Jeskyně Šamana Rejnoka

Cesta k jeskyni Šamana Rejnoka je velice náročná. Jeskyně se nachází na velkém
zalesněném kopci. Z údolí od řeky Wiesen k jeskyni je to 3,5 km. chůze do prudkého
kopce pod úhlem 45° až 60 °, převýšení činí 140 m. Takže móóóc pěkná
procházka slušným terénem, ale rozhled do okolí a celého údolí,které se klikatí
jako had, stálo za to !

Vstupní portál ve tvaru půlměsíce o rozměrech 3,5 x 1,5 m. se nachází ve skalním
vápencovém masivu, který s dalšími skalami vytváří malé skalní město.

Jeskyně má horizontální charakter a až na pár míst není
zapotřebí lana. Vstupem do jeskyně se
ocitneme v obrovském dómu s vysokým stropem cca.16 m.a délkou
85 m.
Z velké Šamanovy haly vedou dvě cesty dalšího postupu. První větev je krátká
chodba déky 70 m.
zakončená velmi úzkou plazivkou (nechutně úzká plazivka se dá zdolat bez helmy
a dalšího materiálu, místy je pohyb nádech – výdech).

Druhá cesta jeskyní je na konci Šamanovy haly a vede jižním
směrem suťovitým terénem. Dále následuje 6 menších dómů, které jsou velice
sympaticky vyzdobeny krasovými jevy, malých závrtů a plazivek je tu požehnaně.

V šestém dómu je spirálovitý tunel, který vede 9,5 m. dolů do spodního
patra. Pro pohodlný sestup a výstup jsem použil krátkého lana na přidržení,
které jsem kotvil za hodiny.

Spodní patro již neoplývalo velkými dómy, spíše malými
galeriemi a labyrintem chodbiček , které se zdolávaly především v leže.

Takový jakoby bonbónek spodního patra byl malý polosifón s
vodním sloupcem 30 cm.,
za kterým byl velmi nepříjemný zalamovák doprava, zakončený malou galerií s
bohatým slinutím. Chvilku jsem se rozhodoval, zda tam mám zalézt. Moc se mi do
té vody nechtělo. Ale zvědavost zvítězila a můj radlák (za krk a dál k zadku)
se nepříjemně zaplnil studenou vodou. V zalamováku jsem si pomyslel, že to zas
tak dobrý nápad nebyl – nohy jsem jakýmsi způsobem složil jako Lego cca. po 10
min. trápení. V mé hlavě se honila myšlenka zda tam – dál se půjde otočit. Uf,
zaplať pámbů šlo to ! Odměnou byla malá galerie , která byla celá pokryta bílým
sintrem. Velké nadšení vystřídala agónie zpáteční cesty.