.
Po jejich odjezdu jsem se šel podívat do propadání V Jedlích. Potůček téměř netekl. Pro případ bouřky jsem převedl tok do 1. ponoru, abychom měli v sobotu ve 2. ponoru sucho. Opět bylo zřetelně vidět, že pokud vody neteče hodně, nenastoupá ve 2. ponoru k přepadu, ale stačí se vsakovat pod levou stěnu.
V sobotu ráno se na základnu začaly trousit posily. Dorazil Staňa, Eternit, Lída, Regina s děckama a jako hosté Kuča s Verčou. Převlékli jsme se a vyrazili do Jedlí. Kuča přivezl svou pro jeskynní podmínky upravenou mikrokameru, pomocí které jsme chtěli zjistit, co se skrývá za úzkým přepadovým oknem na dně 2. ponoru. Nejdřív bylo nutné vyhnat hejna komárů a malé žabky. Pak se Kuča pustil do díla a přitom si pochvaloval pracovní podmínky v sondě – bláto, úzký prostor, spousta komárů a nad hlavou zával. Kameru se podařilo prostrčit za vstupní meandr přepadového okna cca 2 m daleko. Další pokračování má bohužel stejný profil jako začátek přepadového kanálku, mírně se svažuje dále pod svah a jeho dno je tvořeno propraným štěrkem s naplavenýma větvičkama. Tudy cesta nepovede. Asi poslední nadějí zde zůstává místo pod levou stěnou, které stačí při nízkém průtoku pobrat všechnu vodu. Tady ještě zkusíme pár kýblů vytahat.
Mezitím Eternit s Reginou začali kopat sondu v Mlhově závrtu (závrt č. 5 V Jedlích) a my se k nim přidali. Kyprou lesní půdu vystřídala překvapivě už v hloubce 10cm tuhá světle hnědá až žlutá hlína prosta jakýchkoliv kamenů, na kterou byl krátký i rýč a musela se nakopávat krompáčem. V kopání jsme se střídali. V jedné takové pauze jsme si se Staňou šli prohlídnou vedlejší závrt č. 6 s jeskyní č. 567B U Jedlí. Ve stropě prostory mě zaujal poměrně široký komín, kterého jsme si dřív nevšimli. Staňa neváhal a přes 4m hlubokou díru přelezl do komína. Komín záhy končil a navíc nastal problém s návratem. Klíčový stup se po nášlapu odtrhl od skály a jinudy to po kluzké stěně zpátky nešlo. Po několika marných pokusech o návrat z komína Staňovi nezbylo nic jiného, než se smát vlastnímu neštěstí a spustit „záchranou akci". Došel jsem do vedlejšího závrtu pro Eternita a Staňu jsme během chvíle vysvobodili. Poté jsme se vrátili ke kopání v Mlhově závrtu. Dnes jsme se dostali do hloubky 75 cm, příště se bude pokračovat.
Během návštěvy propadání V Jedlích jsem na jednom místě našel zajímavý otvor o rozměrech 10×10cm. Nenápadnou díru jsme se Staňou rozšířili a objevili jsme volný prostor, zatím neprůlezný, který ale viditelně pokračuje dál a stáčí se dolů. Nejspíš to nikam nepovede a bude to jen malá prostora mezi zaklíněnými balvany, pro klidný spánek tam ale ještě příště hrábnem. Po návratu na základnu nás čekala zasloužená odměna – výborná sekaná od Reginy, kterou jsme si nemohli vynachválit. Kuča s Verčou se odjeli koupat do Šošůvky, my jsme se navečer prošli k Němcům. Do noci jsme pak u ohně na základně probírali jeskyňářské poznatky ze severu a jihu krasu.
V neděli nás čekalo ještě krásnější počasí než to sobotní. Někteří odjeli, další si udělali povrchovku směrem na Holštejn, kolem Lidomorny, Holštejnské jeskyně a okolních závrtů a jeskyní, přes Novou Rasovnu a skaliska nad ní pak zpátky. Nakonec jsme se podívali i do Dagmary. Kuča už tu jednou byl, pro Verču to byl první sestup do této jeskyně. Na konci jižní větve jsme se pokusili o zdolání Síně štíhlých mužů. Kučovi se to opět povedlo. Já, ačkoliv mě zespodu tlačili a seshora tahali, jsem se tam ani tentokrát neprotlačil. Ještě teď ten průlez cítím na žebrech. Kuča nám vylíčil krásnou krápníkovou výzdobu a po návratu zpět prohlásil, že asi už nikdy nebude mít potřebu se tam soukat. I tak je možná první, kdo tam byl hned dvakrát. Čas rychle utíkal a já musel stihnou autobus z Baldovce, takže jsme se vrátili na povrch. Uklidili jsme kolem základny, rozloučili se a vyrazili k domovům.
autor: Maty
