by
Určitě každý z nás má čas
od času nutkání cosi objevit, či potvrdit si určitou teorii nebo domněnky,
které ho hlodají v mysli. Jinak řečeno, dostat se do míst, kde nikdo před
tím nebyl a být jako první. Touha po těchto místech, které se pro naše sny
ukrývají kdesi v podzemí, je obrovská a přitahuje nás neskutečnou silou.
No a pak vznikají hovězí nápady jako tento…
Je tomu pár let zpátky, co jsme
navštívili staré důlní dílo Mönch-Joachim Stollen kdesi v Německu. Zaujala nás předevím zatopená šachta, která začala hlodat naše mozky a nalévala myšlenky o
zatopené cestě. Dle informací místních speleo-klubů, jsme zjistili, že se zde nikdo nepokoušel potápět. A to pro nás byla
ještě větší výzva a touha se tam podívat. Bohužel, na tuto aktivitu tenkrát
nebyl morál a odvaha si dřímala kdesi v trenkách.
A tak mne napadlo vytáhnout ze šuplíku
tento starý projekt a zrealizovat ponor. Hned od začátku bylo jasné, že se bude
jednat o sólo ponor. Jako hlavní potápěč byl zvolen Roman „Mrtvák", který výzvu
přijal s velkým nadšením. Přeci je z nás dvou o mnoho zkušenější a
navíc má půlku mozku.
Bylo zapotřebí dát dohromady
team (část speleos Guáno) na pomoc s nelehkým transportem materiálu. Dále
jsme na akci přizvali jako záložní záchranný team Rescue Royal Rangers. Měli pro nás
k dispozici dva záložní potápěče pro případ nehody. Na samotný ponor byla
zvolena konfigurace Sidemount s vylehčenými zmijovkami 2×7 a jednou stages 10. Mimochodem, co se
týče použití dvojčete v těchto místech jsme zjistili, že by se dalo bez
problémů také použít.
Před průzkumným ponorem jsme
přeci jenom chtěli vědět jak to tam dole vypadá, než se totálně zkalí voda od
potápěče. A tak jsme vykoumali kamerovou sondu. Ta se skládala z halogenu
„Hell 1" (výroba samo-domo patent herr Mrtvák..test -35 m) a malého kompaktního
fotoaparátu, který točil video (bohužel zatím nemáme k dispozici lepší
techniku…) .Při spouštění nás překvapila sonda, kam se až dostala. A to cca. – 11 m. Po vzhlédnutí prvního
videa nastalo zděšení – na pohled různě napadané staré výdřevy připomínající
„mikádo" a zároveň nadšení z velkého
otevírajícího se prostoru, který klesal dál do větší hloubky… Byl jsem
připraven na variantu ukončit akci, ale konečné rozhodnutí bylo na Mrtvákovi.
Ten se pevně rozhodl uskutečnit ponor a začal se strojit. My jsme mezitím spustili vodící lano do šachty, které
s olověným závažím kleslo do cca.-19 m., kde se zastavilo o neznámou překážku.
Jakmile Mrtvák zalezl (co
nejopartněji) do vstupní pasáže, všechen usazený sediment se spustil jako
lavina. A z viditelnosti 2
m se stala viditelnost 0 m v podobě červeného mléka.
Poslední instrukce, domluvení času a Mrtvajzova hlava zmizela v krvavé
lázni. Po chvilce zmizelo i světlo ruční Loly. Ponor trval 14 minut. Jediné co
bylo slyšet, byly bubliny z automatik, které zvonily do masivu stropu a
přecházely na hladinu. Každá minuta byla zatraceně dlouhá a obavy o kamaráda
byly na místě. Až když jsme spatřili vracející se světlo, všem se nám ulevilo.
První co vypadlo z Mrtváka
bylo, že mléko je průhlednější a viditelnost je doslova na p..u (dámy zajisté
prominou…) . Potvrdil, že se pod vstupem cca 2m prostor otevírá a zároveň padá
do hloubky. Celou dobu pracoval převážně po hmatu. Opatrně nahmatával starou
výdřevu a snažil se držet v kontaktu s masivem. V hloubce cca.
-8m narazil na zmiňované „mikádo", které se dalo ze strany obeplouvat. Tři
místa při ponoru měla na velmi krátký čas viditelnost do dvou a půl metru. Převážnou
část ponoru nebylo možné přečíst hodnoty na počítači. Na malém mezipatře po
hmatu náhodou našel jakési kosti. Které tam ponechal. To byla naprostá chyba!
Bohužel, neměl sebou pytlík na vzorky a ruce potřeboval na průzkumný hmat
a cestu zpět. Mimo sprostých slov a pešlů dále z Mrtvákovo úst již nic nevypadlo.
Na další ponor nezbýval morál ani zdravá odvaha a tak se akce ukončila.
Závěr : Zatopené prostory mají
velký potenciál a naskýtají spousty tajemných otazníků. Ponor do těchto míst je vysoce rizikový
díky nulové viditelnosti a nebezpečným překážkám. Na další ponor to bude chtít
nasbírat notnou dávku odvahy a odhodlání. Při ponoru došlo k závadě na
počítači typu Aladin Pro. Poslední hodnoty hloubky byly zaznamenány
v -8,5m. Celková hloubka ponoru se odhadla na -14 m. Každopádně nic
nevzdáváme a nadále se budeme snažit v průzkumu v těchto končinách
pokračovat. Již náš team zámečníků a šikovných kutilů pracuje na zdokonalení
průzkumné sondy, která zde může udělat spousty důležité práce a ukázat ještě
více.
Akce
se zúčastnil :
Ivan „dědek" (náčelník výpravy
a zajištění fotodokumentace)
Roman „Mrtvák" ( Hlavní potápěč
, půl mozek)
Jarda „Muzejník" (zajištění
video dokumentace)
Jára „Šakal", Pepa „Ohnivák",
Nikol (technický team)
Team Rescue Royal Ranges (záložní
záchranný team)
Zdař Bůh
Ivan „dědek"
autor: ivan.KLE.
