Krasové území Na Pomezí

Když v polovině 80. let 20. století končila
na území krasu Na Pomezí čtvrtá etapa revize a průzkumu jeskyní,
prováděná speleologickou skupinou Vlastivědného muzea v Olomouci, zdálo
se, že zde již pravděpodobně nebudou nové úseky jeskyní objeveny.
Potvrzovaly to i předchozí průzkumy z let 1948–1951, prováděné jeskyňáři
Sokola Jeseník; 1955–1958, prováděné pracovní skupinou vedenou V.
Panošem; 1966–1979, prováděné jeskyňáři z Vlastivědného muzea v Olomouci
v čele s O. Pleichingerem a posléze R. Morávkem. Posledně jmenovaná
skupina provedla průzkum do té doby neprozkoumaných částí systému
Jeskyní Na Pomezí, dokumentaci těžbou odkrytých a později těžbou
zničených jeskyní v novém lomu otevřeném nad Havrankovým lomem a
otevřela ponor Smrčnického propadání včetně vyklizení sedimentů do
hloubky více než 20 m (při povodních v roce 1977 se otevřený úsek znovu
zaplnil spláchnutým materiálem). Výsledky průzkumu společně se závěry z
let 1977–1986 nenasvědčovaly, že by kras Na Pomezí mohl ještě ukrývat
nějaká podzemní tajemství. A tak když oba autoři článku leželi na podzim
roku 1986 na tehdejším dně Jeskyně Liščí díra a před nimi byla hlínou
utěsněná a blokovou sutí uzav­řená jeskynní prostora, říkali si: „Tudy cesta nevede…“
Jak se však ukázalo, až příliš brzy se vzdali naděje na úspěch. Možná
měli víc dát na rady doc. Panoše, který je přesvědčoval, aby pokračovali
hlavně ve vyklízení sedimentů v mísovitých prohlubních, protože na
terase s tolika závrty a dílčími jeskyněmi je zcela určitě vytvořena na
několika ponorech jedna velká jeskynní soustava oddělená skalními
kulisami, neprůleznými zkrasovělými puklinami a trativody.

Stalaktity vytvořené na hraně stropu Rumového dómu
Jeskyně Liščí díra v krasu Na Pomezí

Foto: R. Morávek 

Musela přijít generace nových speleologů, která
začala znovu prozkoumávat stará speleologická pracoviště. Noví
pracovníci provozu Správy Jeskyní Na Pomezí a především členové ZO ČSS
7-04 SEVER Jeseník pod vedením D. Janáka st. začali s rozsáhlou
inventarizací a průzkumem v celém sev. a sv. závěru regionální jednotky
krasu skupiny Branné, a to jak v území Na Pomezí, tak v extravilánu obce
Vápenná ve Slezsku. Intenzivní práce přinesla brzy výsledky –
překvapivé, pozoruhodné objevy.

Ale vraťme se ještě do začátku 90. let. Tehdy oba
autoři prolézali a ověřovali některé nezpřístupněné části Jeskyní Na
Pomezí, především labyrint za Chodbou Římských lázní a návštěvníkům
poněkud skryté horní části vysokých puklinových chodeb sv. části
jeskyně, vedeni snahou nalézt nové prostory z těchto dosud ne zcela
prozkoumaných úseků. V zimě 1999 začali pracovníci správy M. Kubalák ml.
a P. Vlazlo prolézat, prozkoumávat nezpřístupněné části tohoto
komplikovaného jeskynního systému vysokých puklinových chodeb, menších
jeskynních dómů, členitých a perforovaných vápencových kulis, změti
balvanitých sutí, vytvořených rozrušením horninového podkladu promrzáním
v období starších čtvrtohor a především pořizovat jejich
fotodokumentaci. Na nejméně očekávaném místě, mezi zřícenými bloky v
prostoře mezi Vodním dómem v podloží a Dómem U Kazatelny v nadloží,
objevili průlez vedoucí do chodby s menšími síněmi a velmi bohatou a
pestrou krápníkovou výzdobou. Její celková délka je asi 40 m. S ohledem
na komplikovaný přístup provedli pouze fotodokumentaci a úsek prozatím
nebyl zmapován a připojen k mapové dokumentaci Jeskyní Na Pomezí.

