by
Letošní docela plodný rok
rozjel několik podzemních projektů ve Franckém krasu. Jeden z nich
byla i jeskyně Zvučná propast alias jeskyně Fakírů. Na tuto jedinečnou jeskyni
bylo letos zaměřeno pět výprav. Určitě každé letošní tažení, nebylo vždy
úspěšné, ale srandy se užilo vždy dosti. Na několika místech v jeskyni na
nás čekaly stále nezodpovězené „otazníky", které lákaly i přes očekávanou
pekelnou bolest a neutuchající pešle.
Vstup malých rozměrů, který
se nachází kdesi v útrobách skalního města a ke všemu v centru
hrůzostrašného černého lesa, jest dokonalá ochrana celé jeskyně. Vstupní
propast (P 27) začíná skromnou úžinou a pak se vertikála otvírá do prostoru 
velkého
dómu (Hammer-zvonice). Cesta byla přestrojena 
betelnými fixy 10 a taktéž bylo dostrojeno
kotvení pro shit-plan, tedy pro záchranu vytažení v případě nehody. Prostorný
dóm má rozměry: délka 39m, šířka 13m a strop dosahuje výšky až 9m. V severní
část dómu (Hammer-zvonice), byly první „otazníky" a to v podobě dvou
komínů. První komín, rozšiřující se do pukliny, je nádherně vyzdoben krasovou
výzdobou. Výška činí 11m a nahoře bohužel žádný náznak dalšího vedení. Druhý
komín, částečně zavalený obřími kameny, nás dovedl po stoupání 13m do menší
komory. Zde se nachází nebezpečný zával, který tvoří jakýsi špunt
z velkých kamenů. Nebylo by moudré jej rozebírati, páč není cesta úniku
z těchto malých prostor a úhybný manévr jest zde bezprizorní. Každopádně
se jedná o dvě nová místa v jeskyni, která před tím nebyly lezeny.
Hlavní průnik do centra
(Zvonu) jeskyně vede z dómu (Hammer-zvonice) ve východní a jižní
části. Obě cesty se dole slévají v nekonečnou a členitou komoru
s výškou stropu 90 až 30
cm (pár míst má něco málo přes metr). Tato nevídaně
nádherná a výživná komora, klesá pod úhlem 30°- 45° do úzkých útrob jeskyně. Tvoří
tělo celého Zvonu a nepravidelný pás jako by kroužil pod dómem Hammer-Zvonice
od severovýchodu 
na jihozápad. Zde teprve začíná ta správná veselá pešl-šou. Ta
nejvíce vyzdobená část prostorné části komory-Zvon, neboli také komora zvaná Sendvič
se nachází ve východní až východoseverní části. Krápníky bodají do těla
doslova ze všech stran. Právě severovýchodní část byla podrobně zkoumána a
podrobena betelnému hledání nové cesty. Tyto nepříjemně plazící pasáže jsou
zakončeny popadanými bloky stropu. S takto objemným materiálem se nedá
v žádném případě pohnout. Místy se nachází drobné nelezitelné pukliny.
Zajisté se tam nachází pokračování této komory, ale masivní zával stropu je
navždy pohřbil. Možností je pouze nahlédnutí s bodovým světlem do
zapovězených míst. Jiná cesta mimo zával tam nevede.
Další rozsáhlou částí vedoucí
na jih, navazující na Sendvič, je Písečná komora. Tato komora, jejíž strop se
pozvolna ve vrchních pasážích zvedá na 1,3m se většinou stává odpočinkovou
kótou. Skromný odpočinkový bivak vybízí ku 
jeskynnímu pikniku a krátké siestě. Ovšem
tato část je zajímavá především ve spodních pasážích. A právě zde jsme
očekávali hlavní potenciál nových postupů. A proto jsme zde podnikli několik
pokusů průniku i s pomocí kopání. Dno tvořené pískem a drobným kamením se
dobře odstraňovalo s možností ukládání na několik stran. Bohužel, pohyb je
zde pomalý a náročný. Výška stropu je zde 36cm a síly na čelbě rychle odchází.
Na třech místech jsme narazili na stěnu. To nijak nepotěšilo, když několika
hodinová práce přišla vniveč. Pouze jedno místo, námi načaté, stále krmí sypký
materiál. Jedna celá výprava byla zaměřena toto místo. Bohužel, žádný oslňující
výsledek to nepřineslo. Asi to pokračování má, ale díky úzké restrikci je
postup pro člověka nemožný. Rozhodnutí padlo ukončit zde práce.
Další výpravy byly směřovány
na jih, tedy směr komora-Pokladnice. Zde se dno již uklání pod úhlem 30° a
místy i méně. Krátká vertikální část (P 9), kterou jsme lezli dříve po laně, se
nově objeveným bajpasem dá oblézt. Tyto pasáže jsou stále velmi zajímavé, a jak
říkám, tam „otazníky" ještě jsou. Dno je zde tvořeno kamením. Náznak jakéhosi koryta je patřičně viditelné. Je možné se zde
zaplazit do útrob až 16m. V této etáži se nachází kamenná ucpávka. První
pokusy odstranit tento kamenný pešl nepřinesly ovoce. Inu, je nutné se na toto
místo do budoucna zaměřit. A kdo ví? Třeba to klapne. Taková nepříjemná nevýhodička
je, že celou dobu ležíte pod úhlem 40° možná i méně a to hlavou dolů. Zase
naopak, výhoda je, že odkrvené orgány tolik nebolí.
