by
ZO 6-20
Moravsky kras podstatnou část své historie se zaměřovala na výzkum ve
skleněných domech v Punkevních jeskyních.
A mezi nejvýznamnejší objev patří
objevení rozměrného dómu Katedrála, který ve vyšších patrech navazuje na další
jeskynní prostory.
Jenže v roce 2004 přichází naše skupina o základnu,
která se nacházela nedaleko Punkevek a další rok na to se nám nabízí možnost
zřídit si základnu v objektu Michálka, který do nedávná sloužil jako sklad na
dozrávání plísňového sýru Niva. Protože Michálka jíž nesplňovala požadavky mlékárny,
je sklad na dozrávání sýru přesunut do Otinovsi. Tento opuštěný objekt je
prodán naší skupině.
Jelikož objekt Michálka se nachází v Holštejnském údolí,
tak se nám tímto krokem vzdálilo naše pracoviště ve skleněných dómech. Kvůli
tom někteří naši členové začali přemýšlet o tom, že bychom mohli zkoumat
jeskyně v blízkosti naší základny. Nejaktivnějším v tomto směru byl
Antonín Matal, který ve spolupráci s doktorem. Ladislavem Slezákem,
prováděl povrchový výzkum v okolí Michalky. Na jehož základě je vytipovaných několik míst
pro možné zahájení výzkumu.
Nakonec je rozhodnuto o místě, které se nachází v levé
stráni Holštejnského údolí mezi Rudoleckou propastí
a Jezevčí jeskyní, kde se nachází ventarola,
která sice zakreslená v některých speleogických mapách, ale doposud této
ventarole nebyla věnována větší pozornost.
Přibližně po dvou letech obcházení, sondování a měření,
jsme požádali o výjimku. Tento starý portál, o kterém domníváme, že je zbytkem
starého vývěru, který odvodňoval plato pod Lipovcem jsme nazvali jeskyní
Bezčísla.
Dne 30.března 2012 jsme obdrželi rozhodnutí o povolení
průzkumu a výzkumu této jeskyně, takže v roce
2012 již nám nic nebránilo, pustit se vší vervou do výzkumu.
První úkol byl odstranit sedimenty
v přístupové chodbě, tak abychom mohli proniknout do očekávaných volných
prostor, které nám předpověděli proutky. A tak byl prováděn výkop v plném profilu, tak aby se dal provádět
transport materiálu ven z jeskyně pomoci koleček. Byl prováděn výkop sprašovitou hlínou a
jílovitými hlínami hnědé a červené barvy a průběžně v hlínách byly nacházeny
torza krápníků, brček a sintrových desek, které naznačovali, že prostory se
honosili bohatou výzdobou.
Na desátém metru se ztrácí
stěna jeskyně, která doposud určovala směřování průzkumné chodby. Situace se
mění na 15 metru,
kdy nacházíme strop jeskyně a po několika pracovních akcích i stěnu jeskyně,
která určuje směřování průzkumné chodby. Dle tvarování stěn vodou lze usoudit,
že se jedná o říční chodbu. Za první rok přibližná délka průzkumné chodby činí 30 metrů. Tento rok je
změněn název jeskyně Bezčísla na jeskyni Vymodlená. A následující rok s rozhodl
o tom, že jeskyně bude jmenovat Matalová Vymodlená.
Začátkem roku 2013 jsme při průzkumných pracích narazili
na značně prosintrovnou hlínu, která nám ztěžovala průkop chodby a tak se
postupy zpomalili. Po dalších čtyřech metrech se prosintrovaná hlína změnila v
zával hrubé suti. Pokračování v tomto závalu se většině jevil jako nebezpečný a
tak se vytipovalo pracoviště pod stropním korýtkem.
Toto pracoviště se po několika akcích ukázalo jako značně
neperspektivní, protože naše snahy vyústili do úzké pukliny, která je pro
člověka fyzicky neprůchodná.
