Jeskyně Sv. Marie „ … speleoterapie pro Guáno …“

Jeskyně Sv. Marie je pro speleo-Guáno
naprostý TOP. Její velký rozsah a členitost, vysoká náročnost, krasová výzdoba,
velký potenciál a samotná poloha v zakázané zóně US Army, nás přitahuje a
láká doslova silou ukrutnou. Pokaždé je pro nás výprava do této nádherné
jeskyně jeskyňářským svátkem.

Nachystal jsem doma speciální
trička s nápisem „ Miluji Ameriku" a obrázek Ramba, pro případ, že by nás
čapli vojáci v zóně. Přeci jenom jsem stále mlád a moc se mi nechce na pár
let lepit pytlíky z papíru na Guantánamu. Úderný team se nám na poslední
chvíli tak trochu zmenšil. Někdo musel dojit selata jiný bourat pec,
zachraňovat doma bobry a další pracovní neodkladné záležitosti. A tak jsme
vyrazili v tříčlenné sestavě: Já dědek, Jarda a Ajfel.

Cestou jsme se modlili, aby
amíci neměli bojové cvičení, jako posledně. To byla tenkrát prča!! Nad hlavami
nám lítaly vrtulníky a my dokonale maskováni v červených overalech po
každém přeletu skákali do houští či do skalních úkrytů… Po příjezdu na místo
parkování, se zdál vzdušný prostor čistý a relativně bezpečný. Přesto jsme
raději dali vydatnou svačinu, pár tukových zásob, páč amíci neznají dobré
klobásy a uzený špek. A bůh ví, čím by nás popřípadě v arestu krmili.

Následoval nemilosrdný pochod
smrti do strmého lesního terénu. Slunce šajnilo jako diví a mi potili
zkonzumované špeky. Konečně se před našimi zraky zjevila vstupní propast,
rychle uvázat lano 25 m.
A vzhůru dolů do příjemného chládku a hlavně bezpečí. Jeskyně po posledním
měření dosahuje „zatím" 890 m
a její charakter postupu je dolu, nahoru, dolu nahoru…. A proto je zapotřebí
vláčet několik krátkých lan. Při poslední výpravě jsme objevili úzký komín,
který nám zkrátil jeskyni o tři středně velké dómy, dva suťáky, „hadiprdí"
chodby a posunul nás za puklinu „tukoměrku". Zkrátka je fajn, ale i tak nás
čekalo spousta další „srandy".. Ouu jaj jaj, ty úzké pasáže…zatr-sakr… dokonale
prověřily naše těla a odhalily, kde jsme všude přes rok nabrali. Bolest…,
nářek…, sprosté pešle.., ničení lidských orgánů. Snad jen Ajfel, si
v sado-maso úzkých pasáží vesele pískal. Tukoměry proplazil jako had s úsměvem na líci. To
můj úsměv, by jste marně hledali.

První delší zastávka na focení,
byl velký dóm „Sultán". I do něj vede bohužel úzká ukloněná puklina. Transport
fototechniky a světel ve třech Guános, byl bolavý očistec, plný srandovních
záseků. Jarda s Ajfelem jsou už ostřílení harcovníci, kteří znají mé focení
v podzemí a tak dílko šlo jako po másle.

Za polosifónem, v kterém
bylo vody tak na svlažení (pozor jsou i tací borci , kteří ho dali po tyči a po
zádech nohama vpřed! …Jarda, ostatní se ráchali), milé překvapení na nás
čekalo. Hle lano! Paráda! To nám ušetřilo dosti času. Strojení i samotné lezení
vertikálního stoupání cca. 11 m.
„Maria Rais", je dosti náročné díky úzké puklině, která se nahoře ukloní pod úhlem
85° a všechen vlečený materiál, i člověk sám, se nemile zašprcává a trestá
bolestí tělo. Na hoře je dobré sundati postroje. Přes úzké průrvy a vstupy do
malých galerií to s cajkem nejde. Zde na patře byly nalezeny nové dva
pokračující vstupy. Ale zatraceně úzké. Chce to drobet prostřílet, nebo pořídit
rozkládací tělo. Za těmito „hujery" se nacházejí další prostory! To je cíl na
další mise. I „Božský Tobogán" jsme tentokrát vynechali, čas letěl a my
zamířili do dalšího stoupacího patra ke dvou propastem – 18 m. Ta pravá je ta pravá,
tudy dolů se dá při troše štěstí sestoupit i bez lana. Ještě prolézt malé
okénko a je tu dominanta jeskyně – „Královský dóm". Krásná odměna za námahu a
bolest. Zde se prostě musí fotit!!! A je opravdu co! Bohužel čas neúprosně
plynul a 8 hodin uteklo jako voda. Nastal čas návratu.

Jeskyně má opravdu velký
potenciál. Jsem na 101% přesvědčen, že se zde stále ukrývají další místa a
prostory, které lidské oko (teda aspoň to naše) doposavad nevidělo. Na tyto
záhadné otazníky snad dostaneme odpovědi na dalších výpravách.

Sedím doma, počítám modřiny,
mažu bolavá místa a vzpomínám opět na krásnou pouť jeskyní Sv. Marie. Je to
nadále jeskyně TOP, která má stále co ukázat a pokaždé se tady naše stíny či
splíny na duši rozplynou a naplní se jedinečností a krásou této výjimečné
jeskyně. Děkujeme!!!