by
Letos 16. června uplynulo již 140 let od narození krasového badatele a popularizátora krasu, Karla Absolona. Při jarním listování kalendářem a zjištění, že tento termín vychází na pátek, se mi v hlavě začal klubat plán na nějakou vzpomínkovou akci při téhle příležitosti. Časem začal plán nabírat konkrétní obrysy a i přes malou účast se průchod krasem Po stopách Karla Absolona zdárně uskutečnil. V pátek jsme si dali sraz na ústředním hřbitově, kde jsme zapálili svíčku a tím započali naši vzpomínkovou cestu krasem z jihu na sever.
Do večera jsme stihli ještě projít trasu od Kaprálova mlýna přes vývěr Říčky až pod Hádek, odkud jsme se po vydatné večeři odebrali zpět k Pekárně, kde pro dnešek skončila naše pouť.
Sobotní ráno bylo sice zachmuřené, ale nepršelo a to bylo hlavní. Po snídani vyrážíme směr Ochoz, odkud busem popojíždíme až k Jedovnicím, odkud se vydáváme přes Rudické propadání, Rudice a Harbešskou plošinu do Vilémovic, kde se zrovna konají oslavy k 750. výročí první zmínky o obci, kterých se rádi účastníme. Samozřejmě navštěvujeme místní speleomuzeum a sytíme se nejen pokrmy, ale i slavnostní atmosférou. Byť by se zde sedělo ještě dobře a dlouho, zvedáme kotvy a pokračujeme v našem putování. Cestou míjíme Vintoky, Balcarku a v neposlední řadě Císařskou jeskyni, kam právě Absolon uspořádal několik akcí za účelem poodhalení tajemství jejích podzemních vod. Odtud už následoval jen krátký přesun přes propadání U Domínky do lomu, kde jsme potkali Jaryna i s kytarou a tak večer proběhl ve znamení pohody při tónech kytary.
Nedělní ráno vyrážíme na poslední část našeho putování. Přes Starou a Novou Rasovnu přicházíme do Holštejna, odkud po malém zdržení pokračujeme do Sloupu, kam dorážíme kolem poledne. Odtud střídmě najedeni odcházíme přes areál Sloupsko-šošůvských jeskyní do Pustého žlebu, který záhy opouštíme a míříme vzhůru k Ostrovské plošině. Po výstupu z lesa prvně spatříme závrt Dolina – jeden ze tří největších závrtů v Moravském krasu a odtud naše kroky vedou k legendární Městikádi. Zde po překonání ostnatých nástrah v podobě šípků a trnek spatřujeme zarůstající stopy po heroickém pokusu o odhalení mystéria podzemní říčky Punkvy a na ni vázaného jeskynního labyrintu. Tehdy pokus nevyšel. Po vyhoření těžební šachty za dosud nevyjasněných okolností zde bádací úsilí skončilo a už jen zarostlé náspy z vytěžených kamenů podávají svědectví, co se tady tehdy dělo. Na objev předpokládaných prostor si lidé museli počkat přes třicet let.
Od Městikádě putujeme přes Koňský spád na Macochu a po zhodnocení našich časových možností se přesouváme k autobusu. Chvíli po příchodu k zastávce už nasedáme na zpáteční cestu domů a naše první putování za stopami Karla Absolona je u konce.
Pochod popsala i jeho další účastnice na stránkách SHKB.
autor: Maty