Tím se pevně rozhodlo, že
jediná možnost další činnosti je opatrně rozebrat zával ve kterém končí
průzkumná chodba. Tohoto úkolu se mistrně ujal Jirka Kunc. Mimo to se v té době
začíná mluvit nahlas o zřízení uzamykatelné brány do jeskyně. Dne 22. června 2013 Jirka Kunc a Milan
Hnízdo se rozhodli, že upraví vstupní chodbu tak, aby byla nachystaná na
objednanou bránu. Po několika vyvrtaných dírách dochází baterie ve vrtačce a
tak se ještě domlouvají, že půjdou na čelbu rozdělávat zával.
A při rozdělávání závalu naráží na sintrovou vrstvu ve
stropě , která zní dutě. Při pokusu o proražení páčidlem, páčidlo projelo
dovnitř do prázdného prostoru. Prvně si mysleli, že se jim povedlo narazit na
nějakou dutinu mezi závalem a liťákem, ale po zvětšení díry světlo svítilo do
volného prostoru a uviděli gotickou chodbu. Tím se nám povedl první průnik do
volných prostorů.
Tato nádherně zdobená chodba dostála název Osmdesátka. Ne
kvůli své délce, jistě nemá osmdesát metrů, ale kvůli tom, že Tonda Mátal par
dní na to oslavil osmdesáté narozeniny
a tak tento objev Tondovi dáváme jako
dárek k těmto narozeninám.
Foto: Jiří Kuchař
Jelikož jeskyně nebyla ještě zabezpečená proti vniknutí
cizích osob, museli jsme postavit z kamení a hlíny falešnou stěnu, jenže
představovala zával, aby nám někdo nepovolaný nevlezl do objevů.
Za dva týdny po objevení
Osmdesátky jsme již začali instalovat do jeskyně uzamykatelnou bránu a
tak jsme mohli své objevy vyhlásit do světa.
Následně
se řešilo kam se bude ubírat směr našeho výzkumu a rozhodlo se o prodlužování
chodby jdoucí ze západu na východ, která vedla do závalu. Při odtěžování závalu
byl zjištěn průvan, který proudí závalem. Tento průvan byl využit jako
ukazovatel směru pokračování.
8.
listopadu 2013 v pozdních večerních hodinách ukázalo jako správné, když Ing.
Jiří Kunc a Ing. Jiří Pola a Milan Hnízdo pronikli do dalších volných prostorů, které jsou tvořené dvojdómem, který byl
pojmenován jako Ryškův a Pavelkův dóm. Jedná se o dvoj dómek o délce osm metrů
a šířky pět metrů. Dno vytváří
suťový svah, který směřuje do propasti.
23. listopadu 2013 ve
spolupráci Liborem Lánikem z ZO 6-17 Topas bylo provedeno zaměření a zmapování
jeskyně. Naměřená délka polygonu
jeskyně je 157,97 metrů.
Při mapování dva neukáznění exkurzanti dole v propasti v
Pavelkovém a Ryškovém dómě našli dva trativody ze kterých vycházel průvan a
vracela se ozvěna. Trativod vlevo se nám povedlo prolézt. Byl tam malý dóm,
který jsme později nazvali Skeptikův dóm, abychom dali hold našemu velkému skeptikovi Jirkovi Polovi
a tak si připomněli událost z 8. listopadu 2013, kdy Jirka na začátku pracovní akce zhodnotil
následující činnost, že je to na houby, že to nikam nepovede. Pár hodin na, to
jsme objevili Pavelkův a Ryškův dóm.
Druhý
trativod byl asi šest metrů dlouhý a šel kolmo dolů. Mnohé udivovala ozvěna,
která se z tohoto trativodu vracela. Bylo jasné, že po překonání tohoto
trativodu nás čeká nějaká větší prostora a tak jsme se domluvili, že tento
trativod si necháme na 21. prosinec 2013, kdy máme každoroční akci Poslední kýbl
– což je taková rozlučková akce s rokem.
Vyčistili
jsme si trativod, aby jsme měli hladký průlez a čekali na den D. Měsíc naše
fantazie pracovala s myšlenou co nás asi čeká na konci tohoto trativodu.
