by
Již v květnu jsme se domluvili na letní expedici do Tisovce. Přidali se i kamarádi z Myotisu, kteří si chtěli po letech znovu užít dobrodružnou cestu vlakem do Tisovce. První skupinka vyrážela již ve středu po práci. Bohoušek dojel z Třebíče do Vyškova, odtud s Arankou pokračovali do Olomouce, kde se nejdřív ztratili a nakonec našli s Matoušem. Přeložily se věci z auta do auta, z vlakového nádraží jsme vyzvedli ještě Golémka a parta byla kompletní. Vyrazili jsme tedy vstříc další akci v Tisovci.
Po cestě jsme se stavili za Žilinou ve známém bufetu pod Strečnem. Tady se Matouš s Arankou vyměnili v řízení a kdo neřídil, dal si pořádně do nosu. Po cestě nás potkal déšť a s blížící se Muráňskou planinou stále sílil. Když jsme se blížili k Tisovci, tak již blesky permanentně osvětlovaly nebe a my jsme začali tušit, že cesta na základnu na Suchých dolech nebude jen tak. V Tisovci jsme se jen pozdravili s Dušanem Hutkou, ale kvůli bouřce jsme se nezdržovali a vyrazili na dobrodružnou cestu na Suché doly. Chvílemi jsme jeli téměř po slepu, jak stěrače nestíhaly nápor deště. Nakonec jsme v pořádku dorazili na základnu tisoveckých jeskyňářů, kde nás již čekal Dušan z Myotisu, v místním kraji známý jako DJ Havíř. Přivítali jsme se, povyprávěli zážitky z cesty a šli spát.
Po snídani jsme vyrazili zpět do Tisovce, kde Dušan naplánoval kopací akci v jeskyni č. 31. Obsadili jsme jednotlivé pozice a rozjeli kýblovačku – Bohoušek byl na čelbě v meandrech, ostatní kluci se rozložili rovnoměrně po jeskyni a Aranka zůstala venku, kde vysypávala kýble na deponii. Nakonec jsme dali 250 kýblů a čelba se pěkně posunula. Po práci nás vzal Dušan do záložňe, kde nám mimo jiné ukázal přilbu po Nešverovi vylovenou speleopotápěči v jednom ze sifonů jeskyně Teplica. Odtud jsme se přesunuli do Kôlničky, kde jsme se setkali s dalšími Myotisáky – s Patricií, které bohužel zrovna na náš pobyt v Tisovci připadla služba v práci, a po chvíli dorazil i Martin. Společně jsme se navečer vrátili zpět na základnu na Suché doly, kde jsme u ohně opekli zásoby a Golémek naporcoval svůj meloun.
V pátek ráno dojela do Tisovce vlaková část výpravy ve složení Semiš, Alda a Luboš a okamžitě získali společné jméno "veselá trojka". Patricia je přivítala ne chlebem a solí, ale kafem a Dušan Hutka jim ukázal domeček, který bude sloužit právě pro přespolní pomocníky tisoveckých jeskyňářů. Kluci měli nutkavou potřebu tyto nové možnosti využít a hned se natáhli na postele. Dnes byla v plánu opět práce v jeskyni 31, ke včerejší sestavě přibyl Martin a z veselé trojky jen Luboš, jeho spolucestovatelé z vlaku zůstali odpočívat na domečku. Práce v jeskyni opět rychle ubíhala, v meandrech se čelba zase kus posunula, narazili jsme dokonce na odbočující částečně volnou úzkou puklinu. Tak jsme zkusili zasondovat ještě v ní a pro ten účel nasadili na čelbu Luboše. Přestože je puklinou vidět stále dál, nejeví se příliš perspektivní, pokračování meandru se nejspíš stáčí na opačnou stranu, takže příští prolongační práce budou raději sledovat další průběh hlavní chodby. Oproti včerejším 250 kýblům jsme jich dnes dali "jen 200", i tak nám to jako dopolední akce stačilo.
Po nutném opláchnutí u nedalekého pramene jsme se i s ospalci setkali v Darianu, kde jsme probrali další bádací možnosti v okolí Tisovce. Na odpoledne byla v plánu otevírka nové lokality na povrchu, jelikož tomu ale počasí moc nepřálo, domluvili jsme se, že se raději podíváme do Moravské jaskyňe a probereme další možnosti postupu tam. V Moravské jaskyňi se od naší poslední návštěvy povedl menší objevný postup v úplném závěru Sieňe Jiřího Gregora, kde se podařilo postoupit/proplazit o necelých 10 m dál. Tak jsme si to prolezli a Dušan vytipoval ve dně síně 2 místa, kde by se mohlo zkusit proniknout dál postupným rozebíráním popadané výzdoby, která tu kryje komplet celé dno. Jedna sonda kolmo dolů ukázala, jak mohutná vrstva sintrových trosek a krápníků pokrývá dno, v metr hluboké sondě nebyl nalezen ani náznak dna, stále jen zhroucená výzdoba. Paralelně se pracovalo i na druhé sondě, která směřovala pod skalní stěnu.
