by
Lezli jsme komíny v nějaké jeskyni. Při sestupu z 16m vysokého
stupně došlo málem ke kuriózní nehodě, kdy můj kolega se dostal do vyloženě
prekérní situace. Stupeň měl dolů jedinou přepínku 2m pod vrcholem, mezi nástupem
a ní byl uzel motýlek, který však nehodu neovlivnil. Při oblékání výstroje si
kolega opomněl zašroubovat delta karabinu v sedáku. Při slanění založil
slaňovadlo pod uzel a dojel k přepínce. Zacvakl se do ní a založil
slaňovadlo pod karabinu přepínky. Pak se nazvedl, aby vypnul jistící osobní smyčku, sedl do
slanění a dočkal se velmi nemilého překvapení. Aniž to tušil, z otevřeného zámku
delty mu přitom vyklouzla nejen celá jistící smyčka, ale i jedno oko sedáku a během různých dalších manévrů i Croll. Takže se po dosednutí nejprve hodně leknul.
Situace sice nebyla vyloženě
kritickou, ale potenciálně velmi nebezpečnou, protože v závěru záchranného
manévru jsme zjistili, že měl i nedovřenou bočnici na slaňovacím Stop Peczlu.
První co kolega v rámci sebezáchrany udělal bylo, že dal zpět do lana
Žímara, který zůstal naštěstí viset v bočním oku sedáku na té správné
straně, druhé oko měl za zády. Nato si vyžádal moji pomoc a tak 10 minut se
držel převážně rukama, protože v úleku si zapomněl stoupnout aspoň do
stupadla. Už jsem byl dole odstrojený, takže jsem se bleskově znovu nastrojil a
vylez nahoru.
Situaci jsem viděl asi takto.
Vylezl jsem po laně, které už procházelo jeho slaňovadlem a které bylo mojí
vahou zatíženo v nepřirozené poloze. Dál byla jen karabina slaňovadla,
otevřená delta, kterou měl v úrovni brady a jedno oko sedáku, jinak nic. Kolega chtěl hlavně podat druhé
oko sedáku, které mu sklouzlo až na záda a na které si v této situaci
nedosáhl a zašroubovat deltu. To šroubování se mi zdálo prvořadé, takže jsem mu
poradil stoupnout si do pedálu a odlehčit deltu. Takto se nám ji podařilo
zašroubovat aspoň na jeden závit, byla
už asi vahou zkřivená a oko sedáku jsem mu podal a zacvaknul další karabinou do
karabiny slaňovadla, zatížený sedák bych přímo do delty už nenacpal, hrálo se
docela na čas.
Nakonec jsme zjistil, že ještě
visel na jedné bočnici, čehož jsme si při těchto manévrech vůbec nevšimli. Pak kolega
přestoupil klasicky do slanění a sjel dolů. Ruce tak vysílené, že jsem musel
poslední půlmetr domáčknout páku já.
Není co dodat. Malé stupně jsou
zrádné proto, že je můžeme podceňovat. Stát se to někde v hlubší propasti,
mohlo to skončit fatálně, zejména proto, že se otevřená delta karabina může
projevit až po chvíli a pokud rovnou lano neopustíme, vyplatí se zachovat
chladnou hlavu, zajistit se, případně mít po ruce nějakou pomocnou smyčku,
karabinu a zejména jistící ocas si neustále cvakat do sedáku.
autor: francimus