Od začátku 90. let v celém území Rychlebských hor
a Žulovské pahorkatiny pracuje skupina ZO ČSS 7-04 SEVER Jeseník, která
se soustředila na prostor obce Vápenná – lokalitu Lesní čtvrt,
protékanou Ztraceným potokem, a na areál lomů na Z a JZ od této obce. V
oblasti Na Pomezí nejdříve prováděla revizi a mapovací práce v Jeskyni
Rasovna a v přilehlých menších jeskyních, poté se koncem 90. let a po
roce 2000 zaměřila na jeskyně a povrchové krasové jevy v blízkosti
Jeskyní Na Pomezí na plošině nad nimi a v nejbližším okolí. Hned první
„nápadné“ místo, situo­vané přibližně uprostřed spojnice mezi Liščí
dírou a Smrčnickým propadáním (viz obr. Půdorysný plán vzájemného
prostorového vztahu jednotlivých Jeskyní Na Pomezí) v mělkém mísovitém
závrtu, přineslo pozoruhodný objev. Po vyklizení materiálu do hloubky
4 m se otevřela úzká dutina, z níž po rozšíření a zajištění vstupní
části jeskyňáři pronikli do hloubky 12 m. Jedná se o jeden z řady dosud
známých ponorů, které se podílely na vytváření souvislé soustavy jeskyní
na této krasové plošině. Z úrovně prvního stupně pak další pokračování
propasťovité jeskyně tvoří zvonovitě se rozšiřující prostora až do šířky
5 m a dosahující hloubky 20 m, kde se postupně zužuje do neprůlezné
spáry. Jeskyně se sklání pod úhlem 60° k VSV a ze Z je tvořena kompaktní
skalní stěnou se sintrovými náteky bílé a hnědé barvy. Protilehlé stěny
jsou tvořeny kongelifrakcí narušenými, do sebe vklíněnými skalními
bloky a balvany. V nejspodnější části jeskyně se nalézá bohatá a velmi
pěkná krápníková výzdoba a sintrové náteky. K nejzajímavějším útvarům
patří brčka, dosahující délky až 40 cm, která jsou jedna z nejdelších v
jeskyních krasu skupiny Branné. Prozatím známá délka jeskyně je 30 m,
hloubka 21 m. V současném známém rozsahu byla prozkoumána a zmapována v
letech 2000–2001.

Dvojčata čirých a dokonalých brček,
délka 40 cm; nová jeskyně objevená v krasu Na Pomezí.

Foto: D. Janák

Po tomto objevu se speleologická skupina zaměřila v
roce 2007 na jeskyni Liščí díra, která se nalézá cca 100 m na JZ od
východu ze zpřístupněných Jeskyní Na Pomezí nad hranou skalního srázu,
ve dně mělkého mísovitého závrtu na kryoplanační terase. Jeskyně byla
nesčetněkrát prolézána a zkoumána při všech předchozích etapách
speleologických průzkumů, podrobně pak byla studována a popsána v roce
1960 V. Panošem. V té době byla známá do hloubky 23 m. Již tehdy
doc. Panoš uváděl, že na dně jeskyně v neprůlezném uzávěru tvořeném
mezerami mezi volnými bloky „…vchází do jeskyně poměrně silný, studený proud vzduchu“.
Možná právě tento „studený dech“ znovu motivoval členy ZO ČSS SEVER,
aby na jaře 2007 zahájili nové průzkumné práce. V lednu 2008 se pracovní
skupině podařilo úzkými průlezy mezi vklíněnými vápencovými bloky
proniknout do rozlehlého jeskynního dómu. Objev je unikátní nejen svými
rozměry, ale především významem: Jeskyně má zcela zachovalý původní
charakter, bohatou a pestrou sintrovou výplň. V současnosti její délka
dosahuje již 432 m a denivelace je 37 m. Je více než pravděpodobné, že
rozsah Liščí díry nebyl ani zdaleka prozkoumán a dokončen.

Jeskyně Liščí díra vznikala korozně-erozní činností
svahových vod přitékajících dnes pohřbeným korytem od kóty Smrčníku
(799 m n. m.). Na některých stěnách jeskyně a v rourovitých chodbách v
nově objevených částech je velmi dobře viditelná erozní modelace. Erozí a
korozí vytvořená jeskyně byla dále formována postupným řícením stěn a
stropu, následným vyplavováním hlinitých sedimentů a vklesáváním
balvanité suti. Právě nově objevené prostory, navazující na starší úsek,
odkryly mnoho nových poznatků a zároveň přispěly k potvrzení krasového
vývoje území, tak jak jej interpretuje Panoš (1960). Území prodělalo
velmi složitý vývoj jak v periglaciálním, tak humidním klimatu, kdy byl v
krasovém cyklu za zvlášť příznivých tektonických, litologických a
geomorfologických podmínek vytvořen zvláštní ráz krasových jevů v tělese
mimořádně čistých krystalických vápenců postižených kongelifrakcí.

Tento pohled se odkryl speleologům v roce 2008 při objevu
rozsáhlé prostory s bohatou výzdobou Rumového dómu v Jeskyni Liščí
díra.  