Ovšem nemohu opomenout
veselou výpravu s mistrem Blekošem a sirem Bobem. Tito dva fanatičtí fakírníci
a já 
bezduchý starý wůl, jsme si jednoho chladného rána vzali na paškál
jihozápadní část Zvonu a slavnou Pokladnici. Začalo to zdoláváním stěny pod
pokladnicí do zapovězené jihozápadní etáže, zvané cesta Magorů. Tato část je
doslova bludiště. Takže, za vidinou nové cesty, jsme narazili po čase krvavého potu
a strasti na starou dobrou cestu Magorů. Došlo k přejmenování na cestu
Veselých Magorů. Tato část jeskyně má nejvíce popadaných obřích bloků stropu a
několik míst je zasypáno kamennou sutí. Jak říká mistr Blekoš, tyto pasáže jsou
úzce vyhrazeny pro vyznavače black metalu. To znamená mít stále černé myšlenky
a rychlý pohyb v pasážích, kde je to tzv. na hraně, čili vo držku. Ano, některé
tyto pasáže opravdu budí respekt. A to takový, 
že vás ani nenapadne v tom
nejblbějším snu cosi rozebírat či nijak přemisťovat. Plazení v této etáži
jeskyně je raději provozováno i s tichým dechem, bez sprostých pešů. Sem
se bojí zalézt i místní netopýři. Když už jsem u těch netoušů, tak musím
podotknout, že po celé jeskyni i v úzkých pasážích se objevují mnohočetné
kolonie netopýra Velkého. Ti nám dělají drobet neplechu při pohybu po celé
Zvonici. Díky velmi nízké restrikci, musí člověk stále při pohybu vleže se
natáčet a prohlídnout si strop. Jakmile to neudělá, tak si většinou helmou
shodí za radlák nasranýho netopýra. No, a ono takové kousnutí od miotis miotis
do obnaženého krku je menší problém. Určitě si zuby nečistí a Rum nepijou. Takže
preferuji vyšší límec pod overalem. Hele, co kdyby..Stalo se nejednou, že se
při plazení netopýr shodil za radlák či na záda. A ten nepříjemně nasraně řval.
To opětoval i ten co ho koupil a většinou se začal rychleji pohybovat,
popřípadě začal válet sudy. Poznámka: zde nepomůže ani osvědčená tenisová
raketa. Avšak naše 
dlouholeté studie těchto okřídlených tvorů, nám prozradily
jejich slabost, ba závislost na nikotinu. Takže většinou postačí otevřít
krabičku cigaret, ponechat ji na určitém místě a netopýři si na ni slétnou a
pak vesele pokuřují. No, a my máme dosti času a prostoru pro ničím nerušenou
práci.
Určitě nemohu opomenout
nádhernou Pokladnici. Jedná se o menší nádherně vyzdobenou komoru, ke které
vede kluzký tobogán vzhůru pod úhlem 46°. Zdoláním tzv. na rozpor není potřeba
lana, i když nazpátek je to velká sranda při krkolomných sjezdech. V Pokladnici
se nachází dominantní velký stalagnát a stěny zdobí krasové náteky. Již dávno
víme, že sintrový komín nemá dalšího vedení a proto nemělo smysl jej znovu
zdolávat. Avšak, veselé pokusy, byly podstoupeny do puklinovité plazivky, zvané
Mrzák. Tato ukloněná puklina, přecházející v několika místech i do
vertikály je velmi náročná, ba nelezitelná. Největší rekord v postupu
z nás má 
mistr Blekoš. Ten své tělo neboze zmasakroval, chcete-li natlačil
do útrob Mrzáka nejdál. Několik členů Guanos tento rekord chtělo pokořit.
Bohužel, vždy se z toho stala bolestná záchrana dotyčného pokusmena.
Závěr. Ano, během letošního
roku jsme v jeskyni Zvučná propast udělali hodně práce. Upozorňuji, hodně
bolestivé práce! Velké díky patří všem Guanos, kteří zde nechali krev a pot.
Bohužel, i přes totální nasazení, jsme nenašli nic významně nového. Je pravda,
že ještě pár „otazníků" se zde stále nabízí, ale náročnost průniku místy je
brutální, ba až nebezpečná. Každopádně, jeskyně Zvučná propast zůstává na
prvních místech top-cave, zde ve Franckém krasu. Určitě stojí za další návštěvy
a další bádání. Protože její charakter, tvary, krása a členitost jest na místní
poměry nevídaná. Za pár modřin a bolesti při ždímání tělních orgánů to opravdu
stojí za to, se sem dál vracet. Pravda je, že golf či tenis si zde moderní
jeskyňář nezahraje, ale prdící hady zde spontánně potká! Ou jéééééé!!!
Zdař Bůh
Ivan „Dědek" von Kle.
autor: ivan.KLE.