Během našeho bádání se přidali poslední členové výpravy – Šlimec a Zuzu. Jako první odcházejí Luboš s Aldou, kteří si šli prolézt jeskyni Daxner, Šlimec se Zuzu se odebrali na Suché doly, avšak bez klíčů, Matouš, Havíř, Martin, Bohouš a Aranka šli později v patách Aldy a Luboše taktéž do Daxnera a Semiš s Golémkem se svezli s Dušanem do Tisovce pozdravit se s Patricií a dát si langoš.
Po večerní exkurzi v úžasné prolézačce jménem Daxner jsme se vrátili na základnu, kde nás všichni toužebně vyhlíželi. Ne tedy nás, ale hlavně klíč od základny, aby se mohli převléci do suchého oblečení (Daxnerem protéká podzemní potůček i s vodopádem, takže se člověk namočí a Luboše navíc Alda škodolibě vyslal na průzkum sifonu). Semišovi s Golémkem ušetřila půlku cesty z Tisovce zpět na základnu slovenská policie, která tu po lesích naháněla nějakého polského šmíráka a tak je kus cesty svezla. Jestli ten polský úchyl tu noc sledoval, co se děje kolem ohně na Suchých dolech, určitě se zahanben vrátil zpět do Polska 🙂
V sobotu dopoledne jsme šli uctít památku našeho zesnulého kamaráda Jiřího Gregora, Šediváka. Dušan připevnil pamětní tabulku na symbolickém cintoríně v jeskyni Michňové, ten slouží jako jakýsi památník na jeskyňáře, kteří působili v Tisovském krasu. Důstojně jsme se se Šedivákem rozloučili a zavzpomínali na něj. Byla to smutná chvíle, která v nás vyvolala vzpomínky na úžasného člověka a hlavně správného chlapa, kterým Jirka byl.
Po tomto aktu jsme se přesunuli k Hlbokému járku a pokračovali na rozdělaných pracovištích v Moravské jaskyni a začali dělat i na nových. Mohli jsme si to dovolit, bylo nás na práci hned 11. Pracovalo se v sondě pod stěnou v Sieni Jiřího Gregora, zahlubovala se přístupová plazivka do Vlasovej sieňe, v samotné Vlasovce se začalo kopat v levém koutě (je vidět do volného pokračování) a prolongovaly se i Semišákovy plazivky nalevo za vstupem. Všechna hlína a kamení bylo lódnama vytaženo ven z jeskyně. Po pár hodinách se někteří odebrali podívat se exkurzně do jeskyní Malý Kostolík a Kostolík. Po pracovní akci a večeři na Suchých dolech jsme se odebrali do Darianu, kde jsme doplnili pracovní deník a popili, byl to náš poslední společný večer. Po návratu na základnu se neúnavní Luboš s Aldou pustili do prolézání jeskyní Michňové a M2 a s prohlídnou skončili až nad ránem.
Ráno se s námi veselá trojka musela rozloučit a vydat se do deště cestou na vlakové nádraží. Matouš, Aranka, Dušan, Martin a Bohoušek vyrazili do Nové Michňové (M2) zdolat propast Tartaros. Velký zážitek ze slanění a výstupu touto ohromnou propastí byl umocněn vodou z potoka padající to propasti. Zuzu, Golémek a Šlimec mezitím poklidili základnu a než jsme se vrátili z jeskyně, vyrazili k domovu. My jsme si ještě uvařili, poklidili zbytek věcí, nabalili auta a vyrazili na poslední cestu do Tisovce. Sešli jsme se s Dušanem v Kôlničce, kde jsme se rozloučili i s Patricí a vyrazili zpět k domovu. Snad se v listopadu zase uvidíme…
Účastníci:
ZO 6-08 Dagmar: Andrea Pěkná, Josef Riegl, Matouš Ryček, Jakub Šlimar
ZO 6-21 Myotis: Aleš Havel, Martin Kaňok, Dušan Kleberc, Tomáš Kočí, Luboš Trtílek, Aleš Vyroubal
ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno: Zuzana Kvapilová
Speleoklub Tisovec: Dušan Hutka
Na stránkách ZO 6-21 Myotis najdete Lubošův článek.
autor: Maty