Až
jsme se dočkali toho dne. Jirka Kunc a Jan Švehla (ZO Babické speleogicke
skupina) se pokoušeli dostat do dalších prostorů přes Skeptikův dóm, ale zjistili,
že je tato cesta neprůlezná.
Trativod
zkoušel prolézt Libor Budík. Po několika minutách se mu to povedlo. Ucítil,
že je nohama z trativodu venku a mám pod nohama pevnou zem. Což se mu moc
nezdálo, protože když jsem se otočil, tak svítil do tmy. Když našel kámen, která
shodil, aby se ujistil, že stojí na zemi, ozval se dopad z hlubiny. Zelézl
nazpět do trativodu a otočil se, aby si mohl sednou a vyklonit se… Když se mu
to povedlo uviděl, že vylezl na malou římsu u stropu velkého dómu.. Asi osm
metrů dole uviděl chodbu. Jelikož neměl výstroj, abych tento terén mohl
překonat, tak jsem se vrátil.
S Jirkou
Kuncem se domluvili, že se pokusí do těchto prostorů proniknout 4. ledna 2014.
Po překonání trativodu stanuli v nových prostorech. Jedná se o ponorovou chodbu
menšího toku. Tento objev jsme nazvali
chodba slunovratu. Podle pozdějšího mapování jsme zjistili, že nově objevená
chodba má 100 metrů
délky.
Trativod
je na hranici průleznosti a tak je vytipované místo pro vytvoření lepší vchodu
do nových objevů. A tak podstatná část naší činnosti v první půlce roku 2014 se
zaměřuje na zpřístupnění nových prostorů, abychom mohli provádět výzkum v
těchto zajímavých prostorách.
5.
dubna 2014 opět ve spolupráci s Liborem Lánikem z ZO 6-17 Topas jsme provedli
zaměření a zmapování jeskyně. A tak jsme došli k závěru, že Délka hlavního
polygonu celé jeskyně je 163 m.
Délka polygonu včetně měřených odboček a komínů 264 m Denivelace od vchodu
-43m. Koncové místo se nachází 120m daleko od vchodu pod azimutem 63° cca 70m
pod povrchem.
Dne 30.srpna 2013 se
povedlo nám prolézt do jižní odbočky, asi
v polovině Osmdesátky. Objevil se Malý dómek, jehož dno tvoří měkké a
načechrané hlíny. Výrazný směr je v tomto případě severojižní. Po krátké poradě
jsme usoudili, že Malý dómek by stál za výzkum, ale jakýkoliv výzkum by
měl špatný dopad na výzdobu, která se nachází právě v této odbočce a tak je
rozhodnuto, že se pokusíme to Malého domku prokopat ze spodu.
13. září 2013 po pečlivém zaměření Milanem
Hnízdem, bylo v prokopané chodbě vytyčeno místo pro zahájení vykopu. Pracovně toto pracoviště bylo označené jako
sonda pod osmdesátkou, ale i jako Milanova sonda, protože má na tomto výzkumu
největší podíl a taky vynaložil nejvíce sil v přesvědčování dalších členů, aby
se zapojili.
Dne 20. dubna 2014 se naše úsilí, které bylo
vynaložené v sondě pod Osmdesátkou ukázalo jako správné, protože po vyvození
135 koleček vykopání 9,7 m chodby se nám povedlo
ve stropě sondy prostrčit hlavu do Malého domku.
Dne 26. dubna 2014 jeskyně Matalová Vymodlená získává
cenu předsednictva České speleologické společnosti za nejvýznamnější objev v ČR
v roce 2013 a
cenu účastníků Speleofóra za nejvýznamnější objev v ČR v roce 2013.
V součastné době výzkum
pokračuje dál a jak to už je u speleogie,
každá nalezená odpověď na otázky, které nás trápí při výzkumu v naších
jeskyních, přináší hromadu dalších otázek. A tak v součastné době máme v jeskyni Matalová
Vymodlená spoustu nových otázek na která se snažíme najít odpovědi.
—–
Zpracováno z textů Michala
Šenkýře, Milana Hnízda, ing. Jirky Kunce a Libora Budíka a stránek www.zo620mk.webnode.cz/.
autor: libu