Foto: D. Janák

Objevená rozsáhlá jeskynní prostora, která navazuje v
pokračování do hloubky k původní prostoře propasťovité Jeskyně Liščí
díra, byla nazvána Rumový dóm a svými rozměry 40 ´ 20 ´ 15 m se stala
největší prostorou ze všech jeskyní krasu Na Pomezí a krasu Východních
Sudet (do tohoto objevu byla za největší podzemní jeskynní prostoru v
oblasti považována Jeskyně Velký dóm ve Vápenné s rozměry 24 ´ 14 ´ 10
m). Dno Rumového dómu je až do nejspodnější části pokryté balvanitou a
drobnou sutí mramorů. Prostoru na první pohled dominantně zdobí několik
velkých stalagmitů homolovitého a sloupovitého tvaru a především pak v
centrální části dómu vytvořený, 7 m vysoký stalagnát. Na stropu dómu
jsou vytvořena brčka a stalaktity, místy vyrůstající z velkých
sintrových záclon. Velmi pěkná a instruktivní skupina stalaktitů
značných rozměrů je vytvořena na tektonické hraně v protilehlé síni na
opačné sz. straně dómu. Z hlavní prostory Rumového dómu vede několik
odboček jeskynních chodeb. Levé odbočky směrem na JZ nazvané Tunely,
jsou tvořeny rourovitými chodbami, vzniklými intenzivní erozí
protékajících vod, místy pokryté sintrovými náteky, v jejichž závěru je
velmi pěkné sintrové jezírko. Pravé odbočky směrem na V dostaly název
Rumové komnaty. Vývoj těchto dvou větví chodeb je pozoruhodný a každá z
nich má zcela odlišnou nejen genezi, ale i charakter a bohatost
krápníkové výzdoby. Zatímco v chodbách zvaných Tunely, které sloužily
jako přivaděče vody, jsou dobře zřetelné znaky eroze a krápníková
výzdoba je poměrně chudá a nevýrazná, puklinové chodby Rumových komnat
byly modelovány především korozí. Jsou tvořeny kolmými úzkými
zkrasovělými puklinami, až 12 m vysokými a dlouhými asi 20 m, místy s
bohatou výzdobou s pozoruhodnými relikty sintrových kůr, které dokládají
jejich postupný vývoj spojený s usazováním a vyplavováním sedimentů.
Tento úsek pak přechází do Krásné chodby s množstvím stalagnátů a
periodických sintrových jezírek s jeskynními perlami, které jsou pro
Jeskyně Na Pomezí typickou formou sintrových anomálií.

K zásadnímu speleologickému počinu došlo v lednu
2009, kdy se jeskyňářům skupiny SEVER V. Hegerovi a L. Abtovi podařilo
po vyklizení suti a sedimentů propojit prostory Jeskyně Liščí díry s
vodními chodbami, které směřují k vyvěračkám od Kurtova dómu ze
zpřístupněných částí Jeskyní Na Pomezí, a dokončit tak speleologickou
cestou přírodní spojení obou jeskyní. Aby nebylo možné nekontrolovaně
vstupovat z jedné do druhé jeskyně, byla v listopadu 2009 v propojení
usazena mříž. Oba nové objevy v prostoru Liščí díry jsou zcela mimořádné
a mají velký význam pro další poznání vývoje soustavy jeskyní v tomto
krasovém území. Kromě zachovalých jeskynních úseků s  bohatými a
instruktivními speleotémami v typickém vývoji, charakteristickými pro
jeskynní systém Na Pomezí, je Jeskyně Liščí díra zároveň významným
zimovištěm netopýrů: Již při prvním sčítání po objevu zde bylo zjištěno
přes 950 jedinců. Podle rozsahu a rozložení všech těchto nových objevů
lze usuzovat, že rozsah jeskynní soustavy je větší, než se předpokládalo
na základě geo­morfologických studií a speleologického průzkumu V.
Panoše. Pokud budou speleologické práce v tomto území probíhat s takovým
cílevědomým úsilím a vytrvalostí jako dosud, lze očekávat řadu
překvapivých výsledků, které by mohlo přinést plánované znovuotevření
již dříve zkoumaného a nedokončeného speleologického pracoviště v ponoru
Smrčnického propadání. Terénní a s nimi souvisejícími výkopové a
vyklízecí práce jsou zde však složité, protože území má nejvyšší stupeň
ochrany v rámci kategorie národní přírodní památka (NPP Na Pomezí). Je
proto nutné dodržovat stanovený režim a veškeré případné průzkumné práce
na povrchu i v podzemí projednat a koordinovat s příslušnými orgány
státní ochrany přírody a zároveň je konzultovat se Správou jeskyní ČR.

Půdorysný plán vzájemného
prostorového vztahu jeskyní krasového území v NPP Pomezí v Rychlebských
horách; Zpracoval R. Morávek, 2009

Legenda:

P. Kubalák pracuje na Správě jeskyní ČR jako vedoucí Jeskyní Na Pomezí

R. Morávek ve Vlastivědném muzeu v Olomouci jako geolog

LITERATURA:

ABT L. (2009): Nový objev v Jesenickém krasu.
Speleoforum 2009, 28: 39-42. ČSS Praha. – HROMAS J. et al. (2009): Edice
Chráněná území ČR, díl XIV., Jeskyně ČR. AOPK ČR, Praha a EkoCentrum
Brno. – PANOŠ V. (1960): Příspěvek k poznání geomorfologie krasové
oblasti Na Pomezí v Rychlebských horách. Sb. VÚO Olomouc, odd. A Přírod.
vědy, IV/1959, s: 33-88. Olomouc.

Zdroj: server Ochrana přírody (14.9.2010)

____________________________________________________________________________________________