by Litr po litru protékají krasové vody podzemními dutinami, kousek po kousku ukrajují z vápencové hmoty a tvoří dutiny nové. V jiných místech kousek po kousku volné dutiny zanášejí sedimentem. Vzájemné poměry délek různých jeskyní se tím mění, někdy více, někdy méně. Jeskyně si žijí svým vlastním životem, svým životem si žijí i jeskyňáři. Někdy se snaží přírodě svými silami napomoci, jindy to z různých subjektivních i objektivních důvodů není možné. Délka našeho bytí je jen malým zlomkem bytí těchto tajemných prostor,proto se snažíme věnovat tomuto blátivému koníčku co nejvíce času. Někdy se nám naše tužby a přání splní, jindy ne.
Díky souhře těchto různých aspektů jsem v uplynulém týdnu toulky za poznáním neznáma podzemí Moravského krasu zahájil nezvykle až v páteční podvečer. Naplánované práce na víkend jsem měl víc než dost, lidí na práci je bohužel stále míň a míň, a k dovršení všeho se Ámoška nechce začít ucpávat . Proto jsme se chvíli po příjezdu společně s Kukličem, Dančou a Vláděm nasoukali do overalů a vyrazili do ponurých útrob tajemné sluje. Cílem této dobrodružné výpravy byla chodbička za Mořským okem. Já s Kukličem jsme se nasoukali až na současnou čelbu a pomocí patronek jsme rozrušovali vápencové bloky, které se podařilo uvolnit při hydotěžbě předešlý víkend. Danča s Vláďou mezitím provedli vyvázání kabelových tahů mezi ústím Mořského oka do Kaňonů a vlastním pracovištěm na kotvy připravené předešlý víkend. V závěru akce jsme v chodbičce vytvořili živý řetěz a takřka všechno kamení při akci "narubané" jsme vytransportovali na zakládku v Mořském oku.
Sobotní den jsme věnovali naší hlavní lokalitě, oblasti jv. zlomu. Já,Kuklič a Danča jsme v těsně poobědovém čase vyrazili do Velké síně. Danča se věnovala dalším kodsmetickým úpravám Kufru a hlavně nám dělala "povrchové" zajištění akce. K funkci bezpečnostní hlídky ji navíc přibyla funkce obsluhy rozvaděče. Jedním z cílů této akce totiž bylo dostat na vlatní čelbu elektrickou energii. Cesta do nejvyšších míst pracoviště je doposud konána pouze technickým a píďalkovitým pohybem a zkorodované části stěn se rúzně ulupují. Z důvodů bezpečnosti jsme dospěli k názoru, že v nejkritičtějších místech výstupové trasy do těchto šedesátimetrových výšin zavrtáme pomocné stupy. Akci jsme proto věnovali technickému zabezpečení výstupu, úklidu dalších kamenů volně levitujících v prostoru a chvíli i rozšiřování pukliny na vlastní čelbě.
Návrat na základnu byl až v pozdních večerních hodinách. Na tento čas byla naplánována přednáška Jirky Havlíka, jednoho z účastníku výprav našich archeologů do Egypta. Tato byla, i přesto, že začla později , z důvodů našeho zdržení se v jeskyni velice záživná a přínosná. Pevně věřím, že další pokračování, plánované na srpen bude probíhat v obdobném duchu.
V sobotu pracoval na své medvědí lokalitě i Vlasta. Předešlý pobyt v Rumunsku mu dodal elánu, produkty tamního včelstva energii. Vydal se proto v co nejdříve možném termínu v doprovodu Martiny Roblíčkové s jejími dvěma princeznamí do Barovky k pokračování na svém velice záslužném a hodnotném díle. Věřím, že tato expozice bude velice hodnotným přínosem nejen pro nadcházející 16. mezinárodní speleokongres.
Nedělní speleopracovní den jsme věnovali hned několika pracovištím. Poté, co jsme se naobědvali, jsme já s Kukličem, Dančou a Raďasem vyrazili do temných hlubin. Prvním cílem naší výpravy byla opět oblast jv. zlomu. Danča s Raďasem pokračovali v pracech v Kufru, já s Kukličem jsme se nasoukali do nejvyšších pater Odporňáku. Chvíli jsme se věnovali rozebírání závalku v nadějné puklince a poté se sesoukali zpět do Velké síně.
Všichni čtyři jsme se poté přesunuli na další pracoviště, kde jsme měli na toto odpoledne naplánovanou práci. Tímto byla chodbička za Mořským okem.Nejprve jsme pomocí patronek rozdělili na několik menších poslední z bloků, které bránily v pohodlném přístupu na čelbu, která se nám pomalu, ale jistě blíží ke kýženým místům za Kótou 314. Poté jsme tyto vytvořené kousky vyklidli až do prostor Oka a zbývající čas využili k vytahání kamenů i z vlastní čelby.
V pozdním odpoledni jsme se vrátili na základnu k akci další, a to té nejméně oblíbené. Pobalili jsme si věci, zakonzervovali základnu a i přesto, že se nám nepodařilo splnit všechny naplánovné úkoly, spokojeni a zrekreováni jsme se rozjeli do svých domovských hospůdek k ospočínku před dalším krasotýdnem.
autor: admin1
