by
Historie Moravského krasu je hodně dlouhá. Vápence naší čočky se začaly tvořit před asi 370ti miálióny let. Tento náš kras si prošel mnoho dob ledových i poledových. Mnoho záplav, v různých geologických obdobích se v zemské desce zanořoval i vynořoval. V pozdějších dobách, kdy začal být hydrologicky ovlivňován se v něm zčaly tvořit jeskyně. Mnohem a mnohem později se začali tvořit jeskyňáři, kteří tato podzemní kouzla objevují. V době, kdy se začali první badatelé věnovat poznání, už na světě existovaly různé lidské vlastnosti. Závist i nenávist, zloba i láska. V některých z nás zbyla i ta láska k přírodním krásám a touha po poznání.
I proto jsme uplynulé čtyři týdny věnovali každou volnou chvíli tomuto poznání. V uplynulém týdnu se díky Francimu podařilo zaměřit nové postupy, čímž jsme si mohli upřesnit názor na tato místa. Očekávání dalších postupů bylo velké, perspektivy ještě větší. Pracovní zaneprázdněnost mě však umožnila zahájit další bádací týden až pátečním podvečerem. Jeskyňaření však tento večer probíhlo pouze v teoretické rovině, kdy jsme na základně s Předsedem probírali technické detaily dalších postupů a zabezpečení lokality. Než došlo k vlastní návštěvě jeskyně, čekal mě odchod na kutě, ráno mě čekala cesta za obživou. Přesto však jv. zlom nezel prázdnotou.Na čelbu v Odporňáku se vydali Kuklič s Jirkem Skaličkou, aby pokračovali v hornických pracech na čelbě nejvyšších míst Odporňáku.
Sobotním odpolednem, kdy se mi podařilo utrhnout z pracovního procesu a vrátit se do milovaného krasu jsme pokračovali v dohánění Ámošky v silnější sestavě. Do Odporňáku jsme se vyšplhali naše obvyklá trojka ryb já, Kuklič a Maruška, doplnil nás Jirka Skalička. Opět jsme pomocí různých kopátek poshazovali něco sedimentů do HMŠ a o kousek se tím přiblížili spojení s Tykadlem, které už bylo kousek před námi.
Nedělní akcí jsme zakončili daší z krasotýdnů. Na pracoviště jsme se vydali v silně komorní sestavě já s Kukličem. Horké odpoledne jsme strávili v chládku Odporného komínu, díky čemuž se nám podařilo opět o kouseknapomocispojení a něco kamínků a blatíčka posunout do HMŠ.
Tak jak nám uběhl víkend, s podobnou rychlostí pondělní večerní bouře zaplavily přívaly deště Moravský kras. Vyrazil jsem proto v úterní odpoledne do Josefovského údolí. Vlna bláta, která se díky předešlé bouřce valila od Rudického propadání jeskyní mi umožnila trošku napomoci snížení dna HMŠ, proto jsem oželel probíhající koncert v předsíni a věnoval se raději této práci.
Čtvrtek byl dalším dnem, kdy mě pracovní záležitosti dovolily v odpoledních hodinách opustit Moravskou metropoli a navštívit Josefovské údolí. Tento den jsem se věnoval pracem, které jsem měl původně naplánované na úterý. Práce v horních částech Odporňáku a mnoho nadějných míst v HMŠ vyžaduje velký počet blátotlačků, proto se snažím využít každé volné chvíle k zajištění pohodlnějšího a bezpečnějšího přístupuna prcoviště. Proto jsem věnoval tuto akci společnosti patronek a chvíli jsem se věnoval rozšiřování vertikálního průlezu z prvního horizontu.
Páteční podvečer byl tradičně zahájením odpočínkově-pracovního víkendu. Při této večerní akci jsem navštívil prostory Odporňáku a HMŠ s Kučem. Tento byl v těchto místech poprvé, takže jsem ho částí systému provedl, seznámil ho se situací a nadějnými místy. V rámci této akce jsme provedli i transport dalšího potřebného materiálu a ůzné úpravy na technice na pracovišti používané.
