by
Cosi něco v hlouby podvědomí volalo, magicky
přitahovalo, a lákalo. Doma člověk přešlapoval na světle už celý týden. Ten
zvučný hlahol, jekot a nářek se nesl směrem od Franckého Švajcu. Jářku hle,
zaručeně to vím, od kultovní jeskyně Zvučná propast lákavý hlas zněl! A konečně
je tu vytoužený víkend. Toť úleva, speleoabsťák bude zažehnán! SMS jsem
rozeslal a lana nachystal. Jedeme!! Hurá!!!
Počasí nám přálo již od brzkého rána. Slunce ohřívalo zem,
která je v jarním hávu nastrojená v plné kráse. Veselá čtyřka Guános ve
složení : Já dědek, Blekoš, Ajfel a Igor, se řítí s kusem gothaje
v hubě, vstříc k „našemu" krasu.
Nevím čím to je, zda smůla či dezorientace. Ale pokaždé se
stane, že jeskyni musíme opět hledat. Přesvědčen jsem na tuty, že se vstup do
jeskyně přemístil jinam. Jest též možné, že jsem již starý muž a mám paměti
jako šafránu.. Konečně cíl, ta správná skalní stěna, ty správné klíče od
království fakírů, hbitá ruka zámek hledá, kotva lano a huráááá dolůůů šachtou
30m i bez pastilek do krku. Jooo pašáci !
Pod šachtou se skrývá Velký dóm. Zde člověk nevydá žádné námahy,
až na dvě úzké plazivky v severní části. To pravé pro Blekoše a Igora! I
přes chudost krasové výzdoby jsem Velký dóm zvěčnil pár fotkami. Krásu je zde
nutno vnímat jináč. Tvary polorozbořeného jeskynního chrámu, světlo dopadající
na masiv, tvořící bizardní stíny a magické patvary.
Ne nadarmo se jeskyni říká fakírská. Další pasáže vyžadují z 90
% pohyb vleže, kde každý úkon bolí a tělo je obdařováno slušnými podlitinami.
Transport fototechniky a samotné focení je doslova očistec. Začátek tajemství
agónie mohl zvesela začít. Celé tyto rozsáhlé prostory mají výšku stropu
pouhých 30-80 cm
a padají pod úhlem 30°až 40°, stále hlouběji. Krásné galerie, samo sebou leží vzadu.
Cesta k nim je náročná a bolestivá, ale omamující krása stojí za to. Tak
by si přál člověk narovnat se a uvolnit křeče v těle. Bohužel si jeskyně
bere daň. V nejzazší jižní spodní pasáži byl nalezen malý a úzký prostor
k protečení. Za ním nalezena byla nová krásná galerie, kde se strop zřítil
a zatarasil širokou cestu. Plazení mezi
ostrými kameny, otlaky, občas malé sintrové jezírko radláky plní a skvěle
osvěží. Snad jenom Blekoš nebyl moc nadšený, pro fotku v jednom jezírku déle
ležet musel.
Konečně je tu odpočinková kóta! Radost se dostavila. Místo
je to velebné a člověk se může posadit na prdel. Zde je vhodné učit netouše kouřit
cíga, nechť si zvykaj, doba zlá je čeká. A plíseň z čumáků je ta tam.
Takže OK.
Opět zalehnout a plazit se vřed k východní puklině. Zde
sklon padá pod 60°a po několika metrech následuje osmimetrová vertikála. Pak se
opět prostor otevře a člověk se může vzpřímit. Úleva pro údy je skvělá a radost
stoupá. Dále trocha špásu, sintrová skluzavka pod úhlem 45° je tu. Krok vpřed a
dva zpět či po pérdeli sjezd opět na start. Sranda nevídaná. Konečně galerie
s mohutným stalagnátem, dominanta jeskyně byla zde. Pochopitelně jsem
rozdělal foto-fidlátka a snímal krásu podzemní poctivě do aparátu za asistence
kamarádů. Mezi tím se statný Blekoš zavrtal do plazící pukliny „Mrzák" a
dosáhnul rekordu. Pohyb zaseknut byl, až tehdy, kdy již nepomáhal výdech ba ani
nádech. Zvučný nářek a sténání rozléhal se jeskyní. Stav zašprcnutí…Ale hlavní
je, že to valí dále. Bez odstřelu nemožné pokračovat.
Na zpáteční cestě ve Velkém dómu pod šachtou, při čekání než
se lano uvolní, padaly hovězí nápady. Ve stropu byl vidět otvor a opět statný
„orangutan" Blekoš byl vyslán k dobrovolnému průzkumu vzhůru – šel… Našel malou stropní galerii 1,5 na 3,5 m. Úspěch!! 3x hurá!!!
Závěr: I přes bolest, nářek, sprosté pešle a pohmožděné údy
byla vzácná pouť jeskyní Zvučná propast nádherná a stála za to. Její celková
krása jest balzámem na duši jeskyňáře a pro oko fotografa fantasie. Děkujeme!!!
Opět musím důrazně apelovat: Zachraňte BOBRY „ tam dole"!!! Proboha jak by
vypadal svět bez BOBRŮ ???
Zdař Bůh
Ivan „dědek"
autor: lblazek
