by
Již dlouho neproběhl celo-skupinový výlet, ale loni jsme se to rozhodli změnit. Jako vhodná lokalita byla zvolena Budapešť. Díky Romecovým kontaktům se podařilo domluvit jak ubytování, tak pár ochotných Maďarských jeskyňářů, kteří nám dělali průvodce. Tímto bych jim ještě jednou za nás všechny chtěl poděkovat.
Výlet probíhal v září 2015, počasí bylo trochu deštivé, což způsobilo naše první potíže s dopravou k jeskyni Vacska cave. S rozblácenou lesní cestou si neporadil ani pohon 4 x 4 a tak jsme byli nuceni sáhnout do kletrů pro gumáky a opřít se do našeho „blátoborce“.
Odměnou za naše úsilí nám byla jeskyně, která mi svým charakterem připomínala bludiště. Spletité chodby provrtávají kopec jako cestičky v mraveništi. Jeskyně disponovala dostatkem plazivek a vzhledem k tomu, že jsou jeskyně o něco teplejší, než u nás to byla zábava. Zážitek byl ještě na několika místech umocněn pěknou výzdobou a pospávajícími netopýry doslova na „dosah ruky“. Z jeskyně jsme vylezli pěkně zablácení.
Takhle by nás do jeskyně Jozef hegyi cave, kterou jsme měli naplánovanou na další den, nepustili. Po návratu na ubikaci nás tedy čekala důkladná očista. Čistění všeho vybavení nám zpříjemňuje Plzeňská dvanáctka. Olda totiž slaví narozeniny a tak s sebou pro jistotu vzal i bečku a chlaďák. Večer probíhá grilování, kterého se zúčastnil i Maďarský prezident jeskyňářské společnosti. U ohně pak vytahuje kroniku, kde nalistoval zápis starý cca 20 let. Zápis obsahuje poděkování členů Rudické skupiny, kteří se tenkrát také přijeli pokochat jeskyněmi pod Budapeští. Pod poděkováním nachází svůj podpis i Romec, který se výpravy účastnil už tenkrát.
Vchod do Jozef hegyi cave je přímo na zahradě za domem, ve kterém jsme ubytovaní. Jeskyně má opět charakter bludiště. Chodby jsou tvořeny mezerami mezi jakýmisi plotnami. Znovu mě toto prolézání baví, i když po noční oslavě narozenin už o trochu méně. Nejvetší „poklad“ skrývá jeskyně až hluboko pod zemí. Nádherné vyschlé sintrové jezírko o velikosti poloviny tenisového kurtu. Stěny jsou pak pokryty podivnými útvary připomínající růžičky květáku – opravdu velmi pěkné! Téhož dne se ještě vypravujeme do jeskyně Pál-volgyi cave. Tato jeskyně je částečně zpřístupněna veřejnosti. My se však vydáváme do její nepřístupné části, kde na nás mimo jiné čekají krásné „klenotnice“ z kalcitových krystalů a pěkné galerie krapasů. Nejvíce nám učarují záhadné „mističky“ ze sintru, které pokrývají stěnu v jednom místě jeskyně.
Mechanismus vzniku tohoto útvaru je údajně dodnes pro geology záhadou. Návštěva v této jeskyni nám trvala cca 6 hodin. Na ubikaci na nás čeká El prezidentó s kotlem boloňských špaget, které pro nás se ženou uvařili – mňam.
A je tu den odjezdu. Ten jsme si zpříjemnili návštěvou vojenské nemocnice z 2. Sv války, která se nachází v podzemí jednoho z kopců přímo v Budapešti.
autor: Bob
