by
S příchodem takřka jarního počasí se v nás uvolňují různé zábrany. Lidé, kteří nám chtějí jen znepříjemňovat život nám začínají být lhostejní. Padá na nás jarní únava a volný čas věnujem odpočínku. Pouštíme si ze zaprášených videokazet hodnotné přírodopisné dokumenty typu Včelka Mája či Včelí medvídci. Odpočíváme a těšíme se na chvíle až z nás jarní letargie opadne.
Poznávání krás tajemné podzemní říše se proto uplynulý speleotýden neslo v tomto duchu. Díky sestavě Double Zuzka jsme přenesli naše pravidelné speleosedánky do jiných částí a restaurací Moravské metropole. Dno těchto nově objevených prostor, které zajisté přihlásíme na příštím Speleofóru na objev roku, se nachází několik decimetrů pod úrovní běžného turisticky zpřístupněného chodníku. Proto se v těchto místech cítíme velice spokojeně. Pivo několika druhů, kuchyně výborná. Rekognoskační týden jsme proto započali hned v pondělí. Posezení s přateli, velice příjemná atmosféra. Další dny jen pracovní povinnosti.
Do další významné části Jihomoravského kraje, tentokrát střední části Moravského krasu, jsem se tentokrát dostal až v páteční podvečer. Základna takřka prázdná, jarní únava padla asi na všechny. Do jeskyně jsem se odebral až po dlouhém sebepřemlouvání se v pozdních nočních hodinách. Vysoukal jsemse do nejvyšších míst svého hlavního a nejoblíbenějšího pracoviště, Odporného komínu. Zkontroloval jsem situaci, popřemisťoval něco mazlíků a vrátil se zpět do minispolečnosti na základně.
Sobotní ráno už bylo trochu veselejší. Sice základna stále smrděla prázdnotou, mnoho zúčastněných se hned po ránu rozprchla do jiných částí krasu, ale já jsem měl program už připravený. Už na devátou hodinu ranní jsem měl objednánu dívčí návštěvu. Marušce Hastrmánkovi se exkurze spojená s plavbou Kaňony před čtrnácti dny tak zalíbila, že projevila zájem se zmáchat opakovaně. Tentokrát dojela i s kamarádkou Jitkou, která ještě krásy podzemí nepoznala. Navštívili jsme jeskyni Svozilku, kde jsem zkontroloval stav Větrného tunelu po poslední akci, která proběhla předešlý víkend. Jelikož nám zbývalo do plánované následné akce ještě dost času, zalezli jsme i do někteých odboček v Býčině.
V popoledním čase už dorazila plánovaná skupinka pomocníků na rekultivaci Nové BS po mém loňském řádění ve Staré štole. Těchto se ujal Štěpán a věnovali se odstraňování posledních zbytků nepatřičných sedimentů, redeponovaných loňskou činností do Velké síně. Já s děvčaty jsme v rychlosti poobědvali a vydali se do jeskyně také. To už nás doplnil i Dagmarácký " stážista " Vláďa. Toho ze severu krasu přivezli Dejv s Raďasem, kteří byli vypomoci právě na Dagmaře na jejich nadějném pracovišti Pod Kaplí. Přibrali jsme pracantky a pracanty a společně se vydali na odměnovou exkurzi k Srbskému sifonu. Exkurze to byla hezká, jen díky užnízkým vodním stavům si hosté neužili v ÚPBK to, co by zasluhovali. Jelikož bylišikovní jak při práci, tak i při exkurzi, dali jsme si na závěr ještě klasické kolečko Buzgaňk – Hlinité – Májovky a pro vyprání overalů Kaňony ven.
Hosté se postupně rozprchli do svých domovů, já jsem se v nočních hodinách vydal do jeskyně opět. Vysoukal jsem se opět do nejvyšších částí svého milovaného komínu. Poznání však bylo nemilé. Množství uvolněných mazlíků už dosahuje takového množství , že není reálně bezpečné postupovat v další prolongaci. Z volných prostor po cestě na vlastní čelbu se už staly díky odloženým balvanům plazivky, ve kterých není místo na půllitr. Při nejbližší možné příležitosti budu muset ukecat nějaké kamarády a kamáradky a něco kubíků společnými silami poshazovat do volnějších prostor.
V těchto večerňonočních hodinách v jeskyni paralelně pracovala i druhá skupinka blátotlačků posedlých vidinou objevu cesty do pekel. Dejv v doprovodu Předsedy se věnovali detajlnímu průzkumu nadějné chodbičky s neznámým přísunem říčního materiálu v oblasti Rozvodí. Dospěli k poznatku, že jsme se doposud pohybovali ve stropních úrovních této chodby a potenciál je mnohem větší, než jsme doposud předpokládali.
Nedělní den den jsme opět zahájili exkurzí. Maruška Hastrmánek se nadchnula pro to naše blatíčko a opět se v ranních hodinách na základně objevila. Jelikož se má želízko kout, dokud je žhavé, odešel jsem s ní a Vláďou do jeskyně Barové. Prošli jsme si skoro všechny části včetně Jezerního dómu. Po návratu na základnu mě už očekávala studentka entomoložka Gabča, kterou pravidelně doprovázím při jejím výzkumu do zadních částí jeskyně. Vyrazili jsme proto společně opět do tajemných a temných hlubin. Mezitím, co si Gabča s přítelem Aldem dělala poslední odběry a likvidovala pasti (termín dokončení její práce se blíží mílovými kroky ), navštívili jsme exkurzně další odbočky jeskyně. Vláďu a Marušku jsem s těmito místy seznámil, sám jsem si udělal nová pozorování, které jsem potřeboval k ucelení si pohledu v souvislosti s novými poznatky a postupy v oblasti.
Po návratu na základnu v počínajících večerních hodinách jsme se pobalili a odjeli k tradičnímu odpočínku do svých domovských hospůdek. Sice tento víkend nepřinesl k poznání tajemného podzemí žádný přímo hmatatelný pokrok, ale snad napomohl k tomu, že nám po dlouhodlouhé době přibude někdo, kdo tomuto poznání významně napomůže .
autor: lblazek
