by
S přibývajícímy dny letošního roku nám přibývá i akcí, které jsme v touze po poznání podzemí Moravského krasu uskutečnili. Na délku Amatérky nám stále kousek chybí a navíc objevy dělají i kolegové z jiných skupin. I z těchto důvodů se musíme usilovně snažit, aby nás náhodou někdo v honbě za prvenstvím nepředběhl :-).
Bádání třetího letošního týdne jsme započali v duchu dlouhodobého zvyku ve středu. Do jeskyně jsem se odebral v podvečerních hodinách s Předsedou skupiny ZO 6-01 Jirkem Svozilem. Charakter prací nevyžadoval přítomnost více lidí, takže jsme obsadili hned dvě rozjeté pracoviště. Já jsem se opět věnoval oblasti JV zlomu. Vylezl jsem do nejvyšších partií Odporného komínu. V přístupové části nedávno objeveného komínku se po předešlé hydrotěžbě o sebe vzájemně zablokovaly dva kameny,každý o váze asi třicet kilogramů. Sice se nejednalo o žádné mameluky, ale jejich poloha přímo nad hlavou ve velice úzkém prostoru neumožnovala jejich bezpečné odstranění. Věnoval jsem proto tuto akci rozšíření přístupové části a rozdělení těchto kamenů na menší. Ve společnosti vrtačky, pyropatronek a dlouhé tyče na jejich odpalování jsem strávil několik příjemných hodin v úžinách Odporného komínu. V závěru akce jsem do těchto inkriminovaných míst chvíli pustil tlakovou vodu s nadějí, že tím dojde ke kýženému splachu materiálu do bezpečnějších míst.
Jirka trávil tento čas prací v Kaňonech. Pokračoval v prolongaci systému chodbiček, které jsme taktéž objevili relativně nedávno a prováděl přípravné práce na zabetonování další skruže pro chystané tlakování. Systém těchto chodbiček směřuje do míst za Kótou 314, kde se nachází zdrojnice kulmského materiálu, jehož původ v těchto místech nám doposud není znám. Proto je toto pracoviště velice zajímavé a nadějné pro plánované budoucí objevy :-).
Páteční večer už byl opět počátkem bádání víkendového. Tentokrát jsem vyrazil na pracoviště v Odporňáku s Dejvem. Již po několikáté za poslední dobu jsme se vysoukali do nejvyšších míst této lokality. Bohužel tlaková voda neudělala ve středu dostatek práce, tak jsme opět pokračovali v dalším rozšiřování kritického místa. Akci jsme ukončili, abychom neporušili tradici, krátkým splachem sedimentů. Společnost v lokalitě nám dělal Jirka Kukla, který o pár desítek metrů níže pokračoval ve své velice záslužné práci, a to uvádění prostor mezi Kaňony a Velkou síní do architektonicky vzorové podoby.
Práce tento večer probíhaly i ve Svozilce. Předsedou vedená akce, které se navíc zůčastnili Kolbi a Šárka měla za cíl připravit Větrný tunel na další dávku tlakování a spláchnout přebytečný sediment do aktivního toku Jedovnického potoka. Zbytek noci jsme strávili společně na základně. Tam jsme se statečně věnovali až do rozednění likvidaci nedopitých lahví alkoholu.
V sobotní poledne, kdy jsme se hromadně, po vzoru lidového pořekadla " Ranní ptáče dál doskáče " začali probouzet nastalo další kolečko bádacích prací. S Dejvem jsme se již po několikáté tento týden vydrápali do už notoricky známých partií Odporňáku. Předešlá akce už přesunula vápencové bloky do dostatečně bezpečných míst, aby se daly bezpečně odstranit.Toto jsem učinil a vysoukal se až na vlastní čelbu. S velkým překvapením jsem zjistil, že současná výška stropu se posunula o krásné čtyči metry výše k HMŠ. Pln eufórie jsem začal shazovat volné kameny a hroudy bláta směrem dolů, kde je Dejv Statečně odebíral. Bohužel však došlo k drobnému pochybení, kdy jsem nechtěným pohybem shodil asi půl kubíku materiálu, který mě neprodyšně uzavřel cestu ven. Zával se nedal sezhora rozebrat, takže jsem se ocitnul před velkým dilema. Jedna z možností byla shazovat materiál dál a postupně se dostávat víc a víc vzhůru. Tuto variantu jsem nakonec zavrhnul, protože na povrch mi zbývalo ještě asi osmdesát metrů a objevitelský vstup do HMŠ jsem z bezpečnostních důvodů uzavřel :-). Dejv se proto vydal na základnu pro Jirky Kukly, aby mě společnými silami vyhrabali. Využil jsem následující hodiny k tomu, abych si sedimentární vložku na čelbě důkladně prohlédl a pečlivě si rozvážil další postup. Sice jsem byl chvílemi rušen dalšími odpadávajícími kameny a hroudami bláta, před kterými jsem byl nucen uskakovat, ale začínám zvažovat, že tuto metodu zavedu do pravidelných akcí. Doposud jsem v obdobných situacích proudnici uvazoval narychlo a dobrovolně se v takových místech nezdržoval delší dobu :-). Poté, co mě byla cesta uvolněna, nechal jsem si pomocí dlouhé tyče podat proudnici, kterou jsem upevnil do vytipovaného a připraveného místa. Pak jsem se už konečně proplazil tím obrovským množstvím bláta a slanil do bezpečí Velké síně. Kolegy jsem přesvědčilo tom, že opravdu nejsu mimozemšťan a ta koule, kterou připomínám je opravdu sediment. V tuto chvíli se k nám dostala informace, že máme dvě hodiny možnost kalit potok. Okamžitě jsme toho využili a střídavě pouštěli tlakovou vodu do Odporného komínu a HMŠ.
Ve stejný čas, kdy já jsem se flákal za závalem, probíhaly i další separátní akce na jiných pracovištích. Kolbi, Raďas a mladší Bída se vydali do jeskyně Barové. Odtud vytáhli na denní světlo momentálně tam nevyužitelné čerpadlo KDF. Toto si však denního světla moc neužilo. Chvíli poté, co si pobylo na louce před Býčinou, bylo opět odtaženo do prostředí věčné tmy a bláta. Již delší dobu jsme zvažovali obnovení prací ve vyplavené studni v hlavní chodbě, naproti Mořskému oku. V čase, kdy přírodapracovala v Odporňáku a HMŠ za nás, jsme pomohli této skupině s instalací KDFka do studny a jeho zprovozněním. Poté, co se podařilo vodu vyčerpat, věnovali se Kolbi, Dejv a Jirka Kukla dr. Skála rozplavování sedimentů, které se na dně studny stihly usadit. Já jsem večer strávil exkurzí. Tentokrát jsem do Odporňáku vzal Aleš Pekárka a Luboše Minaříka, abych je seznámil s postupem prací, stavem lokalita a předpokládanými souvislostmi. Holt výroční schůze se blíží a předsednictvo si člověk naklonit musí :-).
Neděle, poslední den bádacího víkendu byla opět věnována těmto dvoum pracovištím.Do Odporňáku jsem se vydal s Vláďou ( ZO 6-08 ), kterému se už nedělní akce s námi taktéž stávají tradicí. Opět jsem se vydal, tentokrát už dobrovolně, do nejvyšších míst. Prostory byly zpředešlého večera krásně vypláchnuty na litý masív. Proto jsem si to tam mohl důkladně prohlédnout, tentokrát bez rizika, že mě něco spadne na hlavu, případně zavalí. Výška komínku od nástupu v současné době dosahuje asi 15 metrů, čímž jsme se dostali cca 47 metrů nad aktivní tok Jedovnického potoka a do předpokládaných míst vyústění v HMŠ zbývá 7 metrů. Profil komínu se v těchto místech začíná rapidně zvětšovat, průřez je cca 3 x 1,5 metrů. Skladba sedimentů je převážně komínové hlíny, vápencové bloky, piskovcové slepence a malé procento kalcitových brekcií. Ze zatím nevysvětlitelných důvodů je v těchto místech Odporného komínu úplná absence Rohovců a Rudických geod. Po rozboru sedimentu z těchto nejvyšších míst jsem nenašel ani stopu po kulmu, který jsem v tomto komínku zastihl v 340 mnm. Při některé z dalších akcí se proto zaměřím na odbočující, zasedimentovanou puklinu, ktará se v této výši nachází. Poshazoval jsem něco volných kamenů, které Vláďa statečně odklidil. Závěrem jsem posunul proudnici blíže k čelbě a slanili jsme se zpět do hlavní chodby. Poté jsme navštívili Hlinité síně a jim přilehlou chodbu Adamovských jeskyňářů ke kontrole stavu a situace.
Ve studni naproti Mořskému oku mezitim Dejv, Kolbi, Jirka Kukla, Raďas a Šárka pokračovali v prolongačních pracech. Z horizontální chodbičky, která ze dna této studny pokračuje rovnoběžně s hlavní chodbou Rozvodí směrem na Klapku vyklidili několik kyblíků volných kamenů a pomocí pyopatonek odstranili břity polosifonků zavazejících pohodlnému průlezu.
Po sbalení si svých drobností jsme na základně zanechali Kvaka, který se bude následující dny věnovat České televizi při jejich natáčení zimních sekvencí pohádky Sněžný drak a rozjeli se k odpočínku před dalším bádáním do svých domovských hospůdek.
autor: lblazek
