by
V tento čas vládne po
krasu okurková sezóna a dovolené, pracovní výjezdy do zahraničí a další
okolnosti snižující počet dostupných pracovníků pro domácí pracoviště. Přesto
bylo nutné pochlapit se a ukázat našemu předákovi, zaneprázdněnému studijními
povinnostmi, že (sice těžko) dokážeme odvést slušnou práci i bez jeho fyzické
přítomnosti. Zasloužilí členové Pavel s Lídou a Rosťa s Ivou na Boudě
nocovali, mladší pracovní síly dorazily až v sobotu po ránu.
Jedním z úkolů, které se
nepodařilo během nedávného nabitého pracovního týdne dokončit, byla úprava
sondy v Mlhově závrtu. Počasí bylo tak akorát pro práci na povrchu a tak
jsme s naloženými kolečky vyrazili k závrtu. Úkol byl jasný,
přemístit doposud vytěžený materiál tak, aby tvar závrtu zůstal zachován
v původním stavu (připomínka Správy CHKO v udělené výjimce) a zároveň
bylo nutné zabezpečit ústí sondy před sesouváním okolní půdy.
Na pracovišti se jeden z nás
spustil pod zem, zkušeně odhadoval potřebný rozměr dřeva k doplnění
výdřevy, zasouval je na místo a zbývající pracanti kromě kibicování zahazovali
díry vzniklé sesunutím boků. Vše šlo dobře, ale u třetí strany se ozvalo podezřelé
šplouchání vody. Zjistili jsme, že ve spodní části sondy se půlkuláč pootočil,
přestal plnit svou funkci a hlína končila ve vodě na dně. Po opravení této
drobné závady se podařilo bez potíží doplnit materiál za výdřevu až
k úrovni terénu. Tentokrát jsme se tedy nedostali ani o centimetr
hlouběji, spíše trochu materiálu na dně přibylo, ale už nehrozí samovolné
sesouvání. Značná část hromady nepatřičně trčící v závrtu změnila
stanoviště a nad sondou bude bezpečnější manipulace při příští akci.
Při pohledu na jezero
v sondě jsme chvíli laškovali s myšlenkou na hydrotěžbu, protože
v současné době máme jednoho člena na stáži v Býčí skále. Ovšem jenom
laškovali, jezero bylo spíše hlubší loužička, i když Pavlovi chybělo jen pár
centimetrů k přelití do holinek. Množství protékající vody
v nedalekém Jedelském potoce nám po většinu roku tuto luxusní možnost
odkrývání dalších prostor nedovolí. Svůj díl práce odvedl nejmladší hostující
Dominik, který zajišťoval rychlou dodávku potřebného nářadí (na jehož potřebu
jsme předem nepomysleli) ze základny.
Jak je již naší tradicí, odměnou za práci byla prohlídka přístupných prostor
v Dagmaře, prošli jsme celou západní větev a jižní až po propasti, které
jsme nabídli jako pokračování na příště. Poděkování patří jak kmenovým
pracovníkům skupiny, tak i Patrikovi a Dominikovi, kteří ukázali, že mají
k dobrovolné práci pozitivní vztah.
autor: lblazek
