Jeskyně Sv. Marie „Z prdele nekouká žádná speleoklika jako kráva… aneb za vším je pouze krásná dřina!“

Milý speleo přátelé,
příjemně se usaďte na vašich „péérdelích" a nechte si vyprávět tajuplné, místy bolestivé,
průměrně hrůzostrašné, ale hlavně přijatelně napjaté vyprávění se šťastným
koncem o našich veselých taškařicích z našeho nádherného krasu, tentokrát
konkrétně o mysteriózní jeskyni Sv. Marie, která jest naším podzemním
pracovištěm již ňáký hen ten pátek…

Během roku 2013 se poštěstilo
vytvořit několik pracovních výprav do jeskyně Sv. Marie. Jářku některé
z nich byly opravdu doslova plodné!!! Důkazem je těhotenství Mrtvákovo
manželky. Budoucím novopečeným rodičům přejeme mnoho štěstí a radosti. Mimo
jiné se drobet mapovalo, měřilo a čmáralo do papírů. Dále se jaksi střílelo (ze
vzduchovky na plechovky..), vrtalo (koleno Spáchyho 5 krát!), lepilo (letadýlka
a lodě z ABC a tak..), vyprošťovalo (hlavně po ránu…) a hlavně
špagátovalo. Úspěch bych hodnotil
víceméně kladně, neboli oblačno až místy slunečno až „chmelobahnito", inu jak
se říká „čerte tady máš kropáč… ou jééé". Cesty do krasu raději vůbec nebudu
popisovat, anóbrž obsahují mnoho „pešlů". Byl jsem totiž upozorněn
z pořadu ČT2 „Sama doma", že stránky Speleos Guános čtou především děti ve
školkách a těhotné ženy. Každopádně naše milé malé předškoláky a zaoblené čtenáře
srdečně zdravím a děkuji za přízeň!!! Ou jéééé!!!

Letošní poslední zimní výprava
do Marie, byla od začátku až do konce napínavá, ale na konec jářku úspěšná.
Odhalili jsme dvě nová místa, která panenskými prostory doslova uchvátila celou
smečku hladových Guános. Ale nebudu předbíhat…Vše začalo v brzkých
hodinách jednoho mlživého a zatraceně kluzkého čtvrtka, kdy už na cestě ku
krasu srkáme hnusné kafe na benzíně těsně před hranicemi s Německem.
V nestřeženém okamžiku Jednookáč Bobo zakoupil na čerpačce CD s top
hudebními hity Evy a Vaška. Takže se celou cestu z repráků v autě linula
hudba dvou kreténů a my je museli nostalgicky poslouchat do zblbnutí. Díky
kombinaci kinedrylu a Říčanské lihovině s drakem jsme bolest utišili. Cestu
jsme si krátili naší oblíbenou hrou „Vadí- nevadí". Prohrál Václavka, který byl
v obličeji ověnčen rekordním počtem 19 karabin. Na statku u speleokamaráda
Juluwiho pak s tím strašil jeho děti, které z toho měli slušný
psotník a po celý den cukání v obličeji.

Hurá posádka bez větší
újmy, tedy mimo znetvořeného Václavky, dorazila na místo možného parkování,
konkrétně na hranici s US-army územím. Poznámka: tzv. suvenýrové cedule
s nápisem v angličtině …asi něco jako.. nevstupuje na vojenské území,
nebezpečí, ostrá střelba a podobné bla bla bla…, se již nedaj odmontovat, páč
jsou poctivě přivařené k mohutným tyčím. Jenomže to už nás toliko
netankuje ba ani jako upozornění! Díky franckým speleopřátelům a tuctu krocanů
poslaných americkým vojákům k svátku díkuvzdání, jsme konečně obdrželi
oficiální povolení k vstupu do této zapovězené zóny. Je pravda, že přesuny
k jeskyni se již značně zvolnily. Takže nemusíme utíkat s přískokama a
plazením v kombinaci, před odstřelovači americké armády, kdy naše těla
maskovaná větvemi stromů se chvěla před svištícími kulkami. Prostě už to není
taková sranda a svěží dobrodružství. I přesto děkujeme! Avšak vzpomínky
některých speleos Guános jsou smutné…na padlé speleokamarády a ošklivé
průstřely údů, kdy při zdolání cesty Blood Hill, nebylo vždy veselé tažení a na
jejich věčnou speleobádací památku se zde tyčí pusté kříže.

Vstupní propast zabezpečená
………..bzzzzššš… ((( POPIS JESKYNĚ A PRACOVNÍ
explorační DĚNNÍ, zde pro VSTUP členy Guáno : UŽIVATELSKÉ JMÉNO: xxxxx a NEZBYTNÉ HESLO: xxxxx , poté stiskněte VSTUPTE ))) …..šššzzzzb……po
deseti hodinách konečně vylézáme na povrch značně unaveni, ale totálně šťastní
a ohromení novými objevy v Tobogánu a za Královským dómem. I přes pracovní
vypětí, bylo pořízeno několik zásadních dokumentačních, ale značně nekvalitních
obrázků pro oko běžného českého jeskyňáře. Takže aby oko odborníka nebylo
pohoršeno snímky pro ČLENY Guáno, pod heslem (xxxxxxx) naleznete zde : www.okurka a mrkev.mongol-guáno. Snímky
přiložené k článku, jsou pořízené v ateliéru u mě v garáži, kde padlo
neuvěřitelné rekordní množství moduritu na vytvoření krasové výzdoby. Bohužel
nám na poslední chvíli odmítli fotografování eurocertifikované sličné macaté
modelky s monstrózními bobry a tak jsem musel improvizovat se zewláky
Guános.

Vyhodnocení
výpravy: Jářku vcelku kladné. Velký úspěch jest odstranění
závalu v Tobogánu, kde nebylo lehké vleže transportování spadaného stropu.
Průnik z Královského dómu do meandru byl pouze částečný úspěch, díky
selhání trhacího materiálu, určeného pro rozšíření průlezu „mechurům". Takže
průnik uskutečnili pouze dva členové výpravy, z toho fotograf (dědek), cizí fyzickou silou za strašlivé bolesti. Další
skvělou správou je výměna celé lanové cesty a vytvoření nového kotvení, vše pouze
pomocí tamponéru (vrtačka se zapomenutým zdrojem doma …opravdu
nefunguje…). Trable nás bohužel neminuly…snad jenom krátce: ošklivé pokousání
jezevce obecného naším Bobem, který se nechtěl dělit o vlastní svačinu. Dva
čisté průstřely pneumatiky z M-16 (…asi fakt musíme dořešit povolení
k vjezdu). A jeden nepříjemný úraz při trhacích prací, který opět odnesl
„jednookáč" Bobo. Díky Bohu to odneslo pouze Bobovo skleněné oko, které bylo
nutno nahradit skleněnou cvrnkací kuličkou.

No ale každopádně se
užilo opět neopakovatelné spousty veselé taškařice se skvělými speleopřáteli! A
to vždy stojí Za To!!! Všem z celého srdce děkuji a příště znovu úspěšně
vzhůru dolů za novými těžce vydobytými metry jeskyně sv. Marie!!!