by Uplynulý víkend jsme se rozhodli strávit u našich kolegů ze Speleoklubu Nicolaus v Jánské dolině v Nízkých Tatrách. Novajda s Mírou vyrazili jako předvoj již ve čtvrtek večer. Páteční slunný den strávili povrchovou procházkou a sběrem hub. Bohužel v následujících dnech bylo slunce vystřídáno takřka nepřetržitým deštěm. Pošmourné počasí nás provázelo po celý zbytek našeho pobytu. Já jsem díky neodkladným pracovním povinnostem za nimi dorazil až v pátek večer.
V sobotu ráno jsme se v cca 9:00 odebrali se členy místního speleoklubu do 3 km vzdálené jaskyně Zlomísk. Vstup do této lokality se nachází asi 20 m nad úrovní cesty a je tvořen uzamykatelnou skruží. Jedná se o vstup uměle prokopaný. Původní vchod je situován vysoko ve stráni a je znám od nepaměti. V dnešní době je z bezpečnostních důvodů zasypán. V jeskyni se střídají úzké plazivkovité prostory s monumentálními dómy a chodbami. Velký kontrast rovněž vytváří nádherná výzdoba s popadanými balvanitými bloky a sintrovými deskami. Toto je typické pro všechny jeskyně v téhle oblasti. Je to dáno blízkostí oblasti se sopečnou činností. Vždyť dodnes jsou v nedalekém Liptovském Jánu aktivní termální vývěry. Lokalitu jsme si částečně prolezli a členům místní speleoskupiny pomohli na dvou nadějných pracovištích v těžbě.
Současná délka polygonu je po posledních objevech asi 10 800 m. Jedná se o nejdelší jeskyni v celé Jánské dolině. Vylezli jsme asi v 16:00 a naznali, že exkurzí nám bylo málo. Proto jsme po večeři navštívili ještě Velkou Stanišovskou jeskyni. Tato se nachází v bezprostřední blízkosti základny. Vchod je tvořen mohutným portálem, v jehož dně se nachází uzávěra v podobě uzamykatelných kovových dveří. Lokalita, díky své snadné přístupnosti a blízkosti údolí, byla navštěvována již od dávnověku. Z tohoto důvodu v ní byla většina výzdoby poničena a stěny jsou potaženy zasintrovanými sazemi. V zadních částech těchto mohutných chodeb se nachází Jezírkový dóm, což je jediné místo, kde v těchto spodních patrech zůstala výzdoba zachována. Šikmo ukloněné dno je tvořeno kaskádovitě uspořádanými sintrovými jezírky. Celá pravá stěna je vyzdobena nádherným sněhobílým sintropádem. Chodba končí obrovským neprůlezným závalem. Kousek od vstupu se nachází odbočka s krátkým vertikálním stupněm, vystrojeným žebříkem, který vede do horních pater. Tato patra byla objevena v pozdějších dobách, kdy již jeskyně byla zabezpečena. Z toho důvodu zůstala zachována výzdoba. Na konci chodby čeká velké překvapení v podobě dvoupatrového dómu – Klenotnice. Toto místo je opravdu hodno svého jména. Koncentrace speleotém všech možných forem a barev je úchvatná. Celková délka chodeb tohoto systému je něco málo přes 3 km. Na neděli jsme měli naplánovanou povrchovou procházku na hřebeny – Ohniště. Bohužel počasí nám nepřálo a předpověď slibovala silný vítr na vrcholcích. Z tohoto důvodu jsme změnili plán a neděli strávili na základně. Novajda vystrojil na skalce nad Velkou Stanišovskou trenažér a pilovali jsme techniky SRT a nácvik záchrany z lana. V odpoledních hodinách jsme se přidali k poslední výpravě a navštívili Malou Stanišovskou jeskyni. Tato se nachází pár desítek metrů od Velké Stanišovské a do nedávných dob byla volně přístupná. Vzhledem k této okolnosti a délce cca jen asi 800 m byla veškerá výzdoba takřka zničena. Členové SK Nicolaus ji na vlastní náklady turisticky zpřístupnili a zabezpečili. Komerčně v ní provádí tak trochu jinak, bez betonových chodníčků a barevných světýlek. Provedli nezbytné úpravy k eliminaci úrazů a každému návštěvníkovi zapůjčí čelovku. Protože se jedná o jejich vlastní lokalitu, jeskyně byla donedávna volně přístupná, nelze této aktivitě nic vyčítat. Na rozdíl od jiných aktivit u nás v MK Zbytek odpoledne a večer jsme strávili koupelí v termálních pramenech v Liptovském Jánu.
Pondělí jsme zasvětili kultuře a navštívili Múzeum ochrany prírody a jaskyňárstva v Liptovském Mikuláši. Nachází se ve dvou budovách. V první je umístěna prezentace vlastní speleologie, ve druhé jsou vytvořeny expozice fauny a flóry místního regionu. Suterén druhé budovy je věnován expozici minerálů. Po tomto vyčerpávajícím kulturním zážitku se nám opět zastesklo po přírodě a rozhodli jsme se pokořit další lokalitu. Vybrali jsme si Medvědí jeskyni. Jedná se o horní paleopatra jaskyně Zlomísk. Vchod se nachází asi 80 m nad úrovní silnice, na úbočí vápencové skalky. Je tvořen nízkým širokým portálem. Od vstupu pokračuje šikmo ukloněná chodba, ve sklonu cca 45 stupňů, do velkého křižovatkového dómu. Z tohoto pokračuje další šikmo ukloněná chodba vpravo dolů, končící velkým závalem. Další chodba z křižovatky pokračuje směrem vzhůru na další rozcestí, odkud vybíhá mnoho malých plazivek. Tato část jeskyně byla známa od dávnověku. Jeskyně byla pojmenována podle pozůstatků medvěda jeskynního. Jedna z plazivek pokračuje prokopanou chodbou až k uzávěře. Dále byla tato místa objevena až v pozdějších dobách.
Průkop pokračuje vertikálním stupněm až do nových prostor, jež jsou ve znamení mohutných chodeb 15 až 20 m vysokých a několik desítek až stovek metrů dlouhých. Všechny chodby jsou ukončeny závaly. Jeden z nich byl v minulosti prokopán asi 40 m dlouhou plazivkovitou chodbou a bylo dosaženo vyšší etáže. Jako jediná se tato chodba honosí krásnou výzdobou. Bohužel je opět zakončena velkým závalem zvaným Krakatoe. Délka chodeb tohoto paleopatra je cca 3 km. V úterý jsme si pobalili svoje saky paky, uvedli základnu do přijatelného stavu, abychom se nemuseli styět při další návštěvě a vyrazili na západ. Po cestě jsme ještě navštívili Demenovskou dolinu s notoricky známými veřejně přístupnými jeskyněmi. Z celého tohoto systému o délce 35 km jsme navštívili pouze přístupné části a to Ledovou jeskyni a našim moravským rodákem Aloisem Králem v roce 1922 objevenou jeskyni Slobody. po té jsme se spokojeně rozjeli k domovu. Pár foteček jsem umístil na rajče.
autor: dr.skála