Sobotní i nedělní den byl věnován kopacím pracem na vlastní čelbě. Podařilo se nám za tyto dva dny přemístit opět něco kubíků z vlastní čelby do HMŠ. V neděli nás doplnil Luboš Minářík, který se seznámil se situací a provedl něco fotodokumentace z pracoviště.
Náslesující krasotýden jsem zahájil již v úterý. Společně s Maruškou jsme se vysoukali na naši oblíbenou a nadějnou čelbu, kde jsme pokračovali vstříc Tykadlu, vstříc HMŠ, vstříc pokoření Ámošky. V tomto nám velice výrazně napomáhali Předseda s Vaškem a Pavlem, kteří pokračovali v chodbičce za Mořským okem vstříc studni, ale společně s námi maximálně napomáhali dosažení prvenství.
Další dny uběhly rychleji než voda v Jedovničáku, a my jsme se v pátek opět sešli v údolí duchů. Večerní pracovní akce, která probíhala v nezměněné sestavě naší trojice nepřinesla nic nového, jen kopání a kopání.
Sobotní pracovně-bádací den byl zahájen exkurzí. Helena Kvasničková nám přivedla skupinku průvodkyň a průvodců z Chýnovské jeskyně. Těmto zaměstnancům Správy jeskyní a současně kolegům jeskyňářům z ČSS bylo nutno ukázat, že nejen v jižních čechách jsou jeskyně. z těchto důvodů, a i proto, že jv. zlom nás svým potenciálem láká čím dál víc, vyrazili jsme do jeskyně již v předpoledním čase. Kuklič se vydal jako předsazená hlídka provádět přípravné práce do Odporňáku, já s Maruškou a exkurzanty na oblíbené kolečko. Kolegové byli velice šikovní, trasu jsme proto obohatili i o Ďáblův dóm a podplavávání Břitu. Tvářili se spokojeně, takže nás snad nepomluví a při naši případné návštěvě Chýnovské jeskyně neutopí 🙂 .
Poté, co jsme se s exkurzanty vrátili do rozpáleného Josefovského údolí, rozloučili jsme s nimi a vrátili se do útulného chládku ponuré sluje. Kuklič mezitím stihl znovunatáhnout elektriku až na vlastní čelbu a tamtéž dotransportovat i Kango. My jsme po cestě vzhůru pospojovali jednotlivé koncovky a ihned poté, co jsme se sešli v nejvyšších místech oné Brežněvovy výspy, započal další z útoků na prvenství Amatérky. Průvanem vysušený sediment se odlupoval po velkých kusech, transport materiálu na zakládku v HMŠ probíhal díky vzájemné poloze těchto dvou prostor takřka samovolně. Všichni tři jsme se vzájemně střídali v pracovních pozicích, díky čemuž se nám podařilo přesunout několik kubíků sedimentů do HMŠ. Práce tak nádherně odsýpala od ruky, že jsme se z těchto nejvyšších zatím známých míst vraceli až v pozdních večerních hodinách.
Nedělní den byl opět věnován tomuto nadějnému pracovišti. Naši trojici protentokrát doplnil Luboš Minařík a přátelé Míra s Markem, kteří v minlosti při předešlých prolongačních pokusechna Staré štole intenzivně pracovali. Společně jsme se vysoukali na vrchol Odporňáku, kde jsme se rozdělili. Kuklič s Maruškou a Markem zůstali na čelbě, kde pomocí těžké Kangové techniky pokračovali v postupových pracech. Já, Luboš a Míra jsme pokračovali dále až do HMŠ. Jelikož oba byli v těchto prostorách poprvé, nejprve jsme si celý prostor prošli a já je seznámil s nadějnými místy a svými plány pro buoucí prolongační práce. Poté Luboš udělal ještě několik fotografií současného, od konce loňského roku výrazně změněného stavu.
