by Uplynulý krasovíkend jsem započal v sobotu.Tento den byl ve znamení povrchové procházky.Za použití všech možností,jež skýtá IDS JMK,jsme se s přítelkyní Danielou a synem Raďasem dostali v časných poledních hodinách do Holštejna.Po vydatném obědě v místním hostinci jsme se vydali již po vlastních dále.Sledujíc po povrchu cestu Bílé vody deroucí se několik desítek metrů pod námi až k Michálce.Po smutném zavzpomínání,kdy Niva býval vynikající sýr jsme vyrazili dále k lomu Velká dohoda.Po krátké zastávce dále přes Jedle do Ostrova u Macochy.Od Balcarky jsme vyrazili směrem vzhůru a při soumraku nad ostrovskou plošinou se dokodrcali až na Macochu.Po chvíli marného hledaní opuštěného jízdního kola jsme se pěší vydali dále,směr Vilémovice. Po nezbytné zastávce U Netopýra a domluvení nedělní exkurze jsme se vrátili domů.
V neděli zrána jsme se s Raďasem vydali zpět do Vilémek.Tam jsme se přidali k Zdenkovi Doleželovi (ZO 6-21) a Janě Trusníkové,jejichž nabídku na exkurzi jsme předešlého večera přijali.Akce začala navléknutím se do overalů a krátkým zdržením se s koníčkem a papouškem.Pohoupání na těchto lákadlech nacházejících se v parčíku na Vilémovické návsi je opravdu nezapomenutelným zážitkem.
Po načerpání dostatečné dávky adrenalinu jsme atrakce přenechali zpět dětem,které nás se zaujetím zpovzdálí pozorovaly.Hezkou procházkou jsme se dokodrcali na Macochu,kde jsme se oddali výživné snídani v podobě jeskyních kapek.Při cestě dále jsme již zpovdálí vyhlídky Koňský spád sledovali osobu,která visela zavěšena nohou za zábradlí hlavou visící nad propastí. Při příchodu blíže jsme se jednoznačně shodli,že spící osoba,která se tulí k nedopité plechovce pěnivého moku je Aleš Havel.Ten si po probuzení a dopití své spolunocležnice vzpoměl,že předešlý večer strávil U Němců.Cestou zpět nejspíš zabloudil,a nenajíc v dáli světýlko,zmožen usnul.Přidal se k nám a vydali jsme se už v pěti poznávat další nadzemní i podzemní krásy Moravského krasu.Malou oklikou (času jsme měli stále dostatek) kolem Doliny překvapení (Gumový závrt) a závrtu Městikáď jsme se spustili do Pustého žlebu.
Když jsme se blížili k jeskyni 208/1, tajně jsme doufali,že se přidáme k některé z komerčních vyprav.Tato relativně krátká,ze speleologického hlediska takřka bezvýznamná lokalita však byla uzamčena.Rozhodli jsme se,že tuto lokalitu,ortodoxními odpůrci JESA stále nazývanou Nová amatérka zexkurzujeme sami.Vybrali jsme mezi sebou vzájemně vstupné a provedli hodnotnou a vyčerpávající exkurzi až k první uzávěře.Natěšeni množstvím speleotém a rozparáděni úchvatnými prostory jsme přímo vyběhli po stráni o pár desítek metrů výše.Tam jsme již v klidu,bez obav z horlivých turistů zalezli do jeskyně Řečiště.Tato nádherná,čistě horizontální lokalita byla otvírána v padesátých letech.Je podobně jak jeskyně Holštejnská-Nezaměstnaných vykopána v sedimentech paleořečiště.Odtud také pramení její název.Charakter této je však uplně jiný.Je tvořena převážně volnými dómy propojenými prokopanými plazivkami.Poté,co jsme se v různých plazivkách dostatečně vyřádili a něco nafotili,vydali jsme se ven na čerstvý vzduch a LED diodami nezkažené světlo.
Po další procházce místy lidskou rasou zkrášlenými jsme dorazili až ke vstupu do punkevních jeskyní.Ač jsme se sebevíc snažili,na Mickey mouse jsme po cestě nenarazili.Holt je listopad,málo turistů,asi měl neplacené volno.Před správní budovou nás již netrpělivě očekával Míra Blažek(ZO 6-21,současně pracovník správy jeskyní Moravského krasu)měli jsme totiž mírné zpoždění.Opět jsme se vnořili do těch nejtemnějších a nejvlhčích prostor.Chvíli jsme pochvalně obdivovali kvalitu betonových chodníčků,blýskavou lesklost nerezových zábradlí a světelnou mohutnost sodíkových výbojek.
Po výlezu tzv. infarktových schodů v Reichenbachově dómu jsme fyzicky i psychicky takřka zkolabovali.Tím se v nás opět projevily divoké zvířecí pudy a z chodníčku jsme utekli.Vyběhli jsme po závalu až do nejvyšších míst tohoto zřícením několika pater vzniklého dómu.Tam jsme se po prosoukání se puklinou ocitli v cíli naší strastiplné cesty-Krystalové chodbě.Tam jsme se kochali úžasnou výzdobou,mlčky zírali co voda nasycená rozpuštěným vápencem dokáže a něco nafotili.Následně jsme se vrátili zpět na chodníček vytvořený taktéž vápencem,ale tepelně upraveným a smíchaným s pískem a vodou.Po dokončení procházky prostorami vytvořenými přírodou-Zadní dóm a dóm U anděla jsme chvíli obdivovali 80 m dlouhou chodbu vytvořenou směsí síry,uhelného prachu a ledku draselného.Na konci této chodby nás čekal čerstvý vzduch,ale dóm do kterého jsme vlezli neměl strop.Přelezli jsme zábradlíčko a v toku punkvy spojující horní a spodní jezírko si očistili holínky.
Nezbylo,než přikročit k poslednímu,hlavnímu bodu programu.Spočíval ve vyproštění velkého balvanu zamotaného v síti pod Kamenem sebevrahů.Pak už jen urychlený přesun přes Salmovku a Macochu do Vilémek a tradá do Brna k plnění dalších úkolů.
autor: admin1
