Muzeum ve Vilémovicích se muselo stěhovat

    Rovnost Brno    6.8.2004

Speleologická skupina
Myotis má svou základ­nu ve Vilémovicfch .
Tam také vznikl nápad vybudovat amatér­ské speleologické muzeum, je­hož
expozici si prohlédla už řa­da zájemců. Letos však prochází velkými změnami. O
tom jsme si povídali s Janem Flekem, ve­doucím skupiny Myotis .

Proč se speleologické
mu­zeum přestěhovalo?

Bylo to snad dílem schválnosti nebo
zlé náhody, ale skutečnosti je, že sotva týden po dokončení nových výstavních
expozic jsme dostali výpověď ze stávajících prostor. I když to nebyly míst­nosti
právě ideální, docela jsme se tam zabydleli. Snad to bylo tím, že k
jeskyňářství (opusťme slovo speleologie a buďme čes­kými
jeskyňáři) tak nějak patří tvrdé podmínky. Kdo se chce věnovat klasickému
jeskyňář­ství , musí být tvrdý, zvyklý na nepohodu. Jen si
zkuste před­stavit, že strávíte víkend v pod­zemí kopáním kamení a bláta, v
mokru, zimě a ve tmě. Párkrát vás to bude bavit, ale jen pro ně­koho se
jeskyňařina stane životním stylem a málokdo u ní vydrží
celoživotně.

Vraťme se ale ke
speleomu­zeu , které i v nevyhovujících podmínkách v
minulých le­tech slavilo úspěch.
Naši expozici oceňovala jesky­ňářská
i turistická veřejnost. By­lo to zejména tím, že vznikla v ryze amatérských
podmínkách a představila jeskyňáře z lidského pohledu. Vždyť otlučená přilba a
karbidka ušpiněná jeskynní hlínou více vypovídá o naši čin­nosti v podzemí než
nablýskané exponáty.

Otcem myšlenky a tvůrcem expozice
byl Zdenek Hasmanda ( Piňda ),
který tak vehementně muzeum prosazoval, že posléze doslova přinutil ostatní
členy skupiny Myotis ke spolupráci. Řekl bych, že tam
nechal část svého života i srdce. Bohužel, zřejmě právě proto už nenašel v sobě
sílu začít znovu.

Co se stalo, když jste
dosta­li výpověď z původních pro­stor?
V kritické situaci, kdy jsme mu­seli
místnosti vyklidit, nabídl pomoc Obecní úřad ve Vilémo­vicích .
Jeho zájem, spolupráce a pomoc naši organizaci byly skutečně nebývalé. Získali
jsme do pronájmu půdní prostory „radnice“, a tím vlastně byla expozice
zachráněna. Nastalo stěhování a především budování, a tak bude mít expozice v
budoucnosti do­slova exkluzivní prostory.

Jaká je situace dnes?
Naše speleomuzeum je provo­zuschopné, přestože není zdaleka hotové. Je otevřeno zatím jen
příležitostně. Mně osobně tam ale pořád něco chybí, asi ten osobitý dech
jeskyňářství . To náhodný návštěvník asi nepozná, ale jesky­ňář
ano. Snad jsme postupovali při budování expozice příliš rychle a neosobně, snad
chybí původní atmosféra podmáče­ných a otlučených stěn…
Přes zimu nás čeká další kus práce a
věříme, že na začátku příští sezóny muzeum slavnost­ně otevřeme. Potom pozveme
všechny zájemce o jeskyně a je­jich historii, aby se pokusili na­sát
neopakovatelnou atmosféru výzkumu podzemí, kterou se nám jistě podaří vytvořit.

Marta Antonínová    Vilémovice

autor: Robert