Po skončení těchto prací se naše cesty taktéž rozdělily. Luboš s Mírem se vydali za svým dalším programem, já do levého Tykadla Šnekovy hlavy. Tato návštěva byla první od loňského Prosince, kdy jsem objevitelský vstup do HMŠ uměle zavalil. Proudnice tehdy udělala své. V přístupové chodbě Tykadla se povaloval asi kubík uvolněných balvanů, které však byly krásně proprány. Tyto jsem nejprve všechny poshazoval do prostor HMŠ, abych se dostal dále. Na konci chodby vznikl v závalu malý dómek, jehož pravá stěna je tvořena závalem kamenů, písků a jílu stejného charakteru jak na současné čelbě Odporňáku. Toto je však plně dle předpokladu, podle mapy se nacházíme ve stejné prostoře, ve stejné výšce a horizontálně vzdáleni metr. Levá strana tohoto dómku je tvořena litým masívem a odtrh sedimentů je vo volném průlezném profilu sále asi tři metry. Tímto směrem jsem z důvodů akutního nebezpeči sesuvu v průzkumu nepokračoval. Prioritně jsem se soustředil na levou stranu dómku a jeho sedimentární vložku. Proklepáním této stěny jsem se spojil s Kukličem a Maruškou na druhé straně. Vzájemná souvislost se tím definitivně potvrdila a začali jsme se vzájemně proti sobě věnovat propojení. Když už mezi námi zbývalo pár desítek centimetrů, odebral jsem se z bezpečnostních důvodů za nimi. Po chvíli společného pokračování se nám podařilo tyto dvě prostory propojit a tím i splnit naplánované práce pro tento víkend.
Svou práci si splnila i Danča, která tento den pokračovala ve svých zvelebovacích pracech Velké síně a Kufru. Celou dobu, co my jsme se v Odporňáku potýkali se závalem, potýkala se ona s kameny, které jsme ji natransportovali z vertikálních úseků Odporňáku. Podařilo se ji celou dávku z posledních několika akcí odvozit do Kufru a tam z nich vytvořit v místech laguny zapáchající stojaté vody krásnou stezku.
Následoval už jen přesun na základnu k vyprání overalů, pobalení věcí a odjezd do domovských hospůdek k odpočínku před dalším krasotýdnem.
Tento započal již v úterý. V rámci poznávání krás milovaného krasu jsem navštívil kolegy z Babické skupiny, abych si v rámci jejich pracovní akce prohlédl prostory za prvním sifonem Větrné propasti. V těchto místech jsem byl poprvé a byl jsem velice překvapen nádherou a velikostí těchto míst. Odtokový trativod Sračkomet však vzbuzuje úctu , kolegy, kteří se v těchto místech jsou ochotni se plácat upřimně obdivuji.
Čtvrteční den byl už opět o práci na "vlastních" lokalitách. Do Odporného komínu jsem se vydal s Kukličem. Cílem této výpravy bylo dokončení propojovacích prací mezi Odporným komínem a levým Tykadlem Šnekovy hlavy. Po několika hodinách práce se nám podařilo v neděli vytvořené okénko rozšířit natolik, že se nám podařilo prolézt a tím fyzicky vytvořit druhou spojnici Odporňáku s HMŠ. Tentýž večer pokačoval v prolongačních pracech v chodbičce za Mořským okem i Předseda, ke kterému se přidali i Mauška s Vaškem a Pavlem, kteří nejprve exkurzně navštívili Májové jeskyně.Těmto se společnými silami podařilo opět o pár metů postoupit vstříc kyženému propojení se studnou za Kótou 314.
Páteční večer byl už ve znamení víkendového bádání. Do prostor jv. zlomu jsme se tentokrát vydali s Kukličem, Maruškou a Vláděm. Pro tento večer jsme si zadali úkolem zahájit práce na snižování dna levého Tykadla Šnekovy hlavy . Díky propojovacímpracem jsme si z dva metry vysoké chodby vytvořily plazivku na hrnici průleznosti a tuto bylo po vlastním spojení záhodno vrátit do původních rozměrů 🙂 . Chvíli jsme kutali a čistili, než se nám najednou ztratil Kuklič. Po chvíli hledání jsme zjistili, že propadl do malého okénka, které se nacházelo při levé stěně tykadla a doposud o tomto neměl nikdo ponětí. Slezli jsme všichni za níma pod dva metry vysokým vertikálním stupněm jsme zjistili, že se nacházíme v zátím neznámé chodbě. Tím jsme si vytvořili další, nečekaný objev.
Nově objevené prostory jsou tvořeny chodbou, která je asi 2,5 metrů široká, Výška stropu postupně stoupá od dvou do deseti metrů. Po asi patnácti metrech se zalamuje v komín, který je zavalen obrovskými bloky. Tyto jsou naštěstí, na rozdíl od jiných míst HMŠ a Odporňáku relativně stabilně uloženy, proprány od písčitých a jílových sedimentů a mezi nimi je volný průlez do vyšších míst. Nad tímto průlezem se nachází dómek, kde u stropu vytéká malý vodopádek. Jeho vody se cedí níže až do vlastní chodby, odkud mizí v suti do zatím neznámých míst. Celé tyto prostory jsou nádherně zkorodovány do až neuvěřitelných tvarů.
Sobotní den byl převážně odpočínkově-vzdělávací. Do ponué sluje jsme vyrazili s Maruškou , Vláděm a Jirkem Havlíkem v poobědovém čase. Tentokrát to byla lehce odpočínková exkurze se spřátelenými jeskyňáři k Srbskému sifonu. Exkurze se v půli trasy u ÚPBK rozdělila, s částí výpravy jsme se já s Maruškou vrátili na denní světlo, se zbytkem pokračovali Vláďa s Jirkem. Po jejich návratu v podvečerních hodinách začala plánovaná druhá část přednášky Jirky Havlíka o starém Egyptu.
Sobotní den se pracovalo i na jiných místech jeskyně. Skupinka blátotlačku pod vedením Dejva pracovalo na znovuzprovoznění pracoviště ve studni naproti Mořskému oku a následně v dalších prolongačních pracech na tomto velice nadějném pracovišti. Zuzka společně s Laděm a Helčou se vysoukali do komínu Angličana, kde je další z nadějných míst Býčiskalské sluje. Tam zahájili práce spojené s prokopáním hliněného polosifonku, za kterým je vidět do dalších volných míst.
Nedělní den jsem věnoval dokumentaci nových objevů. Spolu s Lubošem v roli fotografa a Zuzkou, jakožto modelkou jsme se vysoukali do Brežněvovy roury . Zdokumentovali jsme všechny podstatné místa nových objevů a vrátili se zpět na základnu. Celou dobu naší dokumentační akce Danča pokračovala ve zvelebovacích pracech Velké síně, kde prováděla úpravy hrázek Jedovnického potoka naproti Staré štoly a Odporného komínu.
Souběžně s námi bylo však živo i v jiných částech jeskyně. Skupinka kolem Předsedy a Dejva pokračovala v pracech ve studni naproti Mořskému oku, Kuklič s Martinem Golcem zahájili hornické práce pro znovuzpřístupnění koncových partií Větrného tunelu.
Poslední nedělní pracovní akce proběhla ve večerních hodinách. Danča pokračovala ve svých pracech ve Velké síni, já s Kukličem jsme se vydali o několik desítek metrů výše . Chvíli jsme kutali v puklině komínku spojujícího HMŠ s Odporňákem, poté jsme se přesunuli do nových objevů. Tam jsme povedli prvovýstup do druhé průchozí části závalu. Bohužel jsme zjistili, že tato větev je dále neprůlezná, na pokračování prací v jiných částech systému HMŠ-Odporňák už pokročila doba, akci jsme proto ukončili. Po návratu na základnu jsme se chvíli věnovali virtuálnímu jeskyňaření u lahvinky a v pozdních nočních hodinách zalehli k odpočínku před další dávkou prací pro dohnání Amatérky 🙂
autor: lblazek